Vannesin příběh(pokračování)

28. ledna 2011 v 17:55 |  Vannesin příběh
První část začíná tím,že Vannesa se vrací do své minulosti před tím než se stala tím,čím byla,jak říká. Vannesa se vrací do doby před šesti měsíci,kdy potkala v lese muže,který ji vyděsil. Později se setká ve městě s upírem,který ji chtěl pomoci,,když spadla z kola. avšak Vannesa upíey nesnáší. Aby toho nebylo málo,dozvídá se,že bude ten upír jménem Darius chodit do stejné školy jako ona. Dokonce bude na její škole učit učitel Daria. Setkali jsme se zde i s jejími nejlepšími kamarády. Lucy,Sarah,Derek a Mike. Vannesa se dokonce dostane do konfliktu s Dariovým učitelem,když brání Sarah. Lucy touží po Dariusovi. První část končí tím,že Vannesa odejde od jídelního stolu,poté co se k nim přidá Darius.

"tak nazdar lidi"na slovo lidi jsem dala silný důraz. Lucy se na mě nevěřícně podívala,Sarah a G.G překvapivě a kluci pobaveně. Darius se netvářil nijak. Měl netečný výraz a upřeně na mě zíral. Cítila jsem jak by mě něco pohlcovalo. On mě hypnotizoval. Chtěla jsem zavřít oči nebo odejít,ale nešlo to. Nenapadlo mě ni jiného než se kousnout do jazyka. Mým tělem proběhla vlna bolesti,ale cítila jsem,že už se můžu hýbat. Vítězoslavně jsem se usmála,zvedla se od stolu a odešla. Jeho pohled jsem cítila na zádech.
Došla jsem rozzuřeně ke kolu a opřela se. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit. Tušila jsem,že Darius už se s mými nejlepšími kamarády kámoší. Teda možná až na Dereka,který se netvářil moc nadšeně,když si k nám Darius posadil.
Jakmile jsem se uklidnila,naskočila jsem na kolo a rozjela se domů,abych zjistila,jestli mi už přišlo šaty. Za týden měl být školní ples. Asi by jsme tam nešli,jelikož nás na to moc neužije,tedy až na Lucy. To kvůli Lucy tam jdeme. Lucy tyhle akce milovala,jelikož na tento ples chodili i kluci z jiných škol. Ples při Lucy byl něco jako deváté nebe a my bychom neměli srdce ji tuhle akce odepřít,jelikož Lucy by bez nás nešla. Jak jsem řekla,Lucy nás měla ráda a přátelé byli pro nic víc něž nějací kluci.
Jak jsem si myslela,už na mě na schodech čekal obrovský balík. Uklidila jsem kolo pod střechu a popadla balík. Na nic jsem nečekala a hned v obýváku jsem ho otevřela. Opatrně jsem vytáhla šaty. Když je poprvé viděla na internetu,hned se mi líbily,ale když jsem je teď viděla,zamilovala jsem si je. Byly krátké,na mě docela dost. Lem mi bude dosahovat asi 15 centimetrů nad koleny. Byly černé s hodně světlý růžovým až bílým širokým páskem pod prsy. Na prsech byla látka růžová s černou krajkou a byly s holými rameny. Boty už jsem měla dávno koupený. Byly černé a na vysokém podpatku s otevřenou špičkou. Okolo kotníku byl pásek a boty měly lehké zdobení různými čáry a ornamenty.
Svlékla jsem se a vyzkoušela si šaty. Padli mi přesně na tělo a když jsem se podívala do zrcadla musela jsem uznat,že mi to docela slušelo. Rovnou jsem si zkusila i boty a výsledek byl perfektní. Moje nohy byly vždycky dlouhý,ale díky těm podpatkům se zdáli ještě delší a štíhlejší. Líbilo se mi,jak jsem vypadala v zrcadla. Jediný co mě mrzelo bylo to,že jsem neměla dlouhé vlasy. K těm šatům přímo vybízelo mít dlouhý vlasy. Vždycky jsem nosila krátký vlasy,jelikož jsem myslela,že mi to bude fuk,jak dlouhý je mám,ale když jsem se na sebe tak dívala do zrcadla,rozhodla jsem se,že si je nechám narůst. Aspoň po ramena pro začátek.
Usmála jsem se na sebe do zrcadla a zase si všechno svlékla. Šaty jsem si schovala do skříně a boty jsem zase vrátila do botníku. Teď poprvé jsem se na ten ples opravdu těšila. Hádala jsem ale,že jakmile uvidím Lucy,tak si zase budu připadat vedle ní jako myška. Lucy měla to,co chtěl každý mužský a ona to moc dobře věděla a dost často to na sobě zdůrazňovala.
Sedla jsem si k počítači a připojila se k netu. Zítra máme mít ve škole Umělecký den,takže jsem se nemusela připravovat do školy. Umělecky den u nás znamená,že se všichni převlečeme do masek nebo si pomalujeme obličej a budeme vítat místní občany na naší škole a přitom se budeme mezi sebou poznávat,jak říkal pravidelně náš pan ředitel. Umělecký den zahrnuje všechnu aktivitu na naší škole. Například sportovci budou v tělocvičně u opičí dráhy,roztleskávačky budou předvádět svoje číslo a kdo bude chtít,tak ho budou učit. Malíři zase budou rozmístění různě po škole a budou malovat portréty či něco jiného. Mají i dovoleno svoje obrazy prodávat za rozumnou cenu a tím pomohli financovat školu. Hudebníci zase budou vyhrávat na pódiu v atriu. No a ostatní budou dělat to,co je napadlo a škola to schválila. Takže většina rozloží někde své stánky,kde se bude prodávat cukroví,perníčky a spoustu dalších věcí. Hlavně všechny peníze,které vybereme,pak dáme škole. Díky tomu si pak můžeme dovolit různé akce,na které by škola jinak neměla. Umělecky den je už na naší škole tradice. Je to už 9.ročník a ředitel sliboval,že ten 10.ročník bude stát za to.
Já,Lucy a Sarah budeme prodávat náhrdelníky,které jsme vyrobily z dřevěných či barevných korálků nebo mušliček. Sice je to kýčovité,ale myslím,že se to bude líbit. Když ne,tak jsme se rozhodly,že je budeme nosit sami.
Sotvaže jsem se připojila,napsala mi Lucy.
"co si to dneska dělala Ness?????"
"nemám ho ráda"moc dobře jsem věděla,o čem psala.
"to není důvod chovat se k němu,tak..."
"hnusně?"navrhla jsem ji.
"štítivě"
"proč zrovna štítivě? :D"
"proč? Ness,kdyby ses viděla. Když s k tobě třeba přiblížil,okamžitě si o krok ucouvla. Nebo když si ho viděla,nahodila si znechucený výraz"
"přeháníš Lucy"
"přísahám,že si to opravdu dělala. Všichni jsme si toho všimli"
"nemám ráda upíry"
"to klidně můžeš,ale nemusíš to dávat tak najevo. Zvlášť,když po něm jede tvoje nejlepší kámoška ;)" takže je to v poho. Jenom se tvářit neutrálně a bude to v poho.
"Lucy,Lucy,budeš mít někdy dost?"
"NE!!!!!!!"
S Lucy jsem si psala asi hodinu o škole,o zítřku a o pár klucích,co má v záloze,když nevyjde Darius. Ačkoliv jsem nechtěla,pořád jsem musela přemýšlet o tom,co mi napsala Lucy. Neuvědomovala jsem si,že bych se tvářila zhnuseně. Budu si na to muset holt dávat pozor.
Už jsem se chystala jít ven,když jsem si uvědomila,co se včera stalo.
"kruci"zaklela jsem. Procházky v lese jsem milovala a byla jsem schopná být v lese hrozně dlouho.
Rozhodla jsem se,že zajedu za G.G. Věděla jsem,že bude v kavárně,kde pracovala. Byla tam každý den,jenom aby nemusela být doma s rodinou,kterou naprosto nesnášela. Většinu času buď spala u nás nebo u svého přítele. Doma byla jen minimálně. Každý ve městě věděl,že její rodiče jsou alkoholici a že její otec mlátí její matku. G.G. často mlátil když byla malá,ale teď si to už nedovolí,potom co ho jednou zbili kámoši jejího kluka po tom,co s G.G. fláknul o kuchyňskou linku. Doteď si pamatuju,jak k nám přišla G.G. ve tři ráno a měla rozseknutou hlavu. Díkybohu,že jsem měla rodiče doktory,kteří se o ni postarali.
Nasedla jsem na kolo a rozjela se směrem ke kavárně. Bylo asi 4 odpoledne,takže jsem ve městě potkala spíše dospělé. My mladší chodíme ven až po té osmé,což už jsou ti nejstarší občani doma a nemůžou si na nás stěžovat. Nejsme žádní chuligáni,ale občas se to vymkne kontrole.
Zaparkovala jsem svůj dopravní prostředek a vešla do kavárny. Naše kavárna byla sice malá,ale za to útulná. Nesedělo se na židlích,ale na polštářích a obsluha byla vždy milá. Měla jsem ráda tu vůni,která se rozprostírala po celém prostoru.
"ahoj G.G."pozdravila jsem ji hlasitě,aby mě nepřeslechla přes hudbu,která se linula z reproduktoru.
"Ness"přiřítila jsem se ke mně a objala mě. G.G. byla spontánní a nikdy v životě nelitovala ničeho,co udělala. To jsem na ni obdivovala.
"hádám,že si dáš,to co vždycky"mrkla na mě a než jsem ji odpověděla,už stála za barem a připravovala mi můj oblíbený čaj. Jmenoval se Studánka a ten,kdo ho v životě neviděl,by nepochopil význam toho jména. Když mi ho přinesla G.G. poprvé,myslela jsem,že si ze mě vystřelila,jelikož ten čaj měl barvu čisté vody. Sice nádherně voněl po bylinkách,ale neměl žádnou barvu. Ty čaje vymýšlel její šéf a nikdy nikomu neřekl,z čeho byli a jak je vyrobil. Rovnou jim dává hotové pytlíčky se směsí. Studánku jsem si oblíbila. Doteď jsem nepřišla,co všechno tam cítím za ingredience.
"víš,že když si odešla,tak Darius byl pak celou dobu naštvaný"sdělila mi poté,co mi přinesla čaj. Rozhlídla jsem kolem a přisedla si ke mně.
"hmm"zamumlala jsem a zakousla se do perníku,který dostává každý ke svému čaji. Ten vyráběla místní pekařka a každý ho zbožňoval.
"Ness,takovou tě neznám. Vždyť vycházíš s každým,tak proč ti tolik vadí? Je to jenom kvůli tomu,že je upír?"zeptala se mě a v jejím hlase jsem slyšela výtku.
"nemám prostě upíry ráda nic víc a nic míň"vysvětlila jsem ji a ukousla perníkovému medvídkovi hlavu. G.G. mě s úsměvem pozorovala.
"zkus mu dát šanci a když ani přesto ho nebudeš mít ráda,tak prosím"G.G. Byla vždy proti tomu,aby člověk někoho odsuzoval a přitom mu nedal ani šanci. Pokud vím,G.G. vycházela s každým a každý ji měl rád. I ředitel ji přes všechny její problémy měl rád.
"dobrá"souhlasila jsem neochotně a spolkla poslední kus perníku.
V kavárně jsem zůstala asi 3 hodiny. Kdykoliv měla G.G čas,tak se u mě zastavila. Vlastně se stavila, i když ten čas neměla.
Bylo léto,takže bylo ještě vidět. Vzala jsem kolo a jela jsem domů s tím,že si udělám filmový večer. Už delší dobu jsem chtěla zkouknout jeden film,ale nebyl čas.
Osprchovala jsem se,převlékla se do pyžama a udělala si popcorn. Zapnula jsem dvdýčko,sedla si na pohovku,zachumlala se do deky a pustila film.
Probudil mě budík na mobilu,který jsem měla sebou v obýváku. Otevřela jsem oči a snažila si vzpomenout,kdy přesně jsem usnula,ale nepřišla jsem na to.
Vylezla jsem z postele a šla se nahoru převléct do spodního prádla a pyžama. S holkami jsme se dohodly,že si na sebe vezmeme svoje pyžama. Vzala jsem si to,co jsem dostala od mámy asi před rokem. Kalhoty i vršek byly žlutý,ale na vršku byla velká žlutá kachna s otevřeným zobákem a vykulenýma očima. Namalovala jsem se,učesala a vyčistila zuby. V kuchyni jsem si dala k snídani jogurt s mlékem a pak se šla obout.
Cesta do školy byla zábavná. Buď jsem někoho pobavila já a nebo zase někdo mě. Všichni se totiž převlékli do svých kostýmů už doma,takže to ted´ve městě vypadalo jako na Hallowen. S holkami jsme měly sraz u Sarah,kde jsme nechaly všechny vyrobené korálky. Holky už tam byly. Sarah měla jednoduché šedivé pyžamo s medvídkem na hrudi. G.G. měla kraťasy a tílko na spání,kde na tílku byl Bart ze Simpsonů. No a Sarah se jako vždy od nás lišila. Měla hodně krátkou noční košilku,která byla temně rudá s hlubokým výstřihem a lem košilky byl z krajek.
"no co je? Musím nějak zaujmout Daria"ohradila se dotčeně,když viděla můj pobavený,ale i nevěřícný výraz. Jsem zvědavá,jak dlouho Darius odolá,protože když něco Lucy chce,tak to dostane za každou cenu.
"nic Lucy"odpověděla jsem ji pobaveně a čapla krabici s náhrdelníky. Sarah s G.G. nesly slunečník,aby jsme se mohly schovat před sluncem. Lucy měla na starost výzdobu a podle její nadité tašky,jsem odhadovala,že má s našem stánkem velké plány.
Od Sarah ke škole to byl kousek,takže jsme byly u školy během 15 minut. Sice by nám to trvalo 5 minut,ale Lucy si cestou zaflirtovala s každým mužským,kterého potkala. S holkami jsme se tomu musely smát,protože muži měli problémy dívat se ji do očí déle jak 3 vteřiny,jelikož je více zajímal její výstřih.
Stůl jsme si z domova brát nemohli,protože jsme mohly použít školní nábytek a díky Lucy,jsme nemusely nic tahat,protože zapojila svůj šarm na místní svalovce. Takže když jsme přišly k místu,které jsme si rezervovaly,už jsme tam měly všechno připravené.
Lucy se hned vrhla na výzdobu a G.G. se Sarah připevnily slunečník. Já jsem se zatím rozhlížela kolem. Škola i její okolí se změnily. Všude bylo spoustu stánků a dětí,které si všechno chystali. Oficiálně akce začínala až za hodinu,takže jsme měli všichni spoustu času.
Jakmile to měla Lucy hotové,musela jsem uznat,že se ji to povedlo. Otevřela jsem krabici a začala jsem pokládat naše šperky na stůl. Lucy však vždy nespokojeně každý náhrdelník přesunula na jiné místo,dokud nebyla spokojená. Tak jsem na ni vyplázla jazyk a nechala ji,ať si to celý udělá sama. Věděla jsem,že se na mě nenaštve,protože ji to bavilo.
Měly jsme hotovo a do začátku zbývalo 20 minut. Tak jsme si došly ke stánku,patřící jedné maturantce. Měla kafe,horkou čokoládu a různé sladké pečivo. Všechny jsme si koupily kafe a sedly si na zíďku u našeho stánku. Už lezení samo o sobě bylo vtipný,protože ta zíďka byla docela vysoko,ale nejvíc jsme se zasmály,když na ni šplhala Lucy. Jeji krátká košilka se jí vyhrnula a tím pádem Lucy odhalila svoje červená tanga. To ale nebylo všechno. Okolo šel zrovna školní náfuka,který si myslel,že je nejlepší ze všech a že žádná holka pro něj není dobrá. Možná by se nic nestalo,ale on se na nás letmo podíval a když zahlídl Lucyin nahý zadek,zakopl a spadl na zem. Vyskočil hned na nohy,ale s rudým a sklopeným obličejem. My jsme dostaly nehorázný výtlem,až na Lucy,která neviděla,co se stalo,poněvadž byla otočená zády.
"co je?"zeptala se nás poté,co si konečně sedla.
"vidíš tamhle toho kluka?"ukázala jsem ji prstem.
"myslíš našeho namyšleného blbečka?"kývla jsem hlavou na souhlas.
"co s ním?"
"nic,srazila si ho na kolena svým nahým zadkem"řekla jsem ledabyle a snažila se znova nesmát. Lucy se na mě nejdřív pozorně dívala,pak se podívala na děvčata,nakonec na kluka a pak zase na mě.
"já jsem tak dobrá"řekla sebejistě a slastně se protáhla. To už jsem nevydržela a zase jsme se začala smát. Holky se ke mně hned přidaly.
V devět začali chodit první lidi z města. Seskočily jsme teda dolů a způsobně si stouply k našemu stánku.
První k nám zavítal ředitel. Nejdřív se tvářil nadšeně,když viděl,co jsme vytvořily,ale pak si všiml Lucy,nasadil ohromený výraz a odešel poté,co se na něj Lucy líbezně usmála. Ředitel do našeho stánku přímo utíkal a přitom si něco brblal.
"Lucy! To je moje práce konsternovat našeho říďu"utrhla se G.G. na Lucy žertovně. Lucy se na ni podívala a zopakovala úsměv,kterým obdařila ředitele. Dál už jsme to nemohly nijak rozebírat,jelikož se k nám nahrnula spousta lidí. Umělecký den právě začal.
První dvě hodiny byly vyčerpávající. Nezastavily jsme se ani na 10 minut,aby jsme si mohly dát něco k jídlu. Většina našich šperků byla vykoupena a měly jsme docela slušný obnos peněz.
"ahoj dámy"pozdravil nás hluboký hlas a já zaklela. Myslela jsem,že ten sem nepřijde.
"ahojky Darie"oplatila mu pozdrav Lucy a nenápadně se opřela o stůl,aby měl Darius dobrý výhled. Sarah i G.G. ho pozdravily normálně. Podívala jsem se na něj a všimla si,že mě pozoruje. Jenom jsem mu chladně kývla. Přimhouřil oči a lehce mu vyjely špičáky.
"Ness"okřikla mě G.G. když si všimla Dariových špičáků. Povzdechla jsem si a přinutila se k úsměvu.
"čau"dokonce jsem tam přidala i trošku přátelského tónu. Darius přestal mhouřit oči a usmál se na mě. Teda zvedl jeden koutek rtů,takže to byl takový šišatý úsměv,ale musela jsem uznat,že vypadal hezky a roztomile. Zatřepala jsem hlavou,abych takový myšlenky odehnala. Sehla jsem se dolů,vzala si láhev vody a napila se.
"co ty tady?"otázala se ho Lucy a začala si hrát s vlasy. Darius se na ni lhostejně podíval,pak se zase zaměřil na mě a nakonec se vrátil pohledem k Lucy. Na rozdíl od ostatních mužských ji koukal do očí,což Lucy viditelně štvalo.
"chtěl jsem se sem podívat,abych poznal lidi,se kterýma chodím do školy."odpověděl ji krátce a začal si prohlížet zbytek našich náhrdelníků. Chvilku se v nich přehraboval,ale pak si jeden vybral,zrovna ten,který jsme vyráběla já. Tenhle jsem dělala jako poslední a už jsem byla tím vyráběním otrávená. Tak jsem na koženou šňůrku navlékla jenom malou bílou mušličku a bylo to. Nedivila jsem se,že ho nikdo nechtěl,ale mě se líbil. Byl jednoduchý a docela i vkusný.
"tenhle si koupím"sdělil nám a než jsme mohly něco namítnou,pověsil si h na krk. G.G. ho zkasírovala a on se s námi poté rozloučil,
"mimochodem Ness,pěkná kachna"řekl ještě než se otočil a odešel.
"pro tebe nejsem Ness"zamumlala jsem.
"děláš si srandu,že si všimne tvý pitomý kachny a mý košilky ne?"ozvala se po chvíli Lucy a zněla pěkně naštvaně.
"Lucy!"napomenula ji Sarah,ale Lucy byla rozjetá. Nebyla zvyklá,že by si ji nějaký kluk nevšiml.
"já za to nemůžu Lucy,tak na mě nebuď laskavě hnusná"bránila jsem se. Lucy jakoby konečně pochopila,že přestřelila a uklidnila se.
"promiň Nessie"omluvila se mi a nazvala mě zdrobnělinou mé zdrobněliny. Nessie mi říkaly holky,jen v případě že se mi chtěly omluvit ze srdce a nebo když jsem někdy brečela.
"jako by si nevěděla,že ho nemůžu ani cítit"zašeptala jsem ji do ucha,když jsem ji objala.
"já vím"
"nic proti Lucy,ale myslím,že Darius nechce tebe,ale naší Ness"oznámila Sarah Lucy jemně a já čekala nějaký hysterický výlev,ale nic.
"já si toho všimla Sarah. Já poznám,kdy mě někdo chce nebo ne"řekla ji vesela. Takže Lucy byla zase ok,mohla jsem si oddechnout.
"no jasně"prohlásila jsem ironicky a cítila,jak rudnu.
"ony mají pravdu"potvrdila mi jejich názor G.G.
"nemohly by jsme to prosím přestat řešit"poprosila jsem je tiše,ale div ne hystericky. Holky se na mě překvapivě podívaly,ale nijak to nekomentovaly. Mě bylo upřímně jedno,jestli jsem se mu líbila nebo ne,já jsem s ním nechtěla nic mít společného.
Zabalily jsme stánek a musela jsem v duchu holkám poděkovat,že se už k předchozímu tématu nevrátily. Nakonec nám zbylo jenom 10 náhrdelníku,což byla dobrá bilance na to,že ty šperky byly vyloženě amatérské. G.G. se Sarah vzaly zase slunečník a šly s ním k Sarah,kde měla dneska G.G. i spát. Lucy sbalila svoji výzdobu a taky se vydala domů. Já jsem zůstala z důvodů,že jsem chtěla pomoct klukům s tím vším nábytkem,který pro nás vytahali.
Čekala jsem u stolu asi pět minut,ale zatím jsem ty kluky,které poprosila Lucy neviděla. Rozhodla jsem se,že počkám dalších pět minut,ale pak že někoho najdu.
"tak já ti jdu pomoct"ozval se za mnou Darius a já začala křičet. Neslyšela jsem ho,že by ke mně přišel. Darius mi dal ruku na pusu a já si až teď uvědomila,že pořád ještě křičím.
"pšššt"přestala jsem a Darius dal pryč ruku. Dívala jsem se mu do očí a on mi ten pohled oplácel.
"mě mají jít pomoct kluci"sdělila jsem mu a rozhlédla se kolem,jestli už nešli.
"já jim řekl,že ti pomůžu"prudce jsem se k němu otočila a zamračila se na něj.
"a to jako proč? Hlavně,jak si věděl,že tady budu,když jsem to říkala jenom holkám"zeptala jsem se ho rozladěně.
"slyšel jsem vás"odpověděl mi a usmál se na mě tím svým způsobem.
"hmm. Tak já jdu,když to teda zařídíš"otočila jsem se k němu zády,vzala si helmu a nasedla na kolo. Podívala jsem se na něj,ale on už tam nebyl a ani stůl. Najednou mi před očima zmizely i židle,ale Daria jsem si vůbec nevšimla. Ani větru nebo nějakého náznaku,že tu teď Darius proběhl.
"můžu tě doprovodit domů?"zašeptal mi otázku do ucha a mě naskočila husí kůže. Stál tak blízko mě a mě to znervózňovalo.
"ne"odpověděla jsem mu a rozjela se. Když jsem byla dost daleko od školy,otočila jsem se a viděla,že tam pořád stál a díval se na mě. Radši jsem zrychlila,abych byla už doma.
Doma jsem opřela kolo o stěnu a chtěla jsem si odemknout dveře,když mi někdo sáhl na rameno.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leana Kailien Leana Kailien | Web | 20. února 2011 v 18:16 | Reagovat

Pěknej blog a dobrý příběhy. Je to čtivý. Nechceš spřátelit?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama