Únor 2011

můj blog

18. února 2011 v 16:23
zajímá mě,jak se vám líbí můj blog a beru všechny komentáře.

Vannesin příběh(pokračování II )

18. února 2011 v 14:47 Vannesin příběh
Doma jsem opřela kolo o stěnu a chtěla jsem si odemknout dveře,když mi někdo sáhl na rameno.
"ahoj Vanneso"
"kolikrát ti mám říkat,aby si mi neřikal... Počkej,ty si mi řekl Vanneso?"zeptala jsem ho překvapeně a stoupla si čelem k němu.
"pokud vím,tak Ness ti říkat nemám"
"to máš pravdu"vyrazila jsem ze sebe po chvíli a v duchu jsem na sebe nadávala,že jsem mohla vymyslet něco lepšího.
"co tady vlastně děláš?"dotázala jsem se ho nakvašeně a zkřížila si ruce na hrudi.
"sledoval jsem tě"odpověděl mi prostě.
"z důvodu?"
"chtěl jsem vědět,kde bydlíš"
"z důvodu?"jak já se ráda opakuju,pomyslela jsem si.
"abych věděl,kam mám za tebou chodit. I když je pravda,že jsem tě cítil v lese,když jsem se šel...."
"projít"doplnil po nepatrném zaváhání.
"proč by si za mnou chodil?"
"abych tě líp poznal"
"tak si to vyjasníme Darie. Já nechci,aby si za mnou chodil,natož aby si mě nějakým způsobem poznával. Za druhé,to že se k tobě chovám teď jakž takž hezky,dělám z důvodu,že mi to přikázaly kámošky."vysvětlila jsem mu a chtěla jít domů,když mi jemně chytil obličej do dlaní a dal mi letmý polibek na rty. Než jsem se vzpamatovala,abych mu dala facku,už tady nebyl. Konsternovaně jsem se dotkla prstem rtů,kde jsem ještě cítila jeho rty,které mě tak něžně políbily.
"tohle se nemělo stát"zadrmolila jsem a vešla do domu. Zabouchla jsem dveře a vletěla rovnou pod sprchu,abych se vzpamatovala. Já se nechci nechat líbat s upírem. Já prostě nechci. Ale před těma dveřmi,jsem po tom toužila. Chtěla jsem,aby se vrátil a znova mě políbil. Pustila jsem si ještě ledovější vodu,abych zahnala ty myšlenky.
Ovinula jsem si ručník kolem těla a šla se převléct do pokoje. Vzala jsem si kraťasy a tílko a šla ven. Ač jsem si to nesnažila připouštět,chtěla jsem jít ven z důvodů,že jsem očekávala,že ho tma potkám.
Automaticky jsem zamířila na místo,kde jsem ho potkala poprvé,ale asi v půlce jsem se zarazila.
"co to krucinál dělám?"zamumlala jsem a otočil se zpátky k domu. Radši jsem se rozběhla,protože jsem chtěla být co nejdál od toho místa. Jenže když jsem se vrátila,zjistila jsem,že se moji rodiče vrátili vrátili dřív z dovolené. Došla jsem až k nim,ale jelikož byli otočený zády ke mně tak mě neviděli,ale nejspíš ani neslyšeli.
"ahoj mami,ahoj tati"pozdravila jsem je a oba nadskočili,jak se lekli.
"miláčku"máti se na mě vrhla a div mě neudusila.
"ahoj dcero"oplatil mi pozdrav táta,ale na rozdíl od mámy mě objal normálně.
"co tady děláte tak brzo?"zajímalo mě a došlo mi,že mám po svobodě.
"tátu potřebují v práci na nějaký těžký zákrok"vysvětlila mi máma a já chápavě přikývla. Táta miloval jenom dvě věci,svoji rodinu a práci,ale bohužel se to nedalo skloubit. Naštěstí se s mámou potkával v práci.
"něco jsme ti přivezli"změnil táta téma a já zbystřila. Dárky jsem milovala už odmalička.
"už jsme ti ho dali do pokoje"sdělila mi máma a já na nic nečekala. Rozběhla jsem se do domu a schody jsem vybíhala po dvou. Otevřela jsem dveře a radostí zaječela. Na koberci seděl pes. Psa jsem si vždycky přála,ale rodiče mi ho nedovolili z důvodu,že by na něj nikdo neměl čas a teď přede mnou seděl pes a pozoroval mě svými přátelskými očičky.
"je mu rok a je to kluk. Dneska jsme ho vyzvedli od majitele. Chtěli jsme ti ho dát před naší dovolenou,ale nějak z toho spadlo,takže si ho dostala až teď. Je to Salašnický pes."vysvětlil mi táta,když ke mně dorazil. Klekla jsem si a ten prcek ke mně hned přiběhl.
"budu ti říkat Lucky"rozhodla jsem se a podrbala ho na hlavě. Lucky se ke mně naklonil a olízl mě.
"jeho předchozí majitel mu dal základní výcvik,takže by tě měl poslouchat"jenže jakmile to dořekl,Lucky se rozběhl na moji postel a začal mi rozkousávat polštáře,dokud je neprotrhl. Zvedla jsem se,doběhla k němu a vyrvala mu kousek povlečení z úst.
"tak to nebude Lucky,ale Devil"rozhodla jsem se a pustila Devila na zem. Devil okamžitě vystřelil z pokoje a jenom jsem slyšela,jak na něco štěká.
Vzala jsem jeden roztržený polštář s rozkousaným povlečením a šla dolů. Všechno jsem vyhodila do koše a začala hledat Devila,ktrý najednou už neštěkal.
"Devile"zakřičela jsem,ale žádná odezva. Podívala jsem se ven z okna a viděla,že rodiče vykládají z auta věci.
"Devile"zavolala jsem znovu a on konečně přiběhl,. Padaly na mě mrákoty,když jsem si všimla,že má v tlamě moji botu. Způsobně si ke mně sedl a botu mi hodil k nohám. Bota byla rozkousaná a oslintaná,takže jsem se rozhodla,že mu ji už nechám jako hračku.
"tati,máme pro něj vodítko?"zeptala jsem se ho zpoza dveří. Davila jsem držela za obojek,aby nevyběhl ven.
"je u botníku. Jinak všechno pro něj je v garáži"sdělil mi a já kývla na srozuměnou. Přesunula jsem se i s Devilem k botníku,kde jsem popadla vodítko a připla ho k Devilovýmu obojku.
"jdu s ním ven"řekla jsem našim,když jsem okolo nich procházela. Nikdo z nich nic nenamítal,takže jsem šla s Devilem do lesa. Už jsem se nemohla dočkat,až holkám Devila ukážu. Devil byl přímo nabitý energií,div jsem za ním nevála. Vypadala to,že se mu v lese líbilo,protože jsme se zastavovali u každého stromu,jen aby si ho mohl očuchat a označkovat.
Jenže najednou Devil prudce zastavil,nastražil uši a začal vrčet. Došla jsem k němu a vystrašeně se rozhlížela kolem sebe.
"neměj strach maličká"zašeptal mi cizí hlas do ucha a já vykřikla. Otočila jsem se směrem k cizinci,ale nikdo tam nebyl. Devil dál vrčel a celý se třásl.
"nemusíš se mě bát"ozval se znova ten hlas,ale už ne u mě,ale u nejbližšího stromu ke mně. Podívala jsem se na něj a sevřel se mi žaludek. Byl to jednoznačně upír. Byl vysoký,svalnatý a měl polodlouhé hnědé vlasy. Jelikož měl ruce překřížené na hrudi,viděla jsem část rudé kapky na jeho zápěstí. Měl sněhově bílé zuby,jak jsem si všimla,protože se usmíval. Špičáky jsem neviděla a popravdě jsem ani vidět nechtěla. Díval se na mě,ale ne tím způsobem jako Darius,když se mě snažil zhypnotizovat. Uvolnila jsem se,protože nevypadal,že by mi chtěl ublížit,ale možná jsem se pletla,možná si se mnou teď jenom hrál.
"klid Devile"řekla jsem a vypadalo to,že mě Devil opravdu uposlechl,protože přestal vrčet a sedl si,ale stále toho upíra pozoroval.
"já jsem Gabriel,těší mě"představil se a už stál u mě a držel moji ruku a nakláněl se k ní. Přiložil si ji ke rtům a slabě ji políbil. Okamžitě jsem zrudla,ale na nic jsem nečekala a vytrhla mu ji z ruky.
"Vannesa"řekla jsem mu a o krok ucouvla.
"pěkné jméno Vanneso"prohodil,ale pak jeho úsměv zmizel. Vyjely mu špičáky a zavětřil. Devil se zvedl na nohy a zase začal vrčet,ucouvla jsem radši ještě o krok.
"je mi líto,ale musím jít. Doufám,že se ještě potkáme, Vanneso"sdělil mi.
"já zase doufám,že ne"pronesla jsem odměřeně. Gabriel se zasmál a zmizel.
Než jsem se ale z toho setkání vzpamatovala,čekalo mě další překvapení.
"Ness,neviděla si tady nějakého upíra,"zeptal se mě Darius,když se vedle mě objevil. Opět jsem vykřikla a odskočila jsem od něj. Vedle něho stál Stephan a spolu s nim,tady byli další dva upíři. Jenže ti stáli tak blízko u Daria,jako by ho chránili. Pak jsem si vzpomněla,že říkal,že je z nějakého rodu a na internetu psali,že ti mají svoje stráže. Takže oni ho opravdu hlídali.
"za prvé,nejsme Ness,za druhé,nikoho jsem tady neviděla a za třetí,děsíte mi psa"nevěděla jsem,proč jsem v tu chvíli zalhala,ale asi to bylo i kvůli tomu,že mi Gabriel narozdíl od Daria,řekl Vanneso a ne Ness. Nesnášela jsem,když mi říkal Ness někdo jiný než moji blízcí. Taky mi byl více sympatický,možná že bych i kvůli němu změnila názor na upíry,ale při pohledu na Daria se mi ta představa spíš hnusí,i když ta pusa od něj byla nečekaná a příjemná.
"podej mi ruce"rozkázal mi jeden z těch jeho hlídačů. Davil vrčel čím dál víc a já si pevně přitáhla ruce k tělu.
"řekl jsem,aby si mi podala ruce"zvýšil hlas a vystrčil špičáky.
"já nejsem hluchá"odsekla jsem mu a vzdorovitě se na něj podívala. Jenže oni asi chtěli mít poslední slovo,takže mě ten druhý hlídač chytil pevně kolem pasu a ten první mi zvedl ruce k jeho obličeji. Devil okamžitě utekl,když zjistil,že ho nedržím.
"okamžitě mě pusťte"přikázala jsem jim a snažila se jim vyprostit. Mezitím mi ten první očichával ruce.
"toho budeš litovat Dariusi"zařvala jsem a dál se snažila osvobodit od těch dvou.
"dotýkal se ji"řekl po chvíli ten první a pustil mě. Ten druhý taky uvolnil sevření. Rozběhla jsem se k Dariovi a vším silou mu dala facku. Tušila jsem,že ho to asi nebolelo,ale já si potřebovala vybít zlost.
"drž se ode mne co nejdál"procedila jsem a otočila se k němu zády. Jenže Darius mi chytil silně zápěstí a otočil mě čelem k němu. Vykřikla jsem bolestí,ale Darius sevření nepovolil.
"lhala si mi"zašeptal a v jeho tónu jsem zaslechla zlost.
"a co má být"prohodila jsem vzpurně hlavou a dívala se za něj.
"je to zločinec"vysvětlil mi hněvivě a já se musela zasmát.
"no a co,alespoň má lepší chování než ty"řekla jsem mu výsměšně přímo do obličeje. Darius pustil moje zápěstí,ale místo toho mě praštil do obličeje. Sice asi nepoužil všechnu svoji sílu,ale přesto jsem od něj odletěla pěkný kus a narazila do stromu. Praštila jsem se do hlavy a cítila jsem,že mi teče krev ze rtu. Nezmohla jsem se ani na to,abych zakřičela bolestí. Už jsem neměla sílu. Podívala jsem se na Dariuse a poprvé se ho lekla. Měl ve tváři hrůzostrašný výraz,špičáky měl vytažené a vydával ze sebe zvuky podobné vrčení a syčení zároveň. Udělal krok ke mně,ale já se vyděšeně začala plazit od něj.
"Ness"řekl tiše.
"pro tebe nejsem Ness a nemíním ti to opakovat" Chtěla jsem se zvednout,ale zamotala se mi hlava. Všimla jsem si pohybu od nich směrem ke mně,já se schoulila a zavřela oči. Čekala jsem další ránu,ale místo jsem zaslechla hlasitější zvuky,které předtím vydával Darius. Otevřela jsem oči a vyvalila překvapením oči. Zády ke mně klečel Gabriel a výhružně cenil zuby směrem k Dariusovi.
"Vanneso,chytni se mě kolem krku"řekl mi nesmlouvaně a já ráda poslechla. Chytila jsem se a on stoupl. Obejmula jsem ho nohama zavřela oči,protože se mi zase začala motat hlava.
"koukám Dariusi,že jsi pořád stejný. Když není po tobě,tak se vztekáš"
"tady nemáš co dělat,porušuješ pravidla"
"nenechám tě,aby si mlátil lidskou holku. Sice nejsem na té straně dobra jako ty,ale holku bych niky neuhodil,natož když je člověk"oznámil mu.
"kryla tě"Gabriel si povzdychl a já si začala konečně uvědomovat tu bolest,která mi procházela celým tělem. Začala jsem se třást a začaly mi téct slzy.
"já ji o to požádal a teď toho lituji"slyšela jsem,že Darius vydal ten zvuk a Gabriel mu hned stejně odpověděl. Než jsem se nadála,začali jsme se pohybovat. Díky bohu,že jsem měla zavřený oči,jinak by mi mohlo být pěkně špatně. Cítila jsem vítr jak mě šlehal do obličeje,víc jsem se tedy ke Gabrielovi přitiskla a přiložila si rty k jeho krku. Hrozně hezky voněl. Ne jako kluci,kteří se voní různými voňavky. Gabriel voněl po něčem,co jsme nemohla poznat,ale líbilo se mi to.
Po chvíli jsme se zastavili a já si uvědomila,že jsme kousek od našeho domu. Líbilo se mi být přitisknutá ke Gabrielovi a pohybovat se jako bych létala.
"už jsi doma"řekl a klekl. Slezla jsem z něj,ale podlomily se mi nohy. Gabriel mě ale chytil a já se ocitla v jeho náručí.
"Devila máš přivázaného pár stromů odtud. Nechtěl jsem,aby se tvoji rodiče vystrašili"nic jsem neříkala. Vychutnávala jsem si jeho objetí a vůni a taky ten pocit bezpečí.
"děkuji,že si mě neprozradila"poděkoval mi tiše a lehce mě políbil na krk. Pak mě postavil na nohy a prohlížel si mě.
"ty tě teda zřídili"řekl po chvíli a já se podívala na ruce,kde jsem měla modřiny od všech těch stisků. Nechtěla jsem vidět zbytek svého těla.
"napij se"poručil mi a než jsem se vzmohla na odpor,řízl se do krku a přitlačil moji hlavu nad tu ránu. Nepřitlačil mě přímo nad tu ráno,nechal mi pár centimentrů,abych se nakonec rozhodla sama.
"neboj se,nic se ti nestane,jenom ti bude líp"sdělil mi jemně a já udělala něco,co by mě v životě nenapadlo. Okusila jsem upíří krev.
Jeho krev chutnala sladce a byla studená. Čím víc krve jsem vypila,tím víc jsem se cítila líp,ba naopak přímo úžasně. Nechtěla jsem přestat,chtěla jsem tu krev všechnu.
"to stačí"řekl zastřeně Gabriel a já se od něj odtrhla. Když jsem se na něj podívala usmíval se a měl ve tváři výraz,který jsem u nikoho ještě neviděla. Vypadal jakoby spokojeně a blaženě.
Koukla jsem se na ruce a fascinovaně pozorovala modřiny,jak mi před očima blednou. Vyhrnula jsem si triko a ani okolo pasu jsem neměla jedinou modřinu. Bylo mi přímo skvěle a dokonce jsme si připadala i najednou hezká a zajímavá.
Shrnula jsem si triko dolů a otočila se ke Gabrielovi,tak už opět zmizel. Povzdychla jsem si a vydala se domů. Cestou jsem odvázala Devila a on mě div neolízal celou radostí.
Jakmile jsem přišla domů,zamířila jsem do pokoje. Devilovi jsem sundala vodítko a nechala ho našim v obýváku,kde koukali na televizi.
Chtěla jsem si jít lehnout do postele,ale když jsem míjela svoje velké zrcadlo,zarazila jsem se. Vrátila jsem se zpátky k němu a zadívala se do něj. To co jsem tam viděla,jsem nemohla být já. Moje krátké vlasy povyrostly o pěkný kus,moje pleť byla najednou bez pupínku,moje zelenohnědé oči měly najednou jinou zelenou a hnědou barvu a byly na první pohled pozoruhodný. Moje předtím okousaný nehty byly najednou dlouhé. Moje pokožka jakoby zářila. Sice jsem před tím nebyla bílá díky sluníčku,ale teď měla barvu bronzu. Usmála jsem se na sebe a vytřeštila oči,když jsem zjistila,že mám naprosto bílý zuby.
"co si to se mnou udělal Gabrieli"zašeptala jsem a pocítila najednou jakoby se ve mně někdo smál. To jsem se ale nesmála já,ale někdo další ve mně. Bylo to všechno zvláštní.
Sice bylo asi jenom šest,ale já byla po dnešku utahaná. Osprchovala jsem se a zalezla pod postel. Už jsem skoro spala,když v tu chvíli něco skákalo na dveře. Vyskočila jsem tedy z postele a otevřela Devilovi,který mi okamžitě vyskočil na postel. Zavřela jsem dveře a vlezla si k němu,když jsem si všimla,že má na obojku připevněnou malou růži. Vyndala jsem ji a položila si ji na stůl. Byla jsem zvědavá,co řeknou holky až mě uvidí,ale nikdy jim nesmím říct,jak se to stalo. Naposledy jsem se podívala na růži a zavřela oči. Během chvilky jsem usnula.
"ááááá"zaječela jsem po tom,co jsme zjistila,že mi se na tváři pohybuje něco mokrého. Otevřela jsem oči a odehnala Devila,který mi olizoval tvář.
Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem,že jsem zaspala. Vletěla jsem do koupelny a odkud jsme pak za pět minut vyběhla do pokoje,kde jsem se převlékla do sukně a tílka. Na malování už jsem neměla čas.
Seběhla jsem dolů do kuchyně,napila se trošku čaje,kousla do rohlíku a potom jsem šla ven,kde jsem nasedla na kole a rozjela se ke škole.
Ke škole jsem dojela přesně v osm. Připevnila jsem si kolo ke stojanu na kola a běžela do třídy.První hodinu jsme měli biologii,ale náš učitel byl delší dobu nemocný,takže jsme měli většinou supla. Už jsem byla skoro u třídy,když jsem se zarazila. Až teď mi došlo,co to nyní znamenalo. Bude nás učit Stephan. Nadechla jsem,došla k třídě,zaklepala a vstoupila. Jakmile jsem viděla,co to jsem viděla,napadlo mě,že jsem měla zůstat doma.
"omlouvám se,zaspala jsem"omluvila jsem se a zamířila do mé lavice,kde mi držela místo Sarah.
"ale kampak? Hezky tu zůstaneš s Dariusem"přikázala mi Stephan a já se neochotně přesunula před tabuli,kde stál napůl svlečený Darius. Musela jsem uznat,že jeho polonahá hruď byla nádherná.
"vidíš to?"zašeptal Darius směrem ke Stephanovi. Podívala jsem se po třídě,jestli nevědí,co to tak rozhodilo Daria,ale nikdo je nevnímal a místo toho si mezi sebou povídali nebo si četli časopis.. Pak mi došlo,že ho asi neslyšeli,jestli šeptal jako upír,jenže jak to,že jsem ho slyšela já?
"co by měl vidět?"položila jsem Dariovi otázku taky šeptem,i když lidským. Darius nadskočil překvapením a ohromeně mě pozoroval.
"kam ti zmizely ty modřiny?"zeptal se mě Stephan a ani mě nepřekvapilo,že zase po upírsku šeptal a že si našeho malého rozhovoru nikdo nevšiml. Nejdřív jsme nevěděla,o čem mluví,jenže pak mi to došlo. Včerejšek. Rána. Strom. Gabriel.
"asi se zahojily"řekla jsem normálním hlasem a tím na sebe upoutala pozornost celé třídy. Stephan se opět tvářil jako učitel a i Darius se přestal tvářit ohromeně a nahodil znuděný výraz.
"takže teď vám vysvětlíme,jak funguje hypnóza"začal Stephan a mě se zatmělo před očima. Kdo jiný bude jejich pokusný králíček než já?
Darius si stoupl přede mně a podíval se mi do očí. Neprotestovala jsem proti tomu,že to budou ukazovat zrovna na mě,protože bych jim dala navrch,kdybych odmítala. Opětovala jsem mu pohled a dívala se přímo do jeho zorniček,které se jakoby roztahovaly a naopak.
"Vanneso"promluvil a jeho hlas zněl o tón hlouběji než normálně. Dokonce jsem zaslechla nějaký neurčitý podtón.
"přijď ke mně"přikázal mi,ale neměla jsem potřebu jít k němu. Necítila jsem ani jako minule. Jakoby tón na mě nepůsobilo. Usmála jsem se na něj a podívala se za něj,kde stál Stephan. Mračil se a pozoroval mě. Vrátila jsem se pohledem na Daria a i on nevypadal spokojeně. Měla jsem dvě možnosti. Buď půjdu,abych je neshodila a nebo budu stát na místě a pak řeknu,že se ni neděje. Jenže upíří umějí být pěkně pomstychtiví a já je opravdu nechtěla naštvat. Vždy´t mi to stačilo včera v lese.
Vybrala jsem si první možnost a vyrazila k Dariovi. Snažila jsem chůzi přizpůsobit tak,aby tón vypadalo,že nevnímám.
"to stačí Darie"ozval se Stephan s Stephan se okamžitě otočil ke třídě se zářivým úsměvem. Já dělala jako bych se právě probrala z hluboké spánku a tvářila se vykuleně. Snad mi tón spolužáci sežrali.
"nyní vám ukážeme,jak se můžete před námi upíry bránit,aby se z vás nenapili"sdělil Stephan třídě a já si povzdechla.
Darius došel za mě a naklonil se k mému krku. Cítila jsem jeho studený dech a jeho ruku na mém pase,když si mě přitáhl blíž k sobě. Druhou rukou mi naklonil hlavu na stranu,aby měl lepší přístup k mému krku. Otřel se svými rty o můj krk a přitom jsem poznala,že má vyceněné špičáky. Byly ještě studenější než jeho rty. Třída vyděšeně zašuměla.
"k tomu,aby vám upír nemohl kousnout,stačí,když mu řeknete ne"informoval Stephan zírající třídě. Nadechla jsem se a ucítila něco,co mě vyděsilo. Cítila jsem krev,ale ne čerstvou. Ani jsem nevěděla,jak jsem přišla na tón,že to byla krev,ale něco ve mně,to vědělo. Ještě před chvílí tón bylo zajímavý,když jsem nad těmi dvěma měla navrch,ale tohle na mě bylo moc. Hádala jsem,že tón všechno mělo něco společného s Gabrielovou krví.
"nedovoluji ti to"zašeptala jsem a Darius ucukl.
"ty si měl včera krev?"zeptala jsem se ho poté,co jsem se k němu otočila. Vykulil oči,ale přikývl. Sakra! Asi budu muset něco vysvětlovat.
Stephan nejspíš moji otázku slyšel,protože došel k naší dvojici a podal Dariovi triko.
"pro dnešek to stačí. Teď se budeme učit"oznámil Stephan třídě a ignoroval jejich protesty. Darius se oblékl a já si mezitím sedla k Sarah. Potřebovala jsem se ji na něco zeptat,ale tady to nešlo. Pak jsme zbytek hodiny poslouchali Stephanův výklad a dělali zápisky.
Po zazvonění jsem co nejrychleji vyletěla ze třídy,ale Darius mě dohnal. Položil mi ruku na rameno,ale já ho hned setřásla.
"nesahej na mě"zavrčela jsem výhružně a pokračovala dál po chodbě. Sarah byla daleko za mnou,takže jsem nemusela mít obavy z toho,co by mohla uslyšet.
"včerejšek mě mrzí. Nechtěl jsem"
"to je jediný,co mi k tomu řekneš? Nebýt Gabriela,bůhví co by se mi stalo"vmetla jsem mu do obličeje. Darius při Gabrielově sebou trhl a trošku mu vyjely špičáky.
"promiň"omluvil se mi a dokonce tón i vypadalo,že tón myslí vážně.
"vyhýbej se Gabrielovi,prosím"požádal mě.
"Vanneso,Dariusi,pojďte se mnou"ozval se za nám Stephan a mě nezbývalo,než jít za nimi. Vešli jsme do třídy,kde bylo volno. Stephan mi připravil židli,ale já si nemínila sednout. Darius na mě chtěl sáhnout,ale já uhnula před jeho rukou.
"co se včera mezi vámi stalo,"zeptal se mě Stephan a přistoupil ke mně.
"nic"
"tak proč mám ten dojem,že ti dal svoji krev"prohlásil Stephan a já se zašklebila.
"já si zase myslíte,že to až moc dobře víte. Díky Gabrielovi jsem nemusela vysvětlovat,kde jsem se tak zřídila a popravdě je mi skvěle"
"je to můj nepřítel"řekl mi a já pokrčila rameny.
"tvůj možná,můj je přítel"odporovala jsem mu a obrátila se k nim zády.
"prosím,už mě nechtě na pokoji. Spletla jsem se. Já upíry mám ráda,ale jak který"oznámila jsem jim a odešla pryč.
Další hodinu jsme měli matiku. Chodila na ni Sarah i Lucy. V okamžiku,,kdy jsme vešla do třídy,si všichni začali šeptat. Paráda!
"ahoj Lucy"pozdravila jsem ji a svalila se na židli.
"kde si vzala ty vlasy? Jak to,že dneska úplně záříš?"vrhla se na mě Lucy se svými otázkami,ale já jenom dneska o druhé pokrčila rameny.
"Ness!"
"ježiš já nevím,asi jsem se dobře vyspala,no"neměla jsem náladu,ji něco vysvětlovat. DO třídy vstoupil i Darius. Mě probodl nenávistným pohledem a holky totálně ignoroval. Sarah to bylo jedno,ale Lucy skoro z toho ranila mrtvice.
"tak to ne chlapečku"zamumlala,zvedla se ze židle a zamířila si to k Dariovi.
"půjdeš se mnou na ples"trhla jsem sebou,když jsem ji zaslechla. Nemohla jsem ji slyšet,protože byla daleko a ve třídě byl ruch.
"proč ne?"odpověděl ji nenuceně Darius a já se na něj letmo podívala. Nedíval se na Lucy,ale taky na mě. Skoro bych řekla,že tam šel jenom z důvodů,že si myslel,že mě tím naštve. Odfrkla jsem si a otočila se k Sarah.
"proč ráno Stephan ukazoval,co dovedou,"zeptala jsem si ji zvědavě.
"chtěli jsme něco vědět a Stephan řekl,že to není problém"vysvětlila mi.
"aha"chtěla jsem ještě něco říct,ale do třídy vešla učitelka.
Celou hodinu jsem na sobě cítila Dariusův pohled. Když jsem se jednou na něj otočila,ani nepředstíral,že jsem ho nachytala.
Jakmile zazvonilo,odešla jsem na záchod. Stoupla jsem si před zrcadlo a překvapilo mě,že jsem vypadala jinak než včera. Už mi nezářila pleť,ale stále jsem to nebyla já. Nabrala jsem vodu do dlaně a opláchla si obličej.
Další dvě hodiny jsme měli tělocvik. Dneska jsme měli běhat 1500 m. Jak já nesnáším běhání!!!
Došla jsem do šatny,převlékla se do mého cvičebního úboru což byly kraťasy s trikem a šla s ostatními na okruh. Sarah ani Lucy na tělocvik nechodily. Sarah nemohla ze zdravotních důvodů a Lucy s tvrzením,že se nebude potit a ztrapňovat si zařídila u ředitele,že má místo tělocviku 2 hodiny matiky navíc. Ač je Lucy blondýna a všichni kdo ji neznají si o ni teda myslí,že je hloupá. Jenže naše Lucy je setsakramentsky chytrá a nejvíc ji jde matika a fyzika. No a G.G. sice na tělocvik chodila,ale dneska to zatáhla.
"takže se rozcvičte a jde se běhat"řekla nám učitelka a já na ni viděla,jak se těšila,až nás zase bude ztrapňovat,když budeme v půlce mrtví. Zamračila jsem se a začala se protahovat.
"první poběží Vannesa,Jane,Michaela a Kat"oznámila nám a já v duchu zaúpěla. Jane a Kat byly nejlepší běžkyně z naší třídy a vyhráli už pár zlatých medailí. Michaela sice nezávodila,ale taky nebyla nejhorší běžkyně. Stoupla jsme si na start a připravovala se na ten trapas.
"Připravit,pozor,teď"odstartovala učitelka a já vyběhla. Nevím,co se to stalo,ale moje nohy jakoby se ani nedotýkaly země. Otočila jsem se a všimla si,že ostatní tři holky byly za mnou a překvapeně na mě civěly. Co to se mnou včera ta krev udělala?
Nakonec jsem doběhla jako třetí,protože jsem už na konci nemohla. Byla jsem za to ráda,protože jsem nemínila vysvětlovat,kdybych byla první,jak se to stalo.
Najednou se mi ale zamotala hlava a já omdlela.
"vstávej Vanneso"ozýval se nade mnou hlas a já otevřela oči. Nade mnou byla učitelčina hlava a vypadala vystrašeně. Pomalu jsem se zvedla do sedu a mou hlavou prolétla ohromná bolest