Březen 2011

Postavy z knihy Nečistí i z Pomsty

20. března 2011 v 14:14 Kniha 1(Nečistí)

Vím,jaký to je číst knihu a pak se v půlce ztratit z důvodu,že nevím,kdo je kdo. Tak jsem se rozhodla,že sem dám seznam všech osob z knihy Nečistí a z Pomsty.



Rada
Maurice .... sám
Menkaure .... Agnes
Niccolo .… Annie
Aligheri .... Ethela
Gabriel …. Cristine
Lawrence ….. Elizabeth
Decius ….. Lueretia
Priam.... Jasmine
Alexander .... sám

Strážci(odpovídají pořadí členů v radě)



Lea,později Arthur
Robert
Leonardo
Alejandro
Raphael
Philip
Armand
Horatio
Honorius

Lovci
Lea
Marco
Lucius
Leon
Adrian
Junius
Christian
Timothy
Matthew
Jesse
Michael
Cam
Derek
Kristian

Sullivenovi
Anna a Peter
Alex a Rose
Christopher a Kat
Marcus

Ostatní upíři
David
Dwight
Constantin
Frederick
Samuel
Viktorie
Sophia
Leonardo
Mike
Spike

Propagace

20. března 2011 v 13:39 Reklama
Ahoj všichni,sice nemám nic proti reklamám,ale je fakt,že to bude aspoň přehlednější,když budete vaše reklamy psát do rubriky Reklama. Samozřejmě když napíšete svoji reklamu po nějaký můj článěk,nebudu se zlobit,ale neslibuji vám,že se na váš blog podívám!!! A tak to pomůže i vám,jelikož si vaši reklamy určitě všimne více lidí!!! Takže záleží jenom na vás!!!

Význam jmen II

19. března 2011 v 13:55
Jelikož byla docela rychlá a pozitivní reakce na význam jmen hlavních hrdinek,rozhodla jsem se,že najdu i něco u mužských :D

Marcus:
Latinské Marcus je zkrácenina přídavného jména k Mars. To se spojuje s řeckým marnami "bojuji". Mars je římský bůh války, spojen s planetou Mars, jméno se vykládá jako "bojovný, bojovník, válečník".
Darius:
Toto latinské jméno vzniklo (přes řecké Dareios) ze staroperského Dárajavauš, a jehož význam je "držící dobro" (jednalo se o jméno perského panovníka)
Stephan:
z řeckého Stephanos,znamená věnec,přeneseně ověnčený, věncem korunovaných,vítěz
Maurice:
z latinského Maurus, znamená pocházející z Mauretánie, mauretánský Maur, mouřenín, pod vlivem hebrejského móri, tj. můj učitel, se pokládá za typicky židovské jméno

Význam jmen

19. března 2011 v 13:19

Lea :

Toto jméno vychází z hebrejského "le´ah" a je vykládáno jako "gazela". Také se jedná o domáckou podobu jmen začínajících na "Leo" či "Eleo"

Selena:

Ženské křestní jméno, pochází z řeckého slova Měsíc. Seléné byla řeckou bohyní Měsíce.

Vannesa:

Ženské křestní jméno irského původu. Jméno nemá žádný význam


Kapitola 10

19. března 2011 v 10:53 Kniha 2(Pomsta)
"ale jděte kluci" mávla jsem rukou a začervenala se. Než jsem se nadála,Marco mě chytl a nesl mě na pohovku,která byla v u zdi.
"budeme bojovat,tak se dívej"přikázal mi něžně a políbil mě na čelo. Šel ke klukům a já se pohodlně uvelebila.
Timothy pustil hudbu a kluci se začali rozcvičovat. K tomu jsem je donutila já. Předtím nic takového nedělali,ale já je k tomu přinutila. Kluci u toho teď blbli a bylo vidět,že se předváděli. Jenže potom už začal trénink.
Lovců bylo spoustu,ale většina byla v cizině. Jen kluci byli pořád Mauricemu po ruce,jelikož si vážil jejich práce i jich samotných. My byli elitní lovci a oni byli jenom lovci. Nás,elitních lovců bylo 14. Já,Marco,Lucius,Leon,Adrian Junius,Christian,Timothy,Matthew,Jesse,Michael,Cam,Derek a Kristian. No a nyní jich bylo jenom 13,já už k nim podle otce nepatřila.
Kluci se rozdělili do dvojic,takže zbyl Jesse. Tím,že byl nejmladší,ho kluci často vynechávali. Aspoň toho využil k tomu,že si přisedl ke mně.
"prý k tobě Maurice poslal prvního Arthura?"zeptal se mě Jesse a já kývla hlavou.
"víš,já ti lhal. Ona se Rada nedohaduje o tom,kdo k tobě může,ale oni tě prodávají"zamumlal a já vyskočila z pohovky na nohy.
"cože?"zakřičela jsem na něj naštvaně.
"no,ten kdo dá větší nabídku,tak ten tě může mít"vysvětlil mi a já začínala mít zatměno. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
"musel si ji to říkat?"ozval se Marco rozlobeně a já se na něj otočila.
"takže ty si to věděl?"
"jo,ale dohodli jsme se,že ti to nebudeme říkat,že Jessi!"dořekl Marco a zamračil se na Jesse.
"ona si nezaslouží,aby jsme si lhali nebo něco zamlčovali"odporoval mu Jesse.
"Leo,uklidni se"nařídil mi Kristian a já se ho snažila uposlechnout. Jenže to nešlo.
Přesunula jsem se ke dveřím,ven z místnosti a chtěla odejít,jenže mě zase chytla ta bolest.
"víš,tahle místnost je propojená s vězením,takže tady se pohybovat můžeš,ale dál už ne. To je mimo vězení a jsi pod Mauriceho vlivem"připomněl mi Adrian,ale já ho neposlouchala. Dál jsem pokračovala ven. Už ne z důvodu,že bych chtěla zdrhnout,ale kvůli tý bolesti. Úplně přehlušila moji zlost na Mariceho. Tímhle prodejem mě ponižoval a určitě věděl,že se to někdy dozvím. Ztrapnila jsem ho před celou Radou a mnoha upíry,takže takhle se mi určitě mstil.
"Leo!"zavolal Lucius a přiběhl ke mně,aby mě chytil za ruku. Ač se mě snažil odtáhnout,já ale měla větší sílu. Jenže moje psychický síly nabyly natolik silné jako fyzické. Pár metrů od dveří jsem se zhroutila pod náporem bolesti,která mě zevnitř sžírala tělo. Nedalo se to ani srovnat s bolestí,kterou měl Marcus a kterou jsem cítila díky poutu.
Marco mě zvedl do náruče a odnesl na pohovku.
"co blbneš Leo?"zeptal se mě nakvašeně a pohladil mě po vlasech. Loupla jsem po něm očima a zamračila se.
"to ty nepochopíš!!! ty si neztratil nikoho,s kým si měl pouto a tvůj otec taky nezabil tvého partnera"
"to máš pravdu. Zato musím den co den řešit to,že miluju osobu,která miluje někoho jiného a je schopná se vzbouřit vlastnímu otci"odsekl a odešel ode mě.
"kruci"zaklela jsem potichu,svalila se na pohovku a zavřela oči. Já jsem tak pitomá! Pitomá! Jako bych o Marcových citech nevěděla.
Slyšela jsem,jak kluci začali bojovat,ale ač jsem se na ně chtěla dívat,tak potom,co mi řekl Marco,mě přešla nálada. Nemusela jsem hádat,jestli ostatní lovci slyšeli Marca. Byla jsem si naprosto jistá.
"Leo?"ozval se vedle opatrně Kristian.
"hm?"
"my už jsme skočili,měla by si jít zpátky"sdělil mi a já prudce otevřela oči.
"cože?"
"no už je po tréninku"objasnil mi. Okamžitě jsem vyskočila na nohy a rozhlížela se po prázdné místnosti.
"já jsem spala?"
"jo,přes tři hodiny. Nechtěli jsme tě budit,protože si vypadala přímo rozkošně"zazubil se na mě a já protočila oči. Proboha,já spala i přes jejich trénink,který je pořádně hlučný. Hlavně proč pořád spím?
"ahoj Kristiane"rozloučila jsem se s nim a šla do mého vězení.

True blood

6. března 2011 v 11:56
Můj nejoblíbenější seriál!!!
Trailer k první řadě
Začátek seriálu(úžasná písnička)


Selena(úvod)

6. března 2011 v 11:50 Selena
Jak jsem se zmínila,začala jsem psát další příběh a to s hlavní hrdinkou Selenou. Ještě nemám dokončenou první kapitolu,ale já vám ji sem dám,jelikož mě zajímá váš názor.

Otevřu oči a mžourám do tmy. Vedle postele vyvádí v kleci moje holubice,která mě vzbudila. Už je tu zase někde upír. Takhle řádí jenom v přítomnosti upírů. Dalo se čekat,že se brzo někdo ukáže,protože po mě nikdo dlouho nešel. Aspoň na pár týdnů jsem měla pokoj od toho strachu,kdy mě dostanou.
Jsem "výjimečná". Moji rodiče jsou upíři,ale přesto jsem člověk. Nestává se často,aby upíři měli děti,ale občas se zázrak stane. A v tom případě mají tyto děti v sobě mocnou krev,,která by každému upírovi dala obrovskou moc. Avšak tito výjimeční jsou stále lidské bytosti,jen pokud by ochutnali příliš moc upírské krve,přeměnili by se v upíra a díky své krvi by byli velmi ale velmi mocní. A já jsem jedna z těch výjimek. Avšak nebydlím s mými pravými rodiči,ale s pěstouny. Když mi bylo 15 let,dostala jsem dopis,kde mi moji praví rodiče vysvětlují,kdo jsou,kdo jsem já a proč mě pořád někdo honí.
K pěstounům mě dali kvůli bezpečnosti,aby mě nemohly upíři tak snadno najít. Pěstouni věděli,kdo jsou mí rodiče,ale slíbili jim,že budou mlčet.
Jediný co mě tedy dokáže uchránit je holubice. To je jediný,čeho se upíři bojí. Holubic. Mám jednu holubici doma a její pero mám na krku. Díky tomu ještě dýchám a chodím mezi živými.
Podívala jsem se na budík a povzdechla si. Bylo pět ráno a vstávat jsem měla až za dvě hodiny. Aspoň že tu školu jsem měla blízko.
Vyskočila jsem z postele a nasypala holubici do misky zrní. Klec jsem nechala otevřenou,aby se mohla proletět po pokoji. Nevěděla jsem proč,ale i když jsem měla otevřený okno,ona nikdy neuletěla.
Kdyby nebyl venku upír,asi bych si šla zaběhat,ale nerada jsem je provokovala. Jakmile zjistili,že mám pírko i na těle,hrozně je to pokaždé rozzuřilo.
Došla jsem k oknu,roztáhla závěsy a zakřičela,když jsem viděla za sklem upíra,který na mě upíral svoje černé oči. Seděl na parapetu a pozorně mě sledoval s vysunutými špičáky. Ač jsem byla na tohle jejich chování,pokaždé jsem se lekla. Zaposlouchala jsem se,jestli neuslyším rodiče,že jsem se probudila,ale nic se nedělo. Oddychla jsem se,jelikož jsem neměla ráda,když jsem je tímhle mým problémem zatěžovala. Stačilo,že mě hlídali do mých 15. let.
"padej"poručila jsem tomu upírovi,ale ten se jenom usmál. Zašklebila jsem se na něj a otočila se zády k němu. Byla jsem zvyklá,že mě pořád někdo sledoval,takže jsem se nestyděla. Aspoň k tomuhle byli upíři užiteční.
Zamířila jsem do sprchy a potom se zavinula do ručníku a vrátila se zpátky do pokoje. Nechala jsem ručník spadnout a oblékla se do spodního prádla. Nebýt upírů,asi bych trpěla komplexy,že nemám hezké tělo atd,ale díky upírům jsem tohle neřešila. Vždycky když mě takhle sledovali,tak ze mě nemohli spustit oči. Věděla jsem,že to bylo spíš kvůli tomu,že chtěli moji krev,ale stejně.
Oblékla jsem si džiny a triko a přitáhla si k oknu židli,abych si na ni sedla. Bavilo mě upíry pozorovat i tu jejich snahu,aby se ke mně mohli dostat,ale díky holubici nemohli.
"jak se jmenuješ?"zeptala jsem se ho a přitom si hi prohlížela. Minulý upír byl malý,blonďatý a nelíbil se mi. Jenže tenhle měl statnou postavu,hnědé vlasy a byl hezký.
"hele když už mě pozoruješ,tak bych ráda věděla,kdo"oznámila jsem mu,když neodpovídal.
"Gabriel"řekl po chvíli a já se usmála. Hezký jméno a sedělo k němu.
"Selena"kývla jsem mu na pozdrav. Gabriel vypadal zaskočeně.
"to víš,když máš za oknem pořád nějaké upíry,tak si zvykneš a dokonce s nimi navážeš i konverzaci"vysvětlila jsem mu a protáhla se. Moje tělo ten běh přímo potřebovalo.
"nechceš si zaběhat?"zeptala jsem se ho a už jsem se zvedala ze židle,abych se převlékla do běžecké soupravy. Gabriel mi zaťukal na okno,což jsem brala jako znamení,že ano.
"tak počkej"ověřila jsem si,že mám pírko na krku a otevřela okno. Gabriel okamžitě odskočil a vrčel. Nevšímala jsem si ho a skočila dolů. Nečekala jsem na Gabriela a rozběhla se. To že za mnou běžel jsem poznala podle toho,jak pořád vrčel.
Běžela jsem svým obvyklým tempem,ale u parku jsem zrychlila. Tady se vyskytovalo spoustu upírů,kteří by si na mě smlsli.
Když jsme byli za parkem,oddychla jsem si,že jsme nepotkali dalšího upíra,ale spletla jsem se. Gabriel totiž začal vrčet ještě víc a mě se zastavilo srdce. Zastavila jsem se a zděšeně zírala na Gabriela,který se krčel a vrčel na něco ve stínu. Nemusela jsem dlouho čekat,abych to zahlédla. Ten další upír byl vyšší než Gabriel a že zrovna Gabriel nebyl prcek. Měl dlouhé černé vlasy a měl na sobě jenom černé kalhoty. Musela jsem uznat,že hrudník měl luxusní. Kdyby byl člověk,asi bych slintala,ale takhle fakt ne.
"ta je moje"procedil skrz zuby ten pan neznámý a zaútočil na Gabriela. Gabriel na něj nečekal a zaútočil taky. Oba se pohybovali tak rychle,že jsem viděla jenom šmouhy. Otočila jsem se od nich a běžela,co nejrychleji domů.
U domu na mě ale čekalo překvapení. Pan neznámý seděl na stromě a ještě k tomu na větvi,po které lezu do pokoje. Kruci,klíče jsem nechala doma.
"ahoj malička"pozdravil mě a já nadskočila. Jeho hlas zněl tak hrubě a drsně.
"myslím,že tamtoho upíra už neuvidíš"sdělil mi pobaveně a já pokrčila rameny. Aspoň je o upíra míň. To že jsem si s ním šla zaběhat,neznamená,že jsme kámoši. Upír jako upír.
"koukám,že tě to moc nesebralo"
"to seš takhle pořád upovídaná?"zajímalo ho a já se na něj zamračeně podívala.
"promiň,jestli jsem se tě dotkl"omluvil se mi ironicky. Měla jsem dvě možnosti. Buď polezu k němu a nebo počkám,až se rodiče probudí,ale to bude chvilku trvat,když mohlo být teprve půl šestý.
"stejně na mě nemůžeš,tak co tady chceš?"udeřila jsem na něj a vybrala si první možnost. "kdo říká,že na tebe nemůžu?"zajímalo ho a naklonil hlavu na stranu,
"třeba to pírko na mém krku?"
"myslíš,že mě zastaví blbý peří?"zasmál se a přitom vycenil špičáky. Všimla jsem si,že měl na jednou špičáku kus špičky odštípnutý.
"já myslím,že jo"podotkla jsem a lezla směrem do pokoje. Zatím neuhl,ale viděla jsem na něm,jak bojoval s tím strachem z pírka. Jeho už bledá tvář byla ještě bledší.
"tak co bude? Budeš pořád předstírat,že jsi superupír a že na tebe nereaguje to pírko nebo už konečně uhneš?"otázala jsem se ho nakvašeně a naklonila se k němu. Dost jsem riskovala,ale nesnáším samolibý kluky natož upíry.
Nečekala jsem to,ale pan neznámý uhnul. Překvapeně jsem zvedla obočí,ale dál pokračovala směrem k oknu.
Oddychla jsem si,až když jsem byla v pokoji. Holubice byla v kleci a koukala na mě. Už jsem zavírala okno,když se ozval pan neznámý.
"jsem Marian" podívala jsem se na něj a pokrčila rameny,
"nazdar Mariane"na slovo Mariane jsem dala důraz a zavřela okno. Zatáhla jsem závěsy a šla si dát sprchu. Ano,dnešní den začal opět normálně. Poslední týdny už to začala být nuda,když se nic nedělo. Musím uznat,že mi to chybělo. Pousmála jsem se a vlezla pod sprchu.

Návrat k Lee

6. března 2011 v 11:45
Aoj všichni,tak jsem se opět vrátila k Lee a její pomstě!!! Bohužel toho mám v poslední době moc,takže nevím,kdy budu schopná sem dát další kapitoly.
Samozřejmě taky píšu Vannesu,ale Lea má nyní přednost. Jo a taky můžete očekávat nový příběh nové hrdinky. Jmenuje se Selena!
Tak doufám,že se vám moje příběhy líbí a v blízké době čekejte další příběhy.



Kapitola 9

4. března 2011 v 18:59 Kniha 2(Pomsta)
Byla jsem vytočená. Nechápala jsem lovce i strážce,jak se takhle mohli zachovat ke svému kolegovi. Bylo mi jasný,že to dělali kvůli mně,ale to jsem nechtěla. Etiketa lovců a strážců je něco,co by se nemělo porušovat. Bez toho by tady byl chaos.
To že mě zítra čekal soud mě nijak nerozrušilo. Čekala jsem,že dřív nebo později mě to čeká To že si tak pospíšili,mě popravdě ale překvapilo. Většinou se i ty obsílky posílaly jedině s podpisy 8členů rady,Maurice podepisoval jenom ty nejzávažnější a nejdůležitější.
Nějak jsem neměla na nic náladu,tak jsem se rozhodla,že se vrátím zpátky do pokoje. Chtěla jsem se duševně připravit na to,jak mě bude rada vyslýchat. A hlavně se připravit na to,že se tam nejspíš bude probírat důvod mých činů. Co jiného jim na to můžu odpovědět než že mi Maurice zabil Marcuse,muže,kterého jsem milovala a měla jsem s ním pouto.
Do pokoje jsem šla normální lidskou chůzí. Chtěla jsem se distancovat klasickému upířímu životu zde. Stačilo,že jsem před chvilkou bojovala jak upírka.
Cestou mě míjelo spoustu upírů. Některé jsem poznávala a někteří byli pro mě neznámí. Někdo se po mně otočil,někdo se na mě ani nepodíval. Někteří mě zdravili i klaněli a jiní mě zase vždy sjeli opovrhovanými pohledy. Nic jsem si z toho ale nedělala,jenom ti,kteří mě nezavrhli mě potěšili. Byla jsem ráda,že jsou tu stále osoby,kterým na mě záleží. Možná jen díky tomu,jsem se nesnažila utéct.
Jakmile jsem byla v pokoji,svalila jsem se na postel a zavřela oči. Aspoň na chvíli jsem chtěla zapomenout na všechny problémy.
"vzbuďte se Leo"lehce se mnou třásla Sophia a já otevřela oči. Musela jsem usnout na pěkně dlouhou chvíli,uvědomila jsem si.
"proč mě budíš Sophie?"zeptala jsem ji ospale a přikryla si obličej peřinou.
"za hodinu vám začíná soud"upozornila mě a já okamžitě vyskočila z postele. Jestli mě mají odsoudit,tak ať nějak vypadám.
"děkuji Sophie"poděkovala jsem ji a vzala si od ní balíček,který svírala v ruce.
"to vám tady nechali kluci"vysvětlila mi a já balíček jedním pohybem otevřela. Byly v něm džíny,tílko a mikina se vzkazem.
Ahoj Leo,
myslíme,že tohle oblečení oceníš více než šaty. Přejeme hodně štěstí. Derek,Cam a Kristian.
Usmála jsem se. Kluci mě znali a věděli,že v téhle situaci bych si na sebe šaty nevzala.
Šla jsem do koupelny,kde jsem se osprchovala. Zabalená v ručníku,jsem si vyčistila zuby a vyfénovala vlasy. Nakonec jsem se oblékla a vzpomněla si,jak mi podobné oblečení svlékal Marcus. Povzdychla jsem si,obula se a vyšla na chodbu. Už jsem měla čas.
Chodba vždy hlučná a plná upírů,byla prázdná a tichá. Nikde jsem nikoho neslyšela ani neviděla,cestou k soudu. U dveří jsem se zastavila a zhluboka nadechla,abych se psychicky připravila. Otevřela jsem dveře a poté i pusu.
Na to,co jsem viděla jsem ovšem připravená nebyla. Místo toho,aby tam byla jenom rada,byli v místnosti nejspíš všichni upíři ze sídla i okolí. Ještě štěstí,že tahle místnost byla obrovská,až kolosální,
Sotvaže mě spatřili,všichni ztichli. Pomalým,ale sebejistým krokem jsem šla k židli,kterou tu pro mě opět připravily. Rada nyní neseděla kolem mě,ale na jedné straně zdi. Seděli ve svých křeslech,obklopení svými strážci. Lovci byli rozmístěni u stěn jako minule. Ostatní upíři byli buď dole nebo nahoře na tribuně. Ti důležitější byli samozřejmě dole,aby měli skvělý přehled o soudu a hlavně byli chránění jak lovci,tak popřípadě i strážci. Byli mi nějak povědomí a já si nemohla vzpomenou proč. Pak mi to ale došlo. Většina z nich byli chráněnci těch,které jsem zabila. Přišli proti mně svědčit.
"Rado"pozdravila jsem je,ale neuklonila se,jak bylo zvykem. To se ovšem Mauricemu nelíbilo. Dal tichý příkaz Arthurovi,který okamžitě vystřelil a srazil mě k zemi. Setřásla jsem ho a on ode mě odlétl,ale přesto mě stačil ponížit. Ač mě k tomu donutili násilím,díky tomu,že jsem si klekla,jsem dala hold celé radě. Nyní nade mnou vedli. Kdokoliv se totiž uklonil radě,dával najevo svoji pokoru. Rada často musela některé upíry donutit,jelikož neměli rádi neposlušnost.
"už na mě nikdy nesahej"upozornila jsem Arthura vztekle a lehce jsem vycenila špičáky. On se jenom ušklíbl a vrátil se na svoje místo,za Mauricem.
"uklidni se Leo a posaď se"přikázal mi Maurice a já poslechla. Svalila jsem se na židli a čekala.
"takže sešli jsme se zde,aby jsme rozhodli o trestu Lei Rosini"začal Maurice a stoupl si vedle mě. Kousek jsem se od něj odsunula a ignorovala jeho podrážděný výraz.
"nechápu,co chceš otče řešit? Stejně jste se už nejspíš rozhodli o mém trestu"sdělila jsem mu sarkasticky a pozorně si ho prohlížela. Měla jsem pravdu. V jeho očích jsem viděla lásku ke mně. Samozřejmě ani nechyběla zlost,ale přesto mě měl rád. Nejspíš mě potrestá tím,že budu několik staletí zavřená ve vězení,ale nezabije mě,jak by správně měl. Jiný upír by nejspíš za takový činy nebyl ani předvolaný před radu. Lovci by ho jednoduše odstranili.
"nikdo se tě na nic neptal Leo"okřikl mě. Lhostejně jsem pokrčila rameny a opřela se o opěrku.
"je čas začít"oznámil nahlas Maurice a posadil se zpátky na svoje místo.
"Leo,chceme znát tvůj důvod k těm ohavným činům,které jsi spáchala na svých bratrech a sestrách"začal s výslechem Gabriel.
"takže vy chcete znát můj důvod? Dobrá,jediný podnět který jsem měla,byl ten,že mi vlastní otec zabil druha,se kterým jsem měla pouto"odpověděla jsem mu a tím i celé radě. Když jsem se rozhlédla,většině upírů ze sídla se tvářila zděšeně. Jestliže někdo zabije upíra,který má s někým pouto je to nemorální. Vždyť ten druhý upír cítí vše,co ten,se kterým má pouto. Netrestá se to,ale upíří etiketa nařizuje se tomuto činu vyhýbat.
"jak jen můžeš toho nečistého zrádce nazývat svým druhem?"vykřikl rozzuřeně Maurice.
"stejně jako ty si tak mohl nazývat moji matku"odsekla jsem mu stejně naštvaně.
"to jsem laskavě nepleť,Leo"upozornil mě podrážděně. Vycenila jsem zuby a zavrčela. Lovci i strážci se pohotově nakrčili a vyčkávali.
"a proč? Proč se stále vyhýbáš tomu,to řešit? Teoreticky ona byla taky zrádce svého druhu,když se stala tvoji družkou. Jenže ji nezabil vlastní druh jako ty si zabil Marcuse. Ji jsi zabil ty!"poslední slovo jsem ně něj zakřičela a zhluboka zavrčela. Cítila jsem,jak se mi tvoří jed. To jsem nechtěla. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči.
Vydechla jsem a otevřela oči včas,abych se vyhnula Arthurovi. Maurice ho na mě musel poslat,abych se zklidnila. Už zažil,jak moc jsem nebezpečná,když se rozzuřím. Vždyť to viděl na vlastní oči naposledy před 150 lety.
Už jsem měla Arthura plný zuby. Když mě minul,chytila jsem ho pod krkem a plnou silou s ním praštila o zem. Pod tou sílou podlaha praskla a Arthur bezvládně ležel.
"říkala jsem ti,aby si na mě nesahal"připomenula jsem mu posměšně a zvedla ho za hábit a odhodila ho zpátky k Maurice. Proboha,jak mě ta upírská síla a moc chyběla. Škoda,že neumím co Maurice nebo Samuel. To co jsem předvedla před lovci minule tipuji zapříčinil můj vztek. Nemyslím,že někdy dokážu ovládnout svoji moc uvnitř mě,na to jsem byla až moc prchlivá a neklidná.
"příště ho už na mě neposílej,jinak ti z něj zbude jen vysátá troska"upozornila jsem Mauriceho a upravila si vlasy.
"Leo,ale to snad nebyl důvod,proč vraždit všechny ty upíry,ne?"vrátil se k výslechu Gabriel a já si povzdychla.
"byl. Hlavně kvůli tomu,že jsem věděla,že to Mauriceho naštve. Ovšem taky,že rada nekoná to,kvůli čemu byla stvořená. Máte odstraňovat ty,kteří by mohli škodit našemu rodu. Tak proč tedy vraždíte nečisté? Vždyť oni nás prozradit nemůžou,to můžou ti,kterým dovolujete,že smí vysávat lidi a mít vlastní upírské podniky,které se na to zaměřují. Dokonce někteří měli požehnání od samotné rady."dokončila jsem svoji řeč a znechuceně jsem se rozhlédla po radě.
"vysvětli mi ale Leo,proč ti to předtím nevadilo? Pokud vím,byla jsi výborná lovkyně nečistých a též jsi vedla všechny lovce. Není tohle jenom snaha o pomstu vůči nám?"zeptal se mě Aligheri a vítězoslavně se na mě usmál. Však já tě toho úsměvu zase zbavím,pomyslela jsem si.
"proč by mi to mělo v té době vadit,když jsem žila v nevědomosti?"odpověděla jsem mu otázkou a teď jsem to byla já,kdo se tvářil triumfálně. Bylo vidět,že přemýšlí,co položit za otázku nyní.
"tuším Leo,že znáš etiketu lovců i strážců?"zajímalo Deciuse. Nevěděla jsem,kam tímhle dotazem míří,ale překvapilo mě,že nechtěli rozvádět předešlou otázku.
"ano znám a ty to víš"
"tak tedy víš,že lovec nesmí porušit příkazy,ať se jedná o cokoliv"
"ano to vím a nejspíš tuším,co máš na mysli" ano etiketa lovců. Kniha o této etiketě je rozdělená na dvě části. Na tu,která se nesmí nikdy porušit a ta,která doporučuje,co by lovec neměl udělat. Takovou knihu měli i strážci,ovšem i normální upíři. Každý ji musel umět,tím pádem jakmile byl stvořen nový upír,okamžitě mu byla tato kniha předložená,aby se předešlo tomu,že se bude upír vymlouvat na to,že ji nikdy nečetl a bude moci vykroutit ze svého jednání.
"v tom případě víš,že jsi neposlechla rozkaz a tím pádem se Maurice rozhodl,že potrestá toho,kvůli komu jsi neposlechla místo tebe. Vždyť to bylo od tvého otce šlechetné,že tě nepotrestal"nemohla jsem uvěřit,že Decius tohle vyslovil. Prý šlechetné.
"nemyslím si,že to byl z jeho strany ušlechtilý čin. Vždyť každý tady ví,že by mě Maurice nedokázal zabít. Ano,potrestal by mě,ale nic by se mi nestalo. Byla bych tedy radši,kdyby tehdy potrestal mě a ne mého Marcuse"
"Leo,to snad nemyslíš vážně,vždyť byl nečistý,on si to tak či onak zasloužil"vydechl ohromeně Menkaure.
"a jsme zase u toho Menkaure. Proč jsou nečistí tak špatní? Jenom kvůli tomu,že se vzdali lidské krve? Ale jděte. Není to snad jenom kvůli tomu,že se proti těmto tradicím vzbouřili a vy s tím nemůžete nic dělat? Není to náhodou kvůli tomu,že už vás neposlouchají a vy jste přišli o několik svých služebníků? Uvědomte si,že oni by vás klidně dál ctili,ale vy jste jim to neumožnili. Vy jste se totiž rozhodli,že je vyhubíte. Nebo se snad v něčem,co jsem teď řekla pletu?"
"ty nemáš právo nás soudit Leo,nechápeš,o čem to všem je"zařval na mě Maurice a výhružně se postavil. Dokonce měl vyceněné špičáky.
"tak mě pouč,otče"
"možná někdy jindy. Teď řešíme tvoje neomluvitelné chování"snažil se zachránit situaci Alexandr. Mezitím Gabriel chytl Maurice za rameno a donutil ho,aby si sedl.
"a kdy,smím-li se zeptat?"začínala jsem toho mít plný zuby. Jednali se mnou jako s dítětem.
Nedočkala jsem se odpovědi,jen osmi zamračených pohledů a jednoho soucitného od Alexandra. Byl nejmladší z rady a znal jaký to je,být občas zařazen do druhé koleje,když jste v radě se samýma staříky.
"Nyní budeme předvolávat svědky,aby proti tobě svědčili. Žádáme tě tedy,jestli by ses mohla posadit na židli"pronesl Lawrence a já poslechla. Hádat se s radou,je fakt zbytečný.
Když jsem se posadila,z jedné strany si ke mně stoupl Marco a z druhé Lucius. Ach,ochrana pro svědky.
"předvoláváme Clarise"oznámil všem Maurice a Jesse okamžitě vystřelil ze svého místa a postavil naproti mně židli,na kterou si sedl vysoký,vychrtlý upír s těmi nejošklivějšíma očima. Byly vypoulené,rudé a nemilosrdné. Ty oči strašily všechny děti v tom městě,kde žil. Jeho pán měl nejradši malé děti. Nejdřív si s nimi užil a poté je vysál. Nejvíc ale miloval,když mu Claris přinesl sourozence. Vždycky si s jedním hrál a ten druhý se musel koukat. Bylo to otřesné a zvrácené a rada s tím nic nedělala a věřím tomu,že věděla,co se v tom městě děje. Vždyť Clarisův pán sem do sídla rád chodil na večírky.
"ptáme se tě Clarisi,je to ona?"zeptal se ho Niccolo. Až nyní se na mě Claris podíval. Jeho studené oči se na mě dívaly s nadšením,že budu potrestána.
"ano to je ona,která bezcitně zabila mého pána"pronesl chladně a já jsem vybuchla. Marco ani Lucius,nebyli dost rychlí,aby mě zastavili.
Měla jsem obličej od toho jeho jenom pár milimetrů. Měla jsem vyceněné špičáky a vrčela jsem. Chytila jsem ho pod krkem a silně mu ho zmáčkla. Jeho už vyvalené oči mu lezli z důlku.
"říkáš,že jsem ho bezcitně zabila? Ale jdi ty,byla jsem až moc něžná. Místo toho,abych mu uřízla hlavu,jsem ho klidně mohla mučit a že by si to zasluhoval. Vždyť on vysával malé děti."šeptala jsem,ale z mého hlasu odkapávala zlost a opovržení. Claris to věděl a celý se klepal.
"bez svého pána jsi nicka"sdělila jsem mu posměšně a vrátila se zpět na svoje místo než si Marco a Lucius vzpamatovali. Byl to velmi rychlý rozhovor. Je možný,že si toho někteří upíři ani nevšimli.
"Okamžitě ji spoutejte safíry"přikázal už fakt naštvaně Maurice. Než jsem se nadála,Marco mi svázal ruce,nohy a hruď řetězy posázený safíry. Měl rukavice,ale cítila jsem,že začínají doutnat. Za to,že jsem byla napůl člověk,jsem byla fakt vděčná. Sice budu mít popálené celé tělo,ale nespálí mě to na popel jako upíry.
Jakmile jsem byla svázána,Marco mě opatrně posadil na židli. Ty řetězy mi připomněly vězení a týrání Samuela. Ale tohle bylo úplně něco jiného. Možná že díky tomu,že jsem si to uvědomovala,jsem byla klidná.
"kdo bude další?"otázala jsem se rady uštěpačně a porozhlédla jsem se po dalších svědcích. Většina z nich viděla,co jsem před chvilkou provedla a v jejich tváři jsem viděla strach. Oni mě znali a jako Lovkyni,člověka se sílou zabít upíra. Nyní před nim sedí spoutaná mocná upírka,na kterou mají ukázat a vypovídat proti ni.
"Henrieta"odpověděl mi stručně Decius. Ze svého místa se zvedla malá upírka. Když ji proměnili,bylo ji asi 12 let. Ovšem nyní ji je přes 300 let. Byla manželka Felixe,šéfa jednoho velkého města. Samozřejmě pod jeho vládu spadaly i okolní vesnice. Byl velmi mocný a bohatý než ostatní šéfové dalších měst. Díky tomu bylo lehké o něm a jeho služebnících sehnat jisté údaje. Čím majetnější jste,tím se o vás více zajímají. Já si ale pokaždé dokázala získat patřičné informace o každém upírovi,kterého jsem chtěla zneškodnit.. Stačí poznat osobnost každého upíra,ze kterého chcete ty informace dostat. Na někoho platí jen násilí a na někoho zase peníze.
Henrieta se mezitím posadila na židli,kterou ji přenechal vystrašený Claris. Než odcházel,ještě jsem se na něj zazubila. Myslím,že se dneska přemisťuje co nejdál od rady.
"zdravím tě Henrieto"pozdravila jsem ji a ona se mi na oplátku lehce uklonila. Ji jsem nechala jako jedinou žít z celého klanu. Ona mi totiž zachránila život. Nemyslím,že rada udělala dobře,když ji předvolala. Ona proti mně svědčit nebude ba naopak.
"Henrieto,je to ona,která zabila tvého manžela a celý klan?"položil ji otázku Priam a já viděla v Henrietiným obličeji zhnusení.
"ano,je to ona. Žena,která mě konečně osvobodila od toho parchanta a jeho rodiny. Dokonce mi řekla,že můžu žít jinak a ne jako vrah. Nyní jsem Nečistá,jak nás nazýváte. Na mých očích to ještě nejde vidět,ale musíte uznat,že ze mě necítíte lidskou krev,že?"setřela je a já se musela začít smát. Tak s tímhle Rada opravdu nepočítala.
"ty chce tedy říci,že ty ji za to neodsuzuješ,ale naopak ji jsi za to vděčná?"zeptal se zděšeně Gabriel.
"jistě. Ten syčák mě proměnil,když jsem byla dítě a donutil mě,abych si ho vzala. Přece jenom byl o 500 let starší a měl nade mnou moc. Pak jsem mu taky příhrála do karet,když jsem se začala starat o jednoho malého sirotka. Vyhrožoval mi,že ho zabije. Nechtěla jsem o něho přijít. Sice mi je 300 let,ale stále mám duši dítěte. Stala jsem se jeho kamarádkou a mohla si vynahradit všechna ta století,kdy jsem musela přetrpět všechny Felixovi rozmary."vysvětlila jim a láskyplně se podívala nahoru na tribunu. Koukla jsem se jejím směrem a zahlédla tam pár zelených očí. Nebyly nijak poskvrněné rudou barvou jako oči všech ostatních. Tohle byly lidské oči. Ona ho přivedla sem. Nejdřív jsem nechápala,proč se na něj všichni upíři nevrhnou. Přece jenom byla by to pro ně menší svačinka. Pak jsem si ale všimla obrovského upíra s rudo-modrýma očima,jak toho malého drží. Zmateně jsem se podívala na Henrietu.
"neboj Lovkyně,to je Max. Byl novým přírůstkem do Felixovi stráže. Jenže Felix nepočítal s tím,že mě bude Max považovat za svoji dceru,která zemřela,když byl ještě člověk. Prý byla stejně stará jako já,když zesnula. On se taky chce změnit,ale ještě mu dělá problémy se ovládnout,když cítí lidskou krev. Jen krev malého ho ovšem odrazuje,což jsem ráda a nemusím se bát,že by ho nešťastnou náhodou zabil"objasnila mi,když viděla můj nevěřícný výraz.
"okamžitě je odtud vyžeňte"přikázal Maurice. Henrieta na nic nečekala a už vůbec ne na lovce a utekla. Obr s dítětem taky zmizeli,když jsem se na ně chtěla znova podívat. Tím,že zdrhli se vyhnuli konfrontaci s lovci.
"už toho mám dost. Důkazů je víc než dost. Nyní se poradím s ostatními a pak ti Leo řekneme rozsudek"sdělil mi odměřeně Maurice. Členové rady se seskupili a začali jednat. Mluvili jazykem rady,takže jsem jim rozuměla jenom já. Ten trest mě překvapil a trošku i vyděsil. Jak jsem si ale myslela,smrt mě nečekala,i když ji Gabriel navrhl.
"Leo"otočil se zpět ke mně Maurice. Postavila jsem se.
"za činy,které jsi provedla,tě odsuzujeme ke 300letům ve vězení a dalších 100 let strávíš zde v sídle. Pak budeš propuštěna"
"ovšem tím,že jsi ty vraždy spáchala jako člověk,budeme se k tobě tak chovat. Bude ti podáváno pouze lidské jídlo a to jednou týdně. Pokud se budeš chovat vzorně,tak dvakrát týdně. Taky jako člověk nám budeš sloužit k uspokojení naši žízní. Tvoji hruď necháme svázat řetězy se safíry. A nakonec,aby si neutekla při vykonávání trestu, budeš pod mým rozkazem,se kterým ses už setkala,když jsme tě chytli"ukončil rozsudek a já vysíleně zavřela oči. Takže pokud budu chtít zdrhnout,tak jedině,že mi explodují vnitřnosti. Použije na mě svoji moc a já se nebudu proti tomu nijak bránit.
Jakmile upíři vyslyšeli můj trest,ozvalo se odevšad spoustu názorů. Všichni pod tribunou se radovali,ale někteří navrhovali smrt. Na tribuně bylo spoustu upírů ze sídla a těm se nelíbilo,že budu tak dlouho zavřená a týraná,jak hladem tak tím,že mě budou vysávat.
Otevřela jsem oči a všimla si,že lovci se netváří taky moc nadšeně. Bývala jsem jedna z nich a měli mě rádi a neuměli si představit,jak budu něčí pochoutka. Strážci se netvářili moc pobouřeně. Se žádným z nich jsem neměla silné přátelské pouto.
"Marco,Luciusi,odveďte Leu do vězení a sundejte ji ty řetězy na nohách a rukách"přikázal těm dvěma Maurice. Chytli mě za lokty a odváděli mě přímo do katakomb.
"stálo ti to za to Leo?"zeptal se mě tiše Marco,když jsme byli pryč z místnosti. Podívala jsem se na něj a myslím,že můj výraz mluvil za vše.
"stálo Marco a ani nevíš,jak moc"zašeptala jsem a vzpomněla si na Marcuse a na to,jak mu můj vlastní otec utrhl hlavu.
"budeme se snažit,aby ti do cely nechodili nějací hladoví pošuci,co na tebe mají pifku"slíbil mi Lucius a já se musela usmát. Nemyslím,že Maurice bude dávat na jejich názory.
"hlavně dál vykonávejte správně svoji práci,nechci aby jste kvůli mně měli problémy"
"ale..."začal Marco.
"žádný ale Marco. Prostě nedělejte nic,za co bych se za vás musela stydět"řekla jsem jim škádlivě. .
"seš hrozná Leo"sdělil mi utrápeně Marco. Ach,já zapomněla. Pro něj to nebude moc příjemné,když se bude muset dívat,jak trpím. Bude to pro něj něco,jako když jsem se dívala na Samuela. Vlastně za tenhle rok budu podruhé ve vězení a zase mě budou mučit. Jak já to dělám?
Zastavili jsme se před místnosti. Zdejší vězení není stejné jako pro lidi. Žádné mříže nebo místnost 5x5 metrů. Upíří vězení jsou apartmány. Fakt nepřeháním,je tam ložnice,obývák a koupelna. Jsou tam všechny vymoženosti po technické stránce. Upíří se holt umí chovat na úrovni i ke svým vězňům,pokud jste tedy upír s chutí na lidskou krev. Na rozdíl od katakomb,kde jsou umístěny místnosti,tam není vlhko a smrad. Katakomby také slouží k mučení. Zde se upíří přivazují a poté týrají.
Marco otevřel dveře a my vešli. Místnost vypadala stejně jako jsem si ji pamatovala,když jsme tady věznili pár upírů.
Kluci mě odvedli do ložnice,kde mi sundali pouta z rukou a nohou,ovšem podle příkazu,okolo hrudi mi řetěz nechali.
Cítila jsem,jak se mi spálené ruce a nohy začaly hojit. Kluci mě se zájmem pozorovali.
"co je?"
"jsi zvláštní"odpověděl mi Marco.
"zvláštní?"opakovala jsem po něm nevěřícně
"jsi poloupírka,ale z nás máš jen to nejlepší. Z lidské stránky jsi omezená jenom tím,že nemáš tvrdou pokožku jako upíři,ale povahou jsi více člověk. Dokážeš milovat,odpouštět a nepovyšuješ se jako my upíři."vysvětlil mi Marco.
"pánové,začínáte být poněkud sentimentální"utahovala jsem si z nich,ale potěšilo mě,že o mě mají takové mínění.
"no a prořízlou pusu máš po matce"dodal Lucius a já ho praštila.
"proč myslíš?"
"ty to nevíš,ale tvoje maminka se s Mauricem často přelo o zdejší zvyky. Proč myslíš,že se v době,kdy tady byla,nekonaly tak často hony na Nečisté? To zařídila tvoje maminka"objasnil mi Marco.
"tvoje matka si nic nenechala líbit a ty jsi ji v tom tak moc podobná"sdělil mi Lucius a já se musela usmát při představě,jak to musí Mauriceho štvát,že jsem ji až tak moc jako ona.
"hele,konec vzpomínek a už mě zavřete" přikázala jsem jim rozpustile a oni poslechli. Marco se ještě ve dveřích zastavil,aby se na mě usmál a pak odešel. Vězení se nezamykalo. Většina upírů zde byla pod vlivem Mauriceho a věřím,že žádný upír nechtěl začít tu bolest.
Ač jsem se tvářila vesele,opak byl pravdou. Cítila jsem se mizerně. 300 let být zavřená v těchto prostorách a ještě sloužit jako jídlo,mě opravdu netěšilo. Jenže nejvíc mě mrzelo,že jsem nezabila tolik upírů,abych Mauriceho naštvala víc. Hlavně budu muset počkat přes 300 let nebo možná i přes 400 let,než budu moci zabít Mariceho a tím pomstím Marcuse. Mrzelo mě taky,že mě tehdy Samuel nepomohl. On by se mohl rovnat Mauricemu,ale nic neudělal. Já bych to pro něj udělala.
Chvilku po odchodu přišla Sophie a přinesla mi oblečení,spodní prádlo,kosmetiku a pár mých oblíbených věcí z pokoje.
"děkuju Sophie"poděkovala jsem ji,když vše dala na svá místa. Když se mi uklonila,všimla jsem si,že měla uslzené oči.
"je mi to líto Leo." chtěla jsem ji odporovat,že tohle přežiju,ale jakmile jsem se ji podívala do tváře,pochopila jsem,že moje uvěznění nemyslela.
"ach Sophie"povzdechla jsem si a než jsem se nadála,už mě objímala.
"hodně z nás s vámi soucítí,zejména ti,co mají pouto"sdělila mi a zmizela. Usmála jsem se a šla si lehnout do postele. Byla jsem utahaná a bez energie.
Než jsem zavřela oči,podívala jsem se na prsten,který jsem měla od Marcuse.
"já svůj slib splním Marcusi"zašeptala jsem a pocítila cizí uspokojení. Byla jsem natolik unavená,že jsem to nijak neřešila.
Probudila mě náhlá bolest na krku. Prudce jsem otevřela oči a vyděšené vykřikla,když mi došlo,co se děje. Chtěla jsem ho odstrčit,ale měla jsem okolo těla řetězy se safíry. Zavrčela jsem a cukala sebou,abych se zbavila toho upíra,který mě vysával. Byl to Arthur. Maurice věděl,jak mě ponížit.
"necukej sebou,jinak to bude trvat dýl" zamumlal posměšně Arthur a víc se do mě zakousl. Vykřikla jsem bolestí a vycenila zuby. Zaslechla jsem,jak se Arthur uchechtl. Vzdala jsem se,zavřela oči a snažila si vybavit Marcuse.
Arthur překvapený moji podřízeností skončil. Zvedl hlavu od mého krku a já se na něj podívala. Měl celý obličej od mé krve a jeho oči přímo zářily. Tím,že jsem v sobě probudila tu upírku,měla moje krev zase tu neznámou schopnost. Viděla jsem na něm,jak mu moje krev chutnala.
"víc se mi líbilo,když si sebou cukala" sdělil mi pobaveně. Zavrčela jsem,ale tím jsme ho ještě víc pobavila.
"někdy příště, Leo" rozloučil se se mnou u dveří,když odcházel a poslal mi vzduchem polibek. Zavřela jsem opět oči a vyčkávala.
"Leo,probuď se"ozvalo se u mého ucha. Poznala jsem,že to byl Marco.
"ten tě zřídil"procedil skrz zuby a odvazoval mi řetězy. Chytla jsem ho za ruku a přitáhla si ho k sobě. Jakmile byl u mě,přitulila jsem se k němu a rozbrečela se.
Marco si mě přitáhl blíž k sobě a začal mi vískat vlasy. Nesnášela jsem,když mě někdo ponižoval.
Nevěděla jsem,jak dlouho jsme tam ležely,ale když Marco odešel,cítila jsem se líp. Zvedla jsem se a zaklela,když jsem si spálila ruku o řetěz kolem hrudi. Došla jsem do koupelny a prohlédla se v zrcadle. Kůži na hrudi jsem měla celou spálenou,ale ruku už jsem měla vyléčenou. Krk už byl taky zahojený,i když jsem věřila,že ta rána musela být hluboká a musela jsem mít i modřiny.
Umyla jsem si obličej a krk od krve a šla se převléct do jiného oblečení. Džíny od kluků jsem měla od krve a jediný,co jsme měla ve skříni byly šaty. Povzdechla jsem si a vybrala si ty nejednodušší. Byly dlouhé,bílé a měly střih řeckých rób. Boty jsem si nebrala,ráda jsem chodila bosá.
Sedla jsem si na pohovku a vzala si knížku z knihovny. Díkybohu,že knihovna,co tady byla,byla obrovská,jinak jsem nevěděla,co bych dělala celých 300 let.
Četla jsem si asi 6 hodin,když jsme uslyšela hlasitý rány. Odložila jsem knížku a zaposlouchala jsem se. Po chvilce jsme se usmála. Kluci opět trénovali v tělocvičně. Jak já zatoužila,být tam s námi.
Chtěla jsem vrátit tu knížku zpátky do knihovny,když jsem si všimla nepatrného pohybu. Celá knihovna se pohla ke straně o pár metrů a zpoza ní se vynořil Jesse.
Vykřikla jsem radostí a skočila na něj. Nečekal to a oba jsme spadli na zem.
"co ty tady děláš?"zeptala jsem se ho a prohrábla mu vlasy.
"bereme tě ven"odpověděl mi. Zvedla se a on taky a hned mi dal pusu na tvář.
"cože? Maurice vás potrestá"upozornila jsem ho,ale on zavrtěl hlavou.
"Alexandr nám říká,kdy k tobě někoho budou pouštět či jestli za tebou půjde někdo z Rady. Celá Rada to vždy musí řešit. Maurice k tobě nechce pouštět kohokoliv a kdykoliv."vysvětlil mi a už mě táhl za ruku za knihovnu. Rozběhl se,takže jsem musela běžet taky.
Po pár vteřinách jsme se ocitli v nějaké místnosti,kterou jsem ještě neviděla.
"Leo!" zakřičel Derek a vrhl se na mě jako já předtím na Jesse. Jelikož jsem měla čas,uhnula jsem a Derek málem narazil do zdi. Zasmála jsem se a vyplázla na něj jazyk.
"kde to jsme?" otočila jsem se na Marca .
"tuhle místnost jsme začali používat po tom,co jsi odešla. Je to pro nás lepší,protože o tomhle místě a tajném tunelu z vězení sem nikdo neví,kromě Mauriceho,ale ten je dneska mimo ostrov"odpověděl mi na otázku.
"víš,když jsem tě viděl po tom,co ti ten zmetek udělal,navrhl jsem klukům možnost,že by si sem chodila a oni souhlasili i za cenu trestu."rozhlédla jsem se kolem sebe a všichni lovci mě s úsměvem pozorovali. A pak se všichni uklonili.
"vítej zpět velitelko"pozdravili mě sborově a já se cítila skvěle.