kapitola 13

3. května 2011 v 10:05 |  Kniha 2(Pomsta)
"Leo?"ozval se po pár minutách Marco, když jsem nereagovala.
"já jenom…"
"já vím,že ho pořád miluješ,ale tak zkus nad tím aspoň popřemýšlet"přerušil mě a pohladil mě po tváři.
"ano Marco"
"to jsem rád,že si tím bude trápit tu tvoji hlavičku"utahoval si ze mě. To bylo dobré znamení.
"říkám ano"řekla jsem znova a v tu chvíli Marco pochopil. Rozšířily se mu zorničky a celý jeho obličej se rozzářil. Než jsme se nadála,popadl mě do náruče a začal se mnou točit. Ač jsem Marcovi několikrát ublížila,svým rozhodnutím jsem mu udělala takovou radost,že to všechno bylo smazáno.
"jdu za Mauricem"sdělil mi,když mě položil zpátky na pohovku. Upravila jsem si ručník,který při tom točení povolil a odhaloval víc než se slušelo. Marco si toho ale nevšímal.
"hned?"zeptala jsem se ho překvapeně.
"jo,už teď je pozdě. Moje snoubenka nebude ve vězení."objasnil mi a už stál u dveří.
"myslím,že i Maurice bude rád,když už nebudeš jeho vězeň"dodal než odešel.
Jestli sem teď přijde Maurice s Radou,možná by se hodilo,abych se oblékla,pomyslela jsem si a šla do ložnice ´,kde jsem měla skříň s oblečením. Tušila jsem,že by se hodilo vzít si něco slavnostního .
Otevřela jsem skříň a po pár minutách přehrabování jsem vytáhla jednoduché,ale slavnostní šaty. Byly dlouhé,splývavé a černé na tenkých ramínkách. Ač jsem byla v nemilosti mého drahého otce,co se týkalo šatů,stále mě zásoboval. Přeci jsem mu nesměla dělat ostudu. Dokonce jsem měla ve skříni hábit. Nebyl to ten,který jsem měla jako velitelka lovců. Tenhle byl jednoduchý a nosili ho ostatní upíři. Jednoduchý,černý kus látky.
Předpokládala jsem,že pokud mě Maurice propustí,budu si ho muset vzít na sebe. Povinnost každého upíra. Ještě že už jsem ho nemusela mít na sobě pořád jako dřív,když jsem byla jedním z lovců. My,ostatní upíří si ho můžeme v místnosti sundat.
Oblékla jsem si šaty,vzala si černé boty na podpatku se šněrováním. Podpatky 10 centimetrů vysoké a šněrování bylo skoro ke kolenům. Pak jsem si rychle učesala vlasy a svázala je do volného drdůlku.
Když jsem se podívala do zrcadla,musela jsem uznat,že mi to sluší. Nato,že jsem tady nedostávala moc najíst lidského jídla ani napít krve,stále jsem vypadala hezky,teda spíš zajímavě. Už jsem se nemohla dočkat,až budu venku z týhle kobky a budu si zase užívat.
Zaslechla jsem je,když přicházeli. Stoupla jsem si před dveře a čekala. Byli rychlí. Čekala jsem,že Marcovi bude trvat přemluvit Radu,aby mě propustila,ale pak jsem si vzpomněla na tu větu než Marco odešel. "Myslím,že i Maurice bude rád,když už nebudeš jeho vězeň" . Rychlý příchod Rady a jistota Marcovi domněnky,mě donutil přemýšlet. Marco musel s Mauricem svůj plán prodiskutovat. Jistě,já zapomněla. Marco byl ze starý školy a šel si nejspíš pro svolení za Mauricem. Ač to bylo jeho době normální,hádala jsem,že to bylo i z důvodu,že Maurice byl jeho šéfem a musel to s ním nejdřív prodiskutovat. No,vypadalo to,že se Mauricemu jeho nápad líbil.
Otevřely se dveře a vstoupil Artur a za ním Robert,Leonardo,Alejandro a Raphael. A po nich přišli členové Rady, Jako první se vynořil Maurice a pak Menkaure, Niccolo,Aligheri,Gabriel,Lawrence,Decius,Priam a nakonec Alexander. Jistě bezpečnost nadevše. Polovina strážců hlídala Radu přede mnou a druhá polovina přišla až za Radou jako pojistka. Zbylí strážci byli Philips,Armand,Horatio a Honorius. Nakonec vešel Marco,který se pořád šťastně usmíval.
"Rado"pozdravila jsem a uklonila se.
"zdravíme tě Leo"oplatil mi pozdrav Maurice za celou Radu. Vzpřímila jsem se a rozhlédla se kolem. Strážci se už rozestavili a hlídali si každého svého svěřence. Zašklebila jsem se a vycenila špičáky. Jak jsem doufala,strážci okamžitě zbystřili a nespouštěli ze mě zrak. Taky se přiblížili více ke svým chráněncům. Uchichtla jsem se nad jejich strachem a nechala si zajet zpátky špičáky. Samozřejmě Rada si toho všimla,ale nijak to nekomentovali.
Mezitím si Marco postavil vedle mě,čímž dal najevo,že jsem nyní jeho partnerka. Ač jsme spolu neměli pouto,brzo budu oficiální partnerka velitele elitních lovců. Jelikož já už nyní neměla žádné postavení,byla jsem za tohle nové docela dost ráda.
"Marco přišel za námi a požádal nás,aby jsme tě propustili,jelikož se staneš jeho partnerkou"vysvětlil mi Maurice a já přikývla.
"a my mu vyhověli"dokončil a usmál se na mě. Ač jsem byla nyní šťastná,Mauricemu jsem úsměv neopětovala. Nikdy mu nezapomenu vraždu Marcuse. Nikdy!!!!
"též jsme se dohodli,kdy bude obřad. Bude již zítra"pokračoval dál Maurice a než jsem se nadála na protest,že to je moc brzo,Marco vsunul svoji ruku do moji a jemně ji stiskl. Podívala jsem se na něj a všechny námitky jsem spolkla. Marca jsem viděla častokrát šťastnýho,ale nikdy ne tolik. On přímo zářil a bylo z něj cítit tolik pozitivní energie,že jsem už neměla náladu protestovat. Aspoň jednou udělám něco dobře,pomyslela jsem si a taky mu stiskla ruku.
"dobrá"souhlasila jsem se s nimi a ruku v ruce s Marcem jsem vyšla ze svého vězení. Slyšela jsem,jak za námi šla Rada se svými strážci,ale já je nevnímala. Byla jsem pryč. Jenže jakmile jsme vyšli ze sklepa,kde byla vězení a mučírna,svezla jsem se v křečích na zem. Nemohla jsem dýchat a čekala jsem,že moje tělo každou chvíli exploduje.
"odvolávám svůj rozkaz"ozval se za mnou Maurice,ale já ho nevnímala. Ta bolest byla hrozná. Jakmile to ale Maurice dořekl,bolest pomalu ustupovala a já se mohla zase nadechnout. Křeče zmizely a já se cítila zase dobře. Ani jsem si nevšimla,že mi tekly slzy po tváří,dokud mi je Marco nezačal stírat. Otočila jsem se k němu a unaveně se na něj usmála. Klečel vedle mě a vyděšeně mě pozoroval.
"jsi v pořádku?"zeptal se mě potichu a z jeho hlasu jsem slyšela strach.
"už je to v pohodě"uklidnila jsem ho a opatrně se postavila zpátky na nohy.
"promiň mi to Leo,zapomněl jsem na to"omluvil se mi zkroušeně Maurice. Chladně jsem se na něj podívala a lehce vycenila špičáky. Arthur si okamžitě před něj stoupl,zaujal obraný postoj s vyceněnými špičáky a tiše,leč výhružně vrčel.
"neboj se otče,tahle bolest nebyla tak hrozná jako ta,kterou si mi způsobil před více jak 150 lety"uklidnila jsem ho ironicky a pokračovala dál do Marcova pokoje. Předpokládala jsem,že nyní budu spát u něj a že už tam mám i všechny svoje věci.
"Leo!"volal za mnou Marco,ale já byla vytočená. Běžela jsem a nijak jsem se neomezovala. Za prvé,jsme byla totálně vytočená a za druhé,už mi to chybělo. Cítit tu volnost a tu sílu. U Marca jsem byla za pár vteřin.
Vešla jsem do místnosti a schovala se za dveře. Marco přišel za pár vteřin po mně,ale než si uvědomil,kde stojím,skočila jsem mu na záda a přitiskla se k němu. Samočinně naklonil hlavu na stranu a já se zakousla. Měla jsem vztek a potřebovala jsem se nějak vybít.
Sotvaže jsem ochutnala pár kapek Marcovi krve,zatočil se se mnou celý svět. Jeho krev na mě působila úplně jinak než krev Marcuse. Marcova krev ve mně probouzela tu upírku,kterou jsem měla v sobě. V tom momentě jsem nic necítila kromě chuti na jeho krev a sex s ním. Nechtěla jsem se ovládat,chtěla jsem se chovat divoce. A Marco to nejspíš cítil stejně.
Marco začal couvat,až jsme silně dorazili na zeď. Já mu stále seděla na zádech a při srážce se zdí jsem zakřičela bolestí. Marco se taky neovládal a mě se to líbilo.
Otočil se čelem ke mně,tak rychle,že jsem nesjela ze zdi ani o milímetr a přitiskl se ke mně. Chtěl mě taky kousnout,ale já jsem se na něj jenom zaculila a odrazila ho nohama. Svezla jsem se po zdi dolů a než jsem se postavila,už u mě stál Marco a chytil mě pod krkem. Měl vyceněné špičáky a vrčel. Vytáhl mě na nohy a stále mě pevně držel pod krkem. Strhl mi hlavu na stranu a zakousl se mi do krku. Zasténala jsem a strhla z něj košili. Slyšela jsem,jak se zasmál,ale stál pil.
Když dopil,odhodil mě na postel a skočil za mnou.
Probudila jsem se,stulená k Marcovi kolem poledne. Musela jsem spát přes 6 hodin,protože z vězení jsme odešli něco před půlnoci. Dneska se mi nezdálo o Marcusovi jako skoro každou noc. Bolelo mě celé tělo,zejména krk. Pamatovala jsem si,že ze mě Marco pil několikrát a to vždy během sexu. Ani já jsem ale nebyla pozadu,jeho krev mi moc chutnala a neměla jsem ji dost.
"dobré ráno divoško"zvedla jsem hlavu a usmála se na Marca. Nejspíš mě celou dobu,co jsem spala,pozoroval. Na rozdíl od Marcuse a jeho rodiny,tady v sídle nikdo nespal.
"vůbec se mi nechce z postele"podotkla jsem a přitulila se víc k Marcovi. Líbila se mi jeho blízkost a jeho vůně.
"ale budeš muset"sdělil mi rozveseleně a já tiše zavrčela.
"moc na mě nevrč,jinak tě zase kousnu"provokoval mě a já zase zavrčela. Splnil svoji výhrůžku a vycenil špičáky. Začala jsem se smát a odháněla jsem ho od sebe,ale on dál pokračoval. Nakonec zvedl deku a než jsem ho stačila kopnout,zakousl se mi do stehna. Moje tělo okamžitě zvláčnělo a já se poddávala tomu báječnému pocitu.
Jakmile jsme přestali blbnout v posteli,šla jsem se osprchovat. Po sprše,jenom v ručníku jsem se vrátila zpátky do ložnice,ale Marco tam nebyl,jenom papírek,který ležel na posteli. Došla jsem k posteli a přečetla si zprávu od Marca,jak jsem poznala podle písma.
Šel jsem se připravit na svatbu k Davidovi. Šaty jsem ti nechal ve skříni a za chvíli přijde Sophie,aby ti pomohla. Už se nemůžu dočkat,až bude opravdu moje. Miluji Tě. Marco
papírek jsem hodila zpátky na postel a přesunula se ke skříni. Po otevření mi hned bylo jasné,které šaty jsou nové. Vyndala jsem je a okouzleně jsem je pozorovala. Byly červené jako krev,dlouhé až na zem a byly na tenká ramínka. Měly širokou sukni,která byla lehce nařasená a na levém boku byla malá růžička. Na nic jsem nečekala a oblékla si je.
Padly mi přesně na tělo a byly zhotovené z tak příjemné látky,že jsem je na sobě ani necítila.
"přinesla jsem boty a šperky"ozvalo se za mnou a já za tím hlasem poznala Sophii.
"ahoj Sophie"pozdravila jsem ji a vzala si od ni boty. Byly černé s mašličkou na kotníku a s podpatkem,vysokým asi 12 centimetrů. Ještě že Marco byl vysoký,proběhlo mi hlavou.
Potom mi Sophie na krk připnula náhrdelník. Byl široký a byl z maličkých diamantů,které byly ve třech řadách a spolu tvořily nádherný šperk. Musela jsem si ale sunat šperk od Samuela. Prstýnek od Marcuse jsem si nechala,ale řetízek s přívěškem jsem si musela sundat. Lítostivě jsem si ho odepla a položila na stůl.
Nakonec mě Sophie požádala,abych se posadila,aby mě mohla učesat. Vytvořila mi na hlavě něco jako drdol,ale nechala mi pár pramenů volných,takže to vypadalo neupraveně,ale přitom i kouzelně.
Postavila jsem se a zhluboka se nadechla. Za chvíli budu Marcova partnerka.
Upíři nemají klasické svatby jako lidi. Žádné kostely či radnice. Většinou se berou dva upíří,kteří mají spolu pouto a to už je svazek. Dalo by se říci,že pouto má větší význam než obřad,který se za chvíli uskuteční. Jenže když dva upíří pouto nemají,ale přesto se chtějí vzít,je tato ceremonie jediný způsob,jak být oficiálně stvrzený jako pár. Někdy se stává,že se pouto vytvoří až po skončení obřadu. Je to spíše ale rarita.
Obřad probíhá tak,že si oba slíbí slib věčnosti a poté je oslava. My upíři si moc nepotrpíme na nějaké formality,my spíše ty oslavy.
Svatební noc mají upíří jako lidé. Jenže na rozdíl od lidí se k ní dostanou třeba až za měsíc,protože do té doby se oslavovalo. Díky tomu,že nemusíme spát a pití je dost,tak nic nemusíme řešit. Jelikož jsem byla Mauriceho dcera a brala jsem si velitele lovců,předpokládala jsem,že ta oslava bude ještě delší než měsíc. Musí se to patřičně oslavit,ne?
"musíme jít"připomněla mi Sophie. Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla a vyšla ven na chodbu. Bylo tu ticho jako před deseti lety,kdy mě odsoudili. Obřad se koná v místnosti stejné jako jsem měla soud a pak se oslavuje po celém sídle. Vevnitř i venku,prostě všude.
Rozešla jsem se směrem k sálu a jediný zvuk na chodbě,byl klapot mých bot. Sukni jsem si držela nad zemí,aby se mi neušpinila. na začátku jsem šla na upíra pomalu,ale na člověka rychle. Čím více jsem se ale blížila k sálu,tím víc jsem zpomalovala,až jsem šla jako člověk. Uvědomila jsem si,že se stanu partnerkou Marca a pokud by byla jen malá šance,že by Marcus žil,už bych nebyla jeho. Ani pouto by nemohlo nic změnit. Sice obřad nemá takový význam před,ale po už má velkou důležitost. Jediná možnost by byla,že by Marcus zabil Marca,ale to bych nechtěla. Marca miluju sice míň než Marcuse,ale miluju ho a to je důležitý a představa toho,že bych přišla o Marca mě bolela. Přece jenom se smrtí Marcuse už jsem byla docela smířená,ale ztráta Marca,i kdybych měla zase Marcuse, by byla hrozná a bolestivá.
Před dveřmi do sálu jsem se zarazila a snažila se vzpamatovat.
"vždyť ho miluješ,sakra"připomínala jsem si pro sebe.
"copak? Strach ze závazků?"dělal si ze mě srandu Cam. Nadskočila jsem úlekem,ale pak jsem se po něm ohnala. Při tom přemýšlení jsem si ani nevšimla dvou lovců,co stáli u dveří. Oba mě hábity,ale poznala jsem je. Cam jsem rozeznala podle hlasu,ale toho druhého podle smíchu. Jesse.
"do toho ti nic není"uzemnila jsem ho a pak praštila Jesse,aby se uklidnil.
"au"
"co tady děláte? Nemáte být vevnitř?"zeptala jsem se jich.
"máme hlídat,kdyby sis to náhodou rozmyslela"odpověděl mi pobaveně Cam.
"haha,vtipný"
"jsme tu jako tvůj doprovod"vysvětlil mi Jesse,když viděl,jak se mračím.
"vy dva,jo?"tak teď jsem to byla já,kdo se smál.
"no co,někdo se obětovat musel"ignorovala jsem Camův uštěpačný tón a vyplázla jsem na něj jazyk.
"připravená?"zeptal se mě Jesse a já přikývla. Kluci si samozřejmě hábit nechali,otevřeli dveře do sálu a mě spadla brada.
Sál byl nádherně vyzdobený. Hádala jsem,že ozdoba byla stylizována do renesance.. Na podlaze pak byly rozházené okvětní lístky rudých růží. Uprostřed sálu stál Marco a u něj Maurice. Nalevo od nich sáli členové Rady se svými manželkami. Strážci stáli za Radou a lovci zaujímali místo vedle Marca. Ostatní upíří postávali okolo. Muži byli oblečení do kvádru,fraku či smokingu a ženy měly nádherné slavnostní šaty různých barech a střihů. Z oken byly sejmuty těžké závěsy,takže nyní byla celá místnost prosvětlená,takže někteří upíři byli zprůhlednění.
Pomalu,ale sebejistým krokem jsem se rozešla směrem k Marcovi. Měl na sobě černý smoking a na tváři měl blažený výraz. Jako vždy,jeho černé vlasy byly rozcuchané,ale teď schválně,jak jsem předpokládala. Musela jsem se usmát,když jsem si všimla,že horní polovina jeho oblečení má problém s jeho namakanou postavou.
Ani jsem si neuvědomila,že už jsem byla vedle Marca. Jesse a Cam mě opustili,ale než se přidali k lovcům,oba mě políbili na tvář.
"sešli jsme se zde,aby jsme potvrdili vztah těchto dvou upírů"promluvil Maurice a ani mě nepřekvapilo,že najednou bylo všude ticho. Holt Maurice byl autorita.
"svým slibem začne moje dcera Lea Rossini"ukázal na mě a já polkla.
"Marco,vím,že jsem ti v minulosti hodně ublížila a že nebýt tebe stále bych trčela ve vězení. Dlužím ti toho víc než jenom svoje srdce. Chci ti darovat i svoji duši a ty víš,že té si vážím nejvíc,protože díky ní,jsem stále napůl člověk. Miluji Tě a doufám,že už ti nikdy víc neublížím. Tímto slibem Ti slibuji svoji věčnost"dokončila jsem svůj proslov. Maurice mi potom podal nůž a já se řízla do zápěstí. Vrátila jsem Mauricemu nůž a dala ruku nad kalich,který byl připravený a nechala odkapat svoji krev. Čekalo se,než se mi zahojila ruka a my mohli pokračovat.
"nyní je na řadě Marco,velitel lovců"nyní Maurice ukázal na Marca a mě v tu chvíli proběhlo,že jsem nikdy neslyšela Marcovo přijmení. Po obřadu se ho zeptám.
"Leo,miluji tě od první chvíle,kdy jsem tě poprvé potkal. Několikrát jsi mi ublížila,ale i přesto moje láska k tobě zůstávala. Sice spolu nemáme pouto,ale já ti slibuji,že ti nikdy neublížím a nikdy tě nenechám trpět. Miluju tvůj smích a proto se budu snažit,aby si byla vždy šťastná i za cenu,že bych měl zemřít. Svoje srdce ti dám nemůžu,protože ty ho už vlastníš. Duši ti bohužel nabídnout nemůžu. Slibuji,že tě budu ochraňovat a nedovolím,aby ti někdo ublížil. Tímto slibem Ti slibují svoji věčnost."skončil Marco a já se rozbrečela. Marco zopakoval to samé s nožem a krví a pak nám dal Maurice z toho poháru napít. Nejdřív já a pak Marco.
"Rada žehná tomuto páru"požehnal nám Maurice a my se mu uklonili. Po nás se uklonil i zbytek sálu kromě Rady,samozřejmě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | 10. května 2011 v 20:07 | Reagovat

dalsi super kapitola :)

2 Nika Nika | 14. května 2011 v 14:28 | Reagovat

kedy bude dalsia? :D

3 Markéta Markéta | 1. srpna 2014 v 13:17 | Reagovat

:-) kniha 1 (nečistí) a knížka 2 (pomsta) se mi moc libyli jen me sklamal konec knihy 2.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama