Vampýrská akademie 2 Mrazivý polibek

24. dubna 2011 v 10:41 |  Vampýrská akademie
Vampýrská akademie 2 - Mrazivý polibekRose Hathawayová se topí v problémech. Její úžasný učitel Dimitrij jako by ji přehlížel, Mason ji naopak zavaluje milostnými návrhy, které ona nechce přijmout, a navíc na akademii zaútočili smrtonosní Strigojové! Škola je plná strážců, přijíždí dokonce i Rosina matka Janine. Nic z toho však nestačí, a tak se studenti i profesoři vydávají na vánoční prázdniny do Idaha, kde snad budou v bezpečí. V luxusním horském středisku mají všechno, na co si vzpomenou. Chybí jen to nejdůležitější jistota, že je Strigojové nenajdou a nezničí. Tři studenti se proto vydávají zpět do akademie, aby se Strigoji svedli konečný a vítězný souboj. Když se to dozví Rose, vyrazí za nimi, aby jim pomohla. Nemá ale nejmenší tušení, že se ocitla v takovém nebezpečí, jaké si do té doby ani neuměla představit. A jediným jejím ochráncem je Christian..

ukázka:

"Ahoj, malá dhampýrko."
S údivem jsem zaznamenala, že na terase skutečně někdo stojí. O stěnu u dveří se opíral nějaký Moroj. Zvedl k ústům cigaretu, dlouze z ní potáhl a pak ji odhodil na zem. Zašlápl vajgl a křivě se na mě usmál. Uvědomila jsem si, že to byla ta vůně. Hřebíčková cigareta.
Obezřetně jsem se zastavila, založila si ruce a prohlížela si toho kluka. Byl o něco menší než Dimitrij, ale nebyl tak příšerně vychrtlý jako většina Morojů. Měl na sobě dlouhý tmavý kabát - nejspíš vyrobený z šíleně drahého kašmíru - a kožené boty. Obojí naznačovalo, že má patrně dost peněz. Hnědé vlasy měl pečlivě nagelované tak, aby to vypadalo rozcuchaně. Oči měl buď modré nebo zelené - nevěděla jsem jistě, protože tu nebylo moc světla. V obličeji byl pěkný a tipovala jsem, že je jen o pár let starší než já. Vypadal, jako by právě přijel na nějaký večírek.
"Cože?" zabručela jsem.
Pohledem mi přejel po celém těle. Byla jsem zvyklá na to, že na mě Morojové takhle civí. Obvykle to ale nedělali až tak nápadně. A taky jsem u toho obvykle neměla na sobě zimní bundu a sportovní oblečení a kolem oka monokl.
Pokrčil rameny. "Jen jsem ti chtěl říct ahoj, to je všechno."
Čekala jsem, že řekne něco dalšího, ale jediné, co udělal, bylo, že si nacpal ruce do kapes. Taky jsem pokrčila rameny a o pár kroků popošla.
"Víš, že hezky voníš?" zeptal se mě najednou.
Opět jsem se zastavila a zmateně se na něj zadívala. To způsobilo, že se usmál ještě víc.
"Já… hmm, co?"
"Hezky voníš," zopakoval.
"Děláš si srandu? Celej den se jen potím. Jsem odporná." Chtěla jsem jít dál, ale na tomhle klukovi bylo něco tajemného a podmanivého, a přitom děsivého. Nepřipadal mi nijak zvlášť atraktivní, ale najednou jsem se s ním chtěla bavit.
"Na potu není nic špatnýho," poznamenal, opřel si hlavu o zeď a zamyšleně upřel oči vzhůru. "Při těch nejpříjemnějších věcech v životě se lidi potí. Jasně, když se někdo potí moc a nemeje se, pak je to humus. Ale zpocená krásná žena? Omamné. Kdybys měla čich jako vampýr, věděla bys, o čem mluvím. Většina lidí to nechápe a leje na sebe litry parfémů. Parfémy jsou fajn…, obzvlášť, když máš takový, co se hodí k tvojí vůni. Ale stačí jen troška. Nejlepší je mix dvaceti procent parfému a osmdesáti procent potu… hmmm." Naklonil hlavu na stranu a zadíval se na mě. "Vražedně sexy."
Náhle jsem si vzpomněla na Dimitrije a jeho vodu po holení. Jo. To bylo smrtelně sexy, ale rozhodně jsem o tom nemínila vykládat tomuhle týpkovi.
"No, díky za lekci z hygieny, ale já žádnej parfém nevlastním a teď se jdu osprchovat. Měj se."
Vytáhl krabičku cigaret a nabídl mi. Přiblížil se ke mně jen o krok, ale to mi stačilo, abych z něj ucítila ještě něco. Alkohol. Zavrtěla jsem hlavou, a tak si vytáhl cigaretu sám.
"Strašnej zlozvyk," okomentovala jsem, když si ji zapálil.
"Jeden z mnoha," odvětil a zhluboka vdechl kouř. "Ty jsi tady se svatým Vláďou?"
"Jo."
"Takže z tebe bude strážkyně, až budeš starší."
"Nejspíš."
Vydechl oblak kouře a já pozorovala, jak dým stoupá k nebi. Bez ohledu na jeho dobře vyvinuté vampýrské smysly bylo divu, že vůbec dokáže přes ta oblaka hřebíčku něco ucítit.
"Kdy doděláš školu?" zeptal se. "Možná budu potřebovat strážce."
"Na jaře maturuju. Ale je mi líto, už jsem zadaná."
V očích mu překvapeně blýsklo. "Fakt? Kdo je ten šťastlivec?"
"Šťastlivkyně. Vasilisa Dragomirová."
"Aha." Po tváři se mu rozlil široký úsměv. "Hned jak jsem tě uviděl, věděl jsem, že jsi potížistka. Ty jsi dcera Janine Hathawayový."
"Jsem Rose Hathawayová," opravila jsem ho, jelikož jsem nechtěla, aby se o mně mluvilo jen jako o dceři slavné strážkyně.
"Rád tě poznávám, Rose Hathawayová." Natáhl ke mně ruku v rukavici a já ji váhavě přijala. "Adrian Ivaškov."
"A to tvrdíš, že jsem potížistka," zabrblala jsem. Rodina Ivaškových patřila ke královským a byla jednou z nejbohatších a nejmocnějších. Byl to přesně ten druh lidí, co si myslí, že mohou mít, cokoli se jim zamane, a jdou si za svým i přes mrtvoly. Nebylo divu, že je tak arogantní.
Zasmál se. Smál se hezky, sytě a melodicky. Připomínalo mi to táhnoucí se karamel. "Dobrý, co? Oba nás předchází naše pověst."
Zavrtěla jsem hlavou. "Nic o mně nevíš. A já znám jenom tvou rodinu. O tobě taky nevím vůbec nic."
"A chtěla bys?" dotázal se škádlivě.
"Promiň, do starších kluků nedělám."
"Je mi jednadvacet. Nejsem zas o tolik starší."
"Mám přítele." Byla to jen malá lež. S Masonem jsem sice zatím nechodila, ale doufala jsem, že mě Adrian nechá na pokoji, když si bude myslet, že jsem zadaná.
"Zvláštní, že ses o tom nezmínila hned," houkl Adrian. "Ale toho monokla ti neudělal on, že ne?"
Cítila jsem, jak se i v té zimě červenám. Doufala jsem, že si toho oka nevšimne, což byla samozřejmě blbost. S tím svým vampýřím zrakem si toho nejspíš všiml už v momentě, kdy jsem vešla na terasu.
"Kdyby to udělal, tak už by bylo po něm. Přišla jsem k tomu… při tréninku. Učím se bojovat jako strážkyně a naše hodiny jsou vždycky drsný."
"To mě rajcuje," prohlásil. Zahodil svou druhou cigaretu a zašlápl ji.
"Bouchání do oka?"
"To zrovna ne. Rajcuje mě, když si představím, jak bychom to spolu dělali drsně. Mám rád kontaktní sporty."
"To jistě," poznamenala jsem suše. Byl arogantní a troufalý, ale přesto jsem se nedokázala přinutit odejít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama