Kapitola osmá(Pomsta)

12. prosince 2010 v 14:49 |  Kniha 2(Pomsta)
Posadila jsem se vyčerpaně na postel v mém pokoji. Maurice mi můj pokoj nechal tak,jak jsem ho opustila. Zavřela jsem oči a snažila se nevnímat tu bolest v mé hrudi. Pokoj mi připomínal Marcuse a hlavně ples. Ještě doteď jsem měla přehozené oblečení,které jsem měla před plesem,na židli. Chyběl mi i Aegis,kterého jsem měla spojeného se sídlem. Chyběl mi jeho pravidelný dech,který mě noc co noc uspával.
Lehla jsem si na postel a schoulila se do klubíčka,abych zmírnila bolest. Zabořila jsem obličej do polštáře a začala křičet. Tušila jsem,že mě slyšeli všichni upíři,ale mě to bylo jedno,potřebovala jsem to. Jak já nenáviděla tohle místo.
Netuším,jak dlouho jsem ležela,ale po nějaké době pro mě přišel Adrian. Věděla jsem,co mě čeká. Musela jsem předstoupit před radu.
Adrian mě doprovodil až ke dveřím a popřál mi hodně štěstí. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila.
Rada přeorganizovala postavení křesel pro můj soud. Postavily je do kruhu a pro mě nachystali uprostřed židli. Lovci byli rozmístěni u stěn spolu se strážci. Všichni měli kápi,čili jsem jim neviděla do tváří. Pomalu jsem došla k židli a posadila se.
"myslím,že můžete začít"podotkla jsem a pohodlně se usadila. Za tu dobu,co jsem zde žila,jsem si všimla,že se rada ráda poslouchala a byla schopna jedno téma řešit hrozně dlouho.
"víš proč jsi zde?"zeptal se mě bezvýrazně Maurice,jak mu zákony přikazovaly. Nyní byl s dalšími členy moji soudci a na nich záleží,jak budu potrestána. I když fakt je ten,že poslední slovo bude mít Maurice. Nyní mi budou členové rady pokládat různé otázky a já na ně budu muset odpovídat,jinak mě pomocí lovců donutí.
"měla bych snad?"odpověděla jsem mu otázkou a spokojeně se usmála,když jsem si všimla,že jsem Mauriceho opět vytočila.
"jistě. Mám ti snad připomenout všechny ty hrůzné vraždy našich druhů?"tak tohle na mě bylo moc. Vzedmula se ve mně vlna zlosti. Když ta na to pomyslím,v poslední době jsem byla stále napružená.
"vašich druhů? Kruci otče,vždyť to byli všichni bezcitní zabijáci lidí. Oni zabíjeli pro radost a potěšení."křičela jsem a stoupla si,abych mohla obcházet každého člena.
"pokud vím,tak tahle rada byla vytvořena,aby zabránila takovým činům. A co vy s tím děláte? Podporujete a necháváte je na pokoji,místo toho vraždíte ty,kteří vám nemůžou nijak uškodit. Tím samozřejmě myslím nečistý"pokračovala jsem a uvědomila si,že stále zvyšuji hlas. Strážci vypadali napnutě,nejspíš očekávali,že skočím po nějakým jejich svěřenci.
"Leo,o tomhle se nebudeme bavit"
"ne? A o čem se tedy chceš bavit? Že jsem vraždila upíry,kvůli tomu,že zabíjeli lidi? Tak prosím"vyzvala jsem ho a opět se posadila na židli.
"jsi velmi troufalá"ozval se Gabriel a já se na něj otočila.
" ale musím uznat,že v něčem máš pravdu"připustil a já se zamračila.
"v něčem? No tak,přiznejte si,že mám pravdu ve všem"proč jsem každý můj výjev začínala větou,kruci?
"Leo"okřikl mě Maurice a já si povzdychla. Tohle nikam nevedlo.
"co tady chcete řešit,když se nemůžu vyjádřit? To mi můžete rovnou sdělit rozsudek,ne?"navrhla jsem jim unaveně a zavřela jsem oči.
Chvíli bylo ticho,ale poté se ozval Maurice.
"my chceme,aby si nám řekla svůj názor,i když je nesmyslný. Nás zajímá,proč to všechno,proč ses stala Lovkyni našich bratrů a sester?"prudce jsem otevřela oči.
"třeba kvůli tomu,že jsem si uvědomila,že to co jsem dělala jako lovkyně nečistých,nebylo správné. Proč je vlastně necháváš vraždit? Jenom kvůli tomu,že se neživí lidskou krví?"dotázala jsem se ho zlostně
"víš,dokud jsem nepotkala Marcuse a jeho rodinu,myslela jsem,že dělám dobrou věc. Jenže pomalu jsem zjišťovala,že nedělám."
"pověz Maurice,proč jsi chtěl zabít své bývalé vojáky Marcuse a Christophera? Podle záznamů u Fredericka,jsi je měl v oblibě. Proč tak najednou si toužil po jejich smrti? Jen kvůli tomu,že přestali sát lidskou krev? Kvůli způsobu potravy zavrhnout dva nejlepší lovce? Opravdu velmi chytré"byla jsem pěkně rozpálená. Zvedla jsem se a lehce jsem nakopla židli a ta se roztřískla o stěnu nad jedním lovcem. Super,teď nemám ani na čem sedět.
Sedla jsem si tedy na zem a snažila se uklidnit. Napočítala jsem do dvaceti a pak se rozhlédla kolem. Rada mě zamyšleně pozorovala a lovci byli ztuhlí jako sochy. Strážci se přesunuli blíž ke svým chráněncům. K Mauricemu se také někdo postavil. Dříve jsem bývala jeho strážcem já. Měla jsem očekávat,že Maurice nemůže být bez ochrany,i když ji asi moc nepotřeboval.
"máš nového strážce"zamumlala jsem a snažila přijít na to,kdo byl nyní jeho hlídačem.
"jmenuje se Arthur. Sice se nevyrovná tvým schopnostem,ale je také velmi silný a mocný"vysvětlil mi a já se zakabonila. Nepamatovala bych si,že by byl v sídle nějaký Arthur. Nemusela jsem si dlouho týrat mozkové závity,jelikož s Arthur sundal kápi. Tak toho jsem tady opravdu nikdy neviděla.
Měl černo-červené pichlavé oči,úzký nos a tenké rty. Na jeho obličeji nebylo nic přátelského. Vzbuzoval respekt a strach.
"vypadá to,že je to tvůj typ"prohodila jsem směrem k Mauricemu a kývla na Arthura.
"můj typ?"zeptal se mě překvapeně a já kývla.
"no vypadá na to,že je schopný splnit jakýkoliv tvůj rozkaz. To já taková nebyla."vysvětlila jsem mu a stoupla si těsně za Arthura. Nikdo si mě nevšiml. Nejspíš mě viděli,jak se zvedám,ale nic víc.
"pověz,zabil bys pro svého pána kohokoliv?"zeptala jsem se tiše nakloněná k němu.
"ano"jak stručná odpověď,pomyslela jsem si a včas uhla jeho ráně. Všimla jsem si totiž Maurice,že mu dal příkaz mě dostat zpátky do kruhu.
Využila jsem toho,že nečekal tak rychlou reakci a silně ho nakopla. Doletěl na zeď a jakmile ale stál opět na nohou,byl u mě. Skrčila jsem se,když se mě snažil praštit. Dál jsem se vyhýbala jeho ranám,načež jsem mu podrazila nohy. Spadl a já na něj skočila. Pevně jsem ho obepnula nohama,ruce jsem mu jednou rukou přitiskla nad hlavu a druhou ho chytila pod krkem. Naklonila jsem se k jeho krku a slabě jsem se zakousla. Arthur ztuhl,nejspíš věděl o mém jedu.
Znenadání se okolo nás ozval smích. Zvedla jsem hlavu a nevěřícně zírala na chechtající se lovce a strážce. Oni mě znali a věděli,že já svůj jed nepoužívám,v takových situacích. Muselo by jít o boj,abych si nechala tvořit jed.
Zvedla jsem se a došla do středu,aby soud mohl pokračovat. Strážci s lovci se nadále smáli a myslím,že v tu chvíli zapomněli,že jsem prakticky nyní jejich nepřítel.
"ticho"zařval přísně Maurice a všichni naráz přestali. Jenže já se v tu chvíli začala smát. Nevím,co mi na tomhle přišlo komický,ale nemohla jsem si pomoc. Jenže Mauricemu moje chování moc směšný nepřišlo.
Než jsem se nadála,přitiskl mě hrubě na stěnu a pevně mi sevřel ruku okolo krku. Měl vyceněné špičáky a vrčel. Nikdy jsem ho neviděla takhle rozzuřeného. Vždy se dokonale ovládal. Na okamžik jsem měla strach,opravdový strach.
"víš mám takové menší deja-vu."začala jsem a sykla bolestí,když mi ještě víc stiskl krk.
"připomíná mi to situaci,když mi bylo asi 14 let"pokračovala jsem,ale bylo to čím dál tím těžší,jelikož mi Maurice ten krk dost brutálně svíral.
"situaci,kdy jsi vypadal dost podobně"jeho stisk povolil a já spadla na zem.
"pamatuješ Maurice? Myslím samozřejmě ten den,kdy si mi zabil maminku"pronesla jsem jízlivě. Věděla jsem,že to neudělal schválně,taky to bylo citlivé téma,ale já si nemohla pomoc. Předtím mi taky ublížil,ale neúmyslně,jenže Marcuse zabil schválně a to je dost podstatný rozdíl.
Mauricův před chvílí rozzuřený a děsivý výraz zmizel a nahradil ho smutek. Opravdu se neovládl.
"myslím,že bude lepší dnešní proces přerušit a nechat to na později"navrhl Aligheri a Maurice ode mě odstoupil.
"to bude nejlepší"souhlasil s ním Maurice a mě v tom momentě někdo zvedl.
"tak pojď Leo" vybídl mě citlivě Marco a odváděl mě zpět do pokoje. Opřela jsem se o něj a nechala se vést. Ač jsem ze sebe dělala tvrďačku,vzpomínka na ten osudný den,mě dost vzala. Věděli jsme s Mauricem,proč to nevytahovat,oba jsme tímto zážitkem trpěli. Já přišla o maminku a on o osobu,kterou miloval. Proto jsem tedy nechápala,proč mi zabil Marcuse,když sám poznal bolest ze smrti milované osoby.
Marcus mě odvedl až k posteli a opatrně mě svlékl. Nechala jsem se,jelikož jsem na to neměla sílu a už mě viděl,takže jsem se před ním nemusela stydět.
Poté mě posadil na postel,odněkud vzal hřeben a začal mě česat. Zavřela jsem oči a vychutnávala si to.
Když skončil,jemně mě políbil na krk a donutil mě lehnout. Zvedl se,aby mě přikryl a chtěl odejít,ale já ho chytila za ruku.
"zůstaň tu se mnou prosím"požádala jsem ho ztrápeně a on na chvilku zaváhal. Nakonec si ke mně přilehl a já se k němu otočila obličej. Přitiskl se ke mně a já mu přitiskla obličej k hrudi. Nadechla jsem se a po dlouhý době jsem opět ucítila jeho vůni. I když Samuel i Marcus hezky voněli,na Marca neměli ani náhodou. Občas jsem se snažila tu vůni k něčemu přirovnat,ale nešlo to. Byla osobitá a ač nerada jsem si to přiznávala,vzrušovala mě. Byla to směs potu,krve a mužského aroma. Byla to vražedná kombinace. Věřím,že Marcova vůně musela dělat s upírkami divy,natož s lidskými ženami.
"děkuju"poděkovala jsem mu a usnula.
"vstávej Leo"šeptal mi někdo do ucha a já se lekla. Zmateně jsem podívala na místo,kde ležel Marco,ale nebyl tam. Otočila jsem se na druhou stranu a protočila oči.
"nazdar Davide"pozdravila jsem ho rozespale a vyskočila z postele. Zamířila jsem rovnou ke skříni,ale po chvíli jsem ji zavřela. Samé šaty. Oblékla jsem si aspoň kraťasy ze včereška a spodní prádlo.
"pojď"vyzvala jsem Davida a chytla ho za ruku. Táhla jsem ho směrem k jeho pokoji. Ač jsme se pohybovali rychle,někteří upíři mě zahlédli jenom v kraťasech a podprsence. Někteří upíři zapomněli zavřít pusu a na některých bylo vidět,na co mysleli. No a upírky koukali závistivě. Jo na svoje tělo jsem byla právem hrdá.
U Davida jsem si vytáhla ze skříně triko a oblékla si ho. Měla bych si někde sehnat normální oblečení. Do šatů mě nikdo nenarve,to už byla minulost.
"jo klidně si to triko vem,mě to nevadí"sdělili mi pobaveně Davida já ho praštila. On mi taky chyběl bráška.
"samozřejmě,ještě abych se tě ptala"souhlasila jsem s ním vážně,ale pak jsem vybouchla smíchy. David se ke mně přidal,ale po chvíli se zarazil a pozoroval mě s vážným výrazem.
"chyběla si mi"řekl mi potichu a já ho obejmula.
"vždyť ty mi taky"taky mě obejmul a chvilku jsme tam stáli,aniž by někdo z nás promluvil.
Z nenadání přišla Viktorie. Měla na sobě jenom červené negližé a jako vždy vypadala úžasně. Suverénně zamířila k Davidově ložnici,když si všimla našeho sousoší.
"vidím,že zvyky si za tu dobu nezměnil"dělala jsem si z něho legraci. Odstrčil mě a já se otočila na Viktorii
"nazdar Viktorie"pozdravila jsem ji a v tom momentě si vzpomněla na Selenu a tom,jak se plazila po Samuelovi. Zatřepala jsem hlavou a vypudila tu vzpomínku z hlavy.
"Leo"oplatila mi uctivě. Měla ke mně úctu jako všichni zdejší upíři. V minulosti jsem zde měla vysoké postavení a i když jsem teď byla zavrhnuta radou,stále jsem budila respekt.
"no tak já nebudu rušit. Užij si to Davide"popřála jsem mu a odešla. Neměla jsem tušení,co budu dělat. Z ostrova jsem odejít nemohla,jelikož jsem stále byla pod Mauriceho rozkazem. Bylo několik možností,kam bych mohla jít. Buď za Frederickem,do knihovny nebo k moři či na útesy ,eventuálně k lovcům do tělocvičny. Už předtím jsem zaslechla hlasité rány a řev. Tipovala bych tedy,že trénovali. Díky tomu,že jsem se dlouho nevyblbla jako upírka,jsem zamířila do tělocvičny.
Zastavila jsem se u dveří,abych je mohla pozorovat. Zrovna si to rozdávali Marco s Leonem. Oba byli jenom v kalhotách a při každém pohybu se jim zavlnily svaly. Ač vypadal Leon dobře, Marcovo tělo bylo vypracovanější i hezčí. Už jako člověk musel posilovat a jako upír to zdokonalil. My upíří jsme totiž mohli na svoji postavě pracovat i po proměně. Ve většině případech to byli lovci nebo strážci,jelikož oni na sobě museli makat pořád. No a ostatní upíří to neměli zapotřebí,silní byli dost,nač se by se tedy starali o posilování.
Byla jsem překvapena,když jsem v tělocvičně zahlédla i strážce. Zpravidla svoje chráněnce neopouštěli. Nejspíš jim to dovolil Maurice,aby se odreagovali. Lovci i strážci tohle blbnutí v tělocvičně milovali.
Lovci se strážci vytvořili kruh a pobízeli Leona s Marca k větší agresivitě. Někdo fandil Marcovi a někdo zase Leonovi. Překvapilo mě,že rozdělení bylo vyrovnané,myslela jsem,že budou více fandit Marcovi,jelikož byl fakt dobrý. Dříve byl velitelem,pak jsem ho nahradila já,no a co jsem si včera všimla,tak byl velitelem opět.
Marco uhodil Leona silně do obličeje a on odletěl o pěkný kus dál. Leon prohrál,jelikož už se nezvedl. Marco byl zpocený a vypadal i trošku vyčerpaně,ale hlavně byl spokojený. Usmíval se a pošťuchoval se s ostatními upíry.
"dneska si ve formě Marco"prohodil Raphael,strážce Gabriela.
"nediv se Raphaeli. Doneslo se totiž ke mně,že přespal u jedné pěkné a divoké vampýrky"podělil se se všemi o ten drb Jesse a Marco ho praštil do ramene.
"nekecej,že to byla Lea" zeptal se ho pobaveně Armand,strážce Deciuse.
"jako fakt?"ujistil se Adrian a když si všiml Marcova vážného výrazu,rozesmál se.
"jak ty to děláš? Není tady ani den a ty už jsi ji dostal do postele. Ale teda minule jste byli hlasitější"uchechtl se Adrian a vyhýbal se Marcovým ranám. Tak tohle téma jsem musela zarazit v zárodku.
"nazdar pánové"vešla jsem do tělocvičny a zálibně si prohlížela Marca
"čau Leo"pozdravili mě po chvíli a já k nim došla.
"vypadá to,že cvičíte"pronesla jsem rozveseleně.
"no..."
"co je Armande? Dřív by jste si se mnou zabojovali hned a rádi,ne?"otázala jsem se jich podrážděně.
"víš,my už jsme skončili"vysvětlil mi Horation,strážce Priama.
"jo tak skončili? Nebo se spíš bojíte,že vám natrhnu zadek,hošani?"zeptala jsem se jich bojovně. Nejdřív si vyměnili pohledy mezi sebou,ale pak najednou všichni zaútočili.
Vykřikla jsem a zmizela. Skočila jsem nahoru a sedla si na trám u stropu. Pozorovala jsem je a bavila se tomu,jak mě nemohli najít. Jenže pak napadlo Alejandra,strážce Aligheriho,podívat se nahoru. Usmála jsem se a seskočila na zem.
Předtím udělali tu chybu,že se na mě vrhli všichni a bez strategie,ale kluci byli až moc soutěživí a proto zaujali útočný pozice. Strážci i lovci měli odlišné styly boje,obrany i pozice. Lovci pracovali sehraně jako jeden,zato strážci měli za úkol chránit svého chráněnce a na ničem jiném nezáleželo. Pokud se ale spojili strážci s lovci,byla to neporazitelná skupina. Strážci chránili lovce a ti mohli klidně útočit.
Proto nyní strážci stáli před lovci. Strážci chránili lovce a začali se ke mně přibližovat. Vydechla jsem a můj opojný dech zmátl strážce. Lovci už mě znali a dříve se mnou často bojovali,čili znali moji techniku. Strážci takové štěstí neměli,spíše mě znali z historek.
Začala jsem couvat a toho využili Leon s Horatiem. Leon mě chtěl praštit,ale já jsem uhnula a chtěla ho kopnout,jenže místo toho,abych praštila Leona,mi nohu chytil Horatio a mrštil se mnou o zeď. Vykřikla jsem a postavila se do útočné pozice. Tak to tedy ne pánové,pomyslela jsem si,když jsem viděla jejich radost z mé porážky.
Vycenila jsem špičáky a zavrčela. Napodobili mě a zaútočili.
Teď na mě šel Jesse s Robertem,strážce Menkaure a včas jsem uskočila,když po mě Jesse skočil. Nechala jsem v sobě proudit tu moc a vytratila jsem se. Než jim došlo co dělám,objevila jsem se za nepřipraveným Adrianem a hryzla ho do krku. Nyní to bylo 1:1. Adrian musel odejít ze souboje,jak nařizovaly pravidla. Jeho "strážce" Alejandra jsem pokousala taky a tím byl ze hry pryč taky.
Rozhlédla jsem se kolem a hledala někoho,kdo měl slabé místo. Junius se zrovna díval jinam než na mě. Chtěla jsem využít moment překvapení,když mi někdo skočil na záda. Marco.
Silně jsem se odrazila nohama do výšky,načež jsem padala na záda na zem. Dopadla jsem na Marca a než se vzpamatoval,vykroutila jsem se mu a posadila se na něj.
Opatrně jsem ho kousla a slezla z něj. Otočila jsem se a schytala jsem ránu do obličeje od Christiana. Natrhl mi ret a tekla mi z něho krev. Olízla jsem si ji jazykem a usmála se na Luciuse,který se mi na rty díval s hladovým výrazem ve tváří. Přímo moje rty hypnotizoval.
Než jsem se nadála,skočil na mě a povalil mě. Jeho vyceněné špičáky se blížili k mému krku a pak se mi lačně zakousl do krku. Tímhle tempem budu mít ten krk samou jizvu.
Snažila jsem se ho od sebe odtrhnout,ale mě najednou obrovskou sílu. Bránila jsem se,jenže mému tělu se to líbilo a já se po chvíli přestala vzpírat.
Jenže někomu se to nelíbilo. Lucius někdo popadl a odhodil ho ode mne. Jenže jak byl Lucius pevně zakousnutý,tímhle pohybem mi vyrval kus krku.
Zařvala jsem bolestí a praštila dlaní do podlahy. Podívala jsem se,komu můžu poděkovat za vytření půlky krku a nebyl to nikdo jiný než Marco. Protočila jsem oči a zvedla se.
Lucius seděl u zdi,s kusem mého masa v ústech. Nejdřív se tvářil agresivně,ale pak si uvědomil,co udělal a vyflusl maso z úst.
"promiň Leo"omluvil se mi kajícně a já jen mávla rukou. .
"buď v klidu Luciusi,měla jsem horší úrazy"sdělila jsem mu nevzrušeně a vzala si Raphaelovo triko,který mi nabízela,bych si mohla setřít ze sebe krev.
"asi ho už nechceš,co?"zeptala jsem se ho rozpačitě,když jsem si prohlédla nyní zakrvácené triko.
"no to fakt ne"
"ale buď v klidu,mám přeci hábit,ne?"dodal,když si všiml,že se nadechuji,aby se mu omluvila. Usmála jsem se na něj tedy,jak nejlépe jsem uměla.
"myslím,že jsme docvičili"podotkl pobaveně Jesse.
"taky si myslím"souhlasil s ním Marco a já vzdychla. Skvělý,právě jsem jim zničila trénink.
"omlouvám se"omluvila jsem zkroušeně,ale nevypadalo,že by je nějak vzalo,že jsem jim ten trénink zkazila. Vypadali spíše rozdováděně.
"ježiši Leo,uklidni se"uklidnil mě Matthew a poplácal mě po zádech.
"přesně Leo. Už nám chybělo to tvoje drzé chování"ozval se Adrian a já se zaculila.
"a hlavně nám chyběla tvoje nemravnost"pošeptal mi provokativně do ucha Leon a lehce mě pohladil po zádech až na zadek.
"opravdu?"přitiskla jsem se k němu a přitiskla své rty na jeho krk. Naklonil se ke mně,ale já se uchechtla a nepatrně ho praštila. Odlétl kousek stranou a ublíženě se na mě díval.
"Leone,já nejsem Viktorie"upozornila jsem ho a pomohla mu vstát.
"v tom případě je to škoda"zamumlal lítostivě a já mu dala pohlavek.
"trubko"otitulovala jsem ho a schovala se za Marca,abych se ochránila před Leonovými ranami.
"no tak Marco,pusť mě k ni"vybízel ho Leon,ale Marco mi dělal štít.
"na to zapomeň Leone,Marco mě jen tak lehce nevydá"oznámila jsem mu a vyplázla na něj jazyk.
"že mě ochráníš Marco?"zeptala jsem se ho škádlivě a on kývl.
"pěkně sis ho omotala kolem prstu"utahoval si z Marca Armand. Marco jen zavrčel a já ho pohladila po zádech.
"závidíš,co?"
"popravdě docela jo"uznal Armand a já se na něj zaculila. Nečekaně mě popadl Marco a odnášel směrem k Juniusovi,který připravil do středu tělocvičny stůl. Marco mě na něj vysadil a někdo pustil hudbu.
"řeknete mi,co se děje?zeptala jsem jich ohromeně,když si začali posedávat na židle okolo stolu. Oni to tady měli připravený,uvědomila jsem si. Tušili,že jakmile je uslyším,že si s nimi budu chtít zabojovat.
"vy jste si to naplánovali"vydechla jsem užasle a čekala,co budou po mně chtít.
"víš Leo,ty si nám tak dlouho chyběla"začal Marco .
"no a aby si nám vynahradila ten čas,kdy jsi pro naše rozmary nebyla"pokračoval Adrian.
"tak nám zatancuješ"ukončil to Jesse a vzrušeně poposedl.
"tak za první. Jessi utři si nejdřív to mlíko z brady"popichovala jsem ho. Byl nejmladší z lovců. Jako člověku mu bylo 16,když ho proměnili a stalo se to asi před 100 lety,pokud si o dobře pamatuji. Jesse byl výborný lovec,ale často si z něho utahovali,kvůli jeho věku. No a já si ho dobírala taky.
"a za druhý,proč myslíte,že budu tancovat?"otázala jsem se jich kousavě.
"protože by si to nebyla ty Leo"odpověděl mi prostě Christian a já se na něj zašklebila.
"proč myslíte,že jsem se třeba nezměnila?"
"jelikož jsi tady. Nová Lea by sem dobrovolně nepřišla a neblbla by s námi při boji"odpověděl mi Marco.
"holt jsi Leo problémová holka"prohodil Raphael.
"tak co teda chcete?"ozvala jsem se po chvíli.
"aby si tancovala"zakřičeli všichni najednou. Proboha,do čeho jsem se to zase namočila.
Kluci zvýšili hlasitou a já zavřela oči. Nechala jsem v sobě proudit svoji upírskou moc a zaposlouchala se do hudby.
Začala jsem pohupovat boky a dělat různé pohyby rukama. Otevřela jsem oči a podívala se do těch Marcových. Byly vážné,láskyplné a žíznivé. V tom momentě jsem si vzpomněla na náš menší incident před tím,než jsem odešla. Marca jsem měla ráda,víc než kamaráda,jenže Samuela jsem milovala víc. Ale ani k Samuelovi jsem necítila to,co jsem cítila k Marcusovi. Marcus bude navždy mým jediným mužem v mém srdci a Samuel ho může nahradit jen částečně.
Marco ten pohled nevydržel a ucukl. Zato Jesse měl dneska nejspíš dobrou náladu. Skočil ke mně a přitiskl se. Byl o trošku menší než já,takže měl hlavu na mých prsech. Setřásla jsem ho a kluci na židlích se bavili.
Přidal se k nám i Adrian a oba mi začali svlékat tričko. Nijak jsem jim nebránila,hra je hra. Věděla jsem,že nepřesáhnou mez a pokud se mi to nebude líbit,přestanou. Vždyť skoro všichni byli vychováni jako gentlemani.
Adrian mi odhodil triko a s Jessem mě mezi sebou zablokovali. Tančili se mnou,tělo na tělo. Smála jsem se s nimi a užívala si tu chvilku. Věděla jsem,že se nemám vázat k sídlu,ale kluky jsem měla ráda.
Než jsem se nadála,byla jsem dole a tancovali se mnou všichni. Podávali si mě mezi sebou,abych mohla tancovat s každým. Buď jsme jenom dováděli nebo jsme tancovali základní či latinské tance.
Nevím,jak dlouho jsme takhle skotačili,ale ten čas strávený s nimi za to stál.
"mohli byste laskavě přerušit tuhle eskapádu"ozvalo se stroze od dveří a všichni jsme přestali. Byli jsme vycvičeni na to,že máme okamžitě zareagovat na rozkaz. Jesse vypnul kazeťák a mě Marco podal tričko. Oblékla jsem se a naštvaně se otočila k tomu ničiteli zábavy.
"a to jako proč Arthure?"zeptala jsem rozzlobeně a zamračila se na něj.
"mám ti předat předvolání k zítřejší soudu"oznámil mi chladně. Marco vedle mě tiše zavrčel.
"patří mezi nás"procedil skrz zuby. Položila jsem mu ruku na rameno a pevně mu ho zmáčkla.
"ne už nepatřím"zamumlala jsem a došla k Arthurovi. Podal mi červenou obálku s pečetím rady.
Otevřela jsem ji a vyndala z ní dopis.
Leo Rosini,
tímto dopisem tě vyzýváme k zítřejšímu soudu,kde se bude řešit tvoje prohřešky vůči radě. Bude rozhodnut tvůj trest.
Rada
Na konci dopisu bylo 9 podpisů. Podepsala se celá rada.
"vyřiď tvému pánovi,že přijdu"řekla jsem Arthurovi odměřeně a otočila se k němu zády.
"jak si přeješ,Lovkyně"slovo Lovkyně vyslovil s opovržením. Za mnou se ozývalo slabé zavrčení. Byli hodní,že mě chtěli podpořit,ale měli povinnost k radě. Oni byli součástí toho všeho a já jim nechtěla brát tohle zázemí.
"klid hoši"uklidnila jsem je. Otočila jsem se zpátky k Arthurovi a došla k němu. Byli jsme stejně vysocí a můj obličej byl těsně u toho jeho. Vyjeli mi špičáky a jemu taky. Měřili jsme se pohledy.
Dívali jsme se takhle na sebe asi minutu,když zmizel. Vyhrála jsem nad ním. Kluci za mnou výskali radostí a měli nějaké poznámky na Arthura.
"přestaňte!"přikázala jsem jim. Přestali a zaraženě se na mě dívali.
"jste lovci a měli by jste mít k úctu ke strážcům a vy strážci by jste se měli zase zdržet poznámek. Je to váš kolega přece"křičela jsem na ně. Sice jsem už nebyla lovkyně,ale znala jsem etiketu lovců a strážců.
"a to,že ho nemám ráda já,neznamená,že ho musíte nenávidět taky"upozornila jsem je.
"nezapomeňte,že já už nejsem lovkyně"připomněla jsem jim vztekle a nechala je tam zaraženě stát a odešla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Green♥Charlotte* *Green♥Charlotte* | Web | 15. prosince 2010 v 20:06 | Reagovat

páni..moc krásné..musím si to přečíst od začátku.. :-)

2 *Green♥Charlotte* *Green♥Charlotte* | Web | 16. prosince 2010 v 16:47 | Reagovat

..nechceš spřátelit?? :-)

3 Barunie Barunie | Web | 26. prosince 2010 v 12:39 | Reagovat

klidně se spřátelím :-) chceš nějaký diplom nebo tak něco?

4 Barunie Barunie | Web | 26. prosince 2010 v 13:25 | Reagovat

Pro mě asi bude jednoduší, když si diplomy dělat nebudeme :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama