kapitola třetí

23. července 2010 v 19:37 |  Kniha 1(Nečistí)
Polkla jsem a snažila se nevnímat jed,který se mi tvořil v ústech. Pořádně jsem si je prohlédla.
Byli nádherní. Vypadali jako andělé. Dva muži a jedna dívka. Ten jeden z mužů,vypadal že bude nejstarší,asi jejich otec. Ten za ním vypadal tak na 20 a ta dívka kolem 19.Ten nejstarší měl černé vlasy a čokoládové oči. Jeho syn byl vysoký,svalnatý a měl hnědé,kudrnaté vlasy,které měl nakrátko sestřižené. Z jeho těla vyzařovala autorita. Měl ve tváři zvláštní výraz,takový nevnímavý,ale přesto vypadal soustředěně,jako kdyby se hlídal. Asi mu moje krev voněla víc než zvířecí. Ještě aby ne,pomyslela jsem si. Na zápěstí měl nějaký tetování,kterého jsem si všimla,ale nestihla jsem si ho pořádně prohlídnout. Dívka,kterou držel za ruku byla malá a hubená. Její vlasy byly krátký a černý. Měla účes jako kluk a vypadala ztřeštěně a přátelsky Všichni měli čokoládové oči jako jejich otec. Zrovna přišli z lovu,jejich čokoládová barva očí byla světlá. A taky jsem z nich cítila zvířecí krev. Vypadali docela zmateně,asi nepočítali,že někoho potkají,vím co by se mi mohlo stát,pokud by mě ucítili,když zrovna lovili. Zabili mě. Tak jak jim to jejich instinkty nakazují. Uvědomila jsem si,že to oni byli můj cíl. Ale bylo jich málo,podle informací jich bylo víc,někteří chyběli. Vyndala jsem si sluchátka z uší a podala ruku tomu nejstaršímu,který stále vypadal překvapeně.
,,Dobrý den,jmenuji se Lea Rosiini"představila jsem se a usmála se na něj.
,,Ahoj,já jsem Peter Sulliven a tohle je můj syn Christopher a moje dcera Kat"představil sebe i své děti a moji natáhnutou ruku stiskl. Jeho ruka byla studená a tvrdá,ale jeho stisk byl tak jemný.
Christopher mi jenom pokývl na pozdrav,ale Kat se na mě usmála a taky mi stiskla ruku.
,,Ty jsi tu nová,viď?"zeptal se mě Peter a prohlížel si mě
,,Ano,zrovna včera jsem se přistěhovala"odpověděla jsem na jeho otázku.
,,Tak to jsi ty!Ta nová senzace ve škole!"radostně vykřikla Kat a vypadala,že je opravdu šťastná,že je to pravda
,,Asi jo"váhavě jsem odpověděla a byla jsem ráda,že moje sebeovládání je tak skvělé,zvlášť,když mě Kat zrovna obejmula. Její objetí bylo tak něžné jako kdyby objímala malé dítě a studené jako kdybych ležela ve sněhu.
Peter si významně odkašlal a Kat se ode mě odtáhla s provinilým výrazem,ale v jejích očích jsem uviděla záblesk šibalství.
Musela jsem se proti své vůli pousmát. Když si toho všimla,hned se tvářila veseleji.
,,Omlouváme se,ale musíme jít. Doma na nás čeká moje manželka a já jí nerad nechávám čekat."řekl mi Peter s omluvným výrazem.
,,Ne to je samozřejmě v pořádku. Taky bych už měla jít"koukla jsem se směrem k domovu,kde mě nikdo nečekal.
,,Tak ahoj"rozloučil se se mnou a šel směrem k jejich domu,kde jsem odpoledne byla.
,,Ahoj,doufám,že se zítra uvidíme ve škole"dívala se na mě Kat s dychtivým výrazem ve tvářila
,,určitě"řekla jsem jí a doufala jsem,že se tak nestane. Jinak budu muset chodit na lov každý den.
Spokojená s mojí odpovědí se jí obličej rozjasnil úsměvem a odcházela s Christopherem,který na mě zase jenom kývl za Peterem. Musím uznat,že vypadali příjemně,ale to neměnilo na faktu nic,že je musím zabít. S různými myšlenkami jsem se vracela domů. Nasadila jsem si zase sluchátka a poslouchala hudbu,která mi přímo řvala do uší.
Zajímalo by mě,kde byl zbytek jeho rodiny. Manželku měl teda doma,ale kdy byl zbytek. Přemýšlela jsem nad tím celou cestu zpátky domů. Dům byl tichý a tmavý. Na první pohled vypadal,že ho nikdo neobývá. Měla bych si dát na okna,aspoň nějaké kytky,pomyslela jsem si a odemkla jsem dveře. Rozsvítila jsem a zapla televizi. Bundu jsem si pověsila v chodbě a zamířila do pracovny,kde jsem měla na stěně svoji malou tabuli. Na tu jsem si vždycky psala všechny informace,který jsem získala o těch,který jsem měla zabít. Vzala jsem si fix ze stolu a napsala jsem velkými písmeny Sullivenovi. Nikdy jsem nevěděla o nich nic,jenom jejich možný počet. Všechny ostatní informace jsem si musela zjistit sama.
Pak jsem napsala tři jména. Peter,Christopher a Kat .K Peterovi jsem napsala otec,k Christopherovi syn a ke Kat dcera a mezi Kat a Christophera jsem napsala partneři. Zbytek rodiny budu muset doplnit později .Ke každý osobě jsem si ještě napsala vzhled a jejich chování. První část úkolu jsem měla skoro hotový,uvědomila jsem si. Bylo zvláštní,že většinou jsem měla i radost,když jsem už měla něco na té tabuli,ale dneska jsem měla zvláštní pocit,jestli to co dělám,bylo správný.
Takový myšlenky jsem musela hned odehnat. Samozřejmě,že je to správné,je to moje povinnost.
Z pracovny jsem namířila rovnou do kuchyně,kde jsem si namazala chleba marmeládou a šla jsem si sednout do obýváku k televizi. Hráli nějakou komedii,ale já ji moc nevnímala. Přemýšlela jsem,jak to zítra udělám,abych se vyhla Kat a její rodině. I ta vůně bude problém. Určitě byla po chodbách a v jídelně.
Vzala jsem si rozvrh a podívala jsem se,co jsem měla zítra za hodiny. Měla jsem mít matiku,anglinu,dvě hodiny biologie a tělocvik. Hm,docela dobrý,uznala jsem a šla jsem si hledat do ložnice do skříně nějaké oblečení. Našla jsem si přijatelný černý tepláky a k tomu černobílý tílko. To by mělo stačit.
Poté co jsem měla všechno učení připravený,vzala jsem si ze stolku knížku a šla jsem dolů do obýváku. Televizi jsem vypla a místo ní jsem si pustila hifi. Pak jsem se začetla do knížky a nevnímala okolí.
Asi po dvou hodinách jsem si uvědomila,že už je docela pozdě a že by bylo lepší jít spát,jestli chci zítřek přežít bez toho abych někoho zabila nebo se prozradila.
Rychle jsem se opláchla pod sprchou,vyčistila zuby a převlékla se do pyžama. Dole v poschodí jsem všechno vypla a šla se vyspat.
Jakmile jsem zalehla,přemohla mě únava a já za okamžik usnula.
Zase jsem se ocitla v lese. První co jsem udělala bylo to,že jsem hledala toho ze včerejška. Zase stál na stejném místě a ani se nehnul. Zase byl tak nádherný a zase mě hypnotizoval jeho uhrančivýma očima. Dneska jsem po něm neskočila jenom jsem ho pozorovala. A najednou zmizel a s ním i ten sen. Pak už se mi nic nezdálo.
Ráno jsem vyskočila čile z postele a hned jsem si šla opláchnout obličej a vyčistit zuby do koupelny. Rozhodla jsem se,že by bylo lepši,kdybych šla na lov i ráno. pro jistotu. Oblékla jsem se a snídani jsem vynechala .Dneska byla moje snídaně jiná.
Běžela jsem na jih od jeho domu a pronásledovala jsem srnku,která byla někde poblíž. Dneska jsem si s potravou nehrála,potřebovala jsem jenom zchladit moji touhu a žízeň po jejich smrti.
Když jsem skončila běžela jsem domů,kde jsem si vzala bundu a batoh a poté co jsem zamkla barák,jsem jela do školy. Zaparkovala jsem na stejném místě jako včera a zamířila jsem přímo do školy. Jenže to bych se nesměla zastavit v půli cesty a zírat na auto,které přijíždělo jako ostatní spolužáci. Nebylo to tím,že by to auto bylo zajímavý,ale tím kdo tam jel. Spíš jsem tušila kdo tam je než že bych to věděla na rozdíl od ostatních. Byli to oni.
Jakmile otevřeli dveře od auta,ucítila jsem známou vůni i tu neznámou. Z auta vystoupila Kat a Christopher,které jsem hned poznala,ale nejvíc mě zaujal ten,která vystoupil z místa řidiče.
Vypadal naprosto stejně jako ten z mých snů. Vysoký,štíhlý,polodlouhé černé vlasy,které kontrastovaly s jeho alabastrovou pletí a samozřejmě ty jeho oči,které mě ve snu často děsili a hypnotizovali zároveň. Ty,které kvůli nim jsem je musela zabít. Té, které prozrazovaly,čím se živili. Stála jsem uprostřed a fascinovaně na něj zírala. Asi vycítil můj pohled a koukl se mým směrem. Cítila jsem jak se červenám. Natočil hlavu na stranu a zkoumavě mě pozoroval. Pak jsme se o kousek pohla a já viděla co to s ním udělalo. Celý se napnul a zvědavě se nadechl. Věděla jsem,že se mu teď tvoří jed. Mě se totiž taky tvořil. Ta vůně,která mě tak dráždila byla jeho,jak jsem zjistila .Kat vycítila změnu jeho nečekaně napnutém těle. Podívala se jeho směrem a jakmile zjistila na koho se dívá,zasyčela na něj a jeho strnulý postoj těla se hned uvolnil. Jeho oči uhnuly pohledem a já se mohla hned cítit víc uvolněně,ale jen do doby než jsem zjistila,že Kat šla směrem ke mně. V duchu jsem zaúpěla a byla jsem ráda,že jí její bratři nenásledují. Koutkem oka jsem ale zahlédla jak se ten kluk nahnul k Christopherovi a něco mu říkal. Teda spíš se ptal,co jsem zaslechla tak na mě a odkud mě znali. Byla výhoda mít takovýhle schopnosti upíra,slyšet na takovou dálku. To už ale u mě byla Kat a už mě objímala. Nebyla jsem jediná překvapená. Spolužáci měli otevřenou pusu dokořán. Asi nebyli zvyklí,že si Sullivenovi pouštěli někoho k tělu. Zvlášť ne někoho,kdo byl tady ve škole teprve druhý den. A její bratři taky nevypadali moc spokojeně představou,že se ke mně měla takhle moc přátelsky.
,,ahoj Leo,jak se máš?"pozdravila mě a v jejích očích jsem zase viděla tu její rozpustilost a upřímnou radost,že mě viděla. Ale proč?přemýšlela jsem. Vždyť mě ani neznala a přece se ke mně chovala takhle.
,,čau Kat,ale jde to,vždyť to znáš,ne?"odpověděla jsem jí zdráhavě a čekala co mi odpoví.
,,no,až na to,že mě štve můj bratr Marcus,tak je to dobrý"protočila oči a rozesmála se. Měla zvonivý a tichý smích. Když vyslovila jméno svého bratra,hned jsem si vzpomněla na tu jeho vůni a jeho krásný obličej s těmi nejhlubšími očima,které jsem kdy viděla.
,,promiň,ale musím jít do třídy"omluvila jsem se jí a doufala jsem,že jí neurazím.
,,no jo vlastně,vždyť já taky,Tak já půjdu kousek s vámi"nabídla mi vesele a už mě chytala za ruku a táhla mě za sebou. Na to jak vypadala křehce,měla pěknou sílu. Bylo zajímavé jít vedle někoho,koho jsem měla zabít a docela mě to frustrovalo. Nemohla jsem se svými obětmi navázat vztah,protože pak bych je nemohla zabít.
Naštěstí zastavila u skříněk,takže jsem si mohla dát do té své bundu. Moc času jsem ale na to neměla,protože to už u mě byla Kat a zase mě držela za loket a vedla mě do mého patra.
,,Díky Kat,ale já už to dojdu sama,přece jenom ty to máš dál"poděkovala jsem jí a už jsem se chystala,že půjdu sama,ale to jsem se zmýlila. Vypadalo to,že mě ignorovala a šla stále se mnou. U třídy to už ale vzdala a rozloučila se se mnou s větou,že se brzy uvidíme.
Jestli měla pravdu,tak tohle opravdu nepřežiji. Ne že by byla otravná,ale na můj vkus byla až moc přátelská a vlezlá. A já jsem na takovéhle chování nebyla zvyklá.
Se zakaboněným obličejem jsem vstoupila do třídy a nevnímala jsem ty jejich rozhovory,na téma,jak jsem se dokázala skamarádit jedním ze Sullivenů. Měli štěstí,že šeptali,jinak bych jim to pěkně vytmavila. Vždyť je to tak absurdní. Oni by se s nimi rádi bavili a já zase ne.
Matika a anglina byla v pohodě. Ale na biologii měl náš učitel nápad,že si uděláme menší výlet do přírody čili do lesa a že s námi půjde prvák a druhák,protože s nimi měl mít taky biologii,tak si prohodil s ostatnímu učiteli ty jejich hodiny za jeho,alespoň pro dnešek. Skvěle,takže Marcus a jeho ztřeštěná sestra s jejím klukem.
Nic horšího jsem si nemohla přát.
Všechny tři třídy se měly sejít na parkovišti před školou. Naše třídy už byla venku,takže jsem čekali na ty ostatní. Ve dveřích se objevili první žáci a mířili naším směrem. Podle toho,jak se učitel tvářil hned šťastněji,jsem pochopila,že už přicházeli obě třídy.
Ti ti tři které jsem očekávala se,byli až na konci za spolužáky. Vypadalo to,že kat někoho shání a pak mi došlo,že asi mě,ale než jsem se stihla za někoho schovat,tak mě zmerčila. Zámávala na mě,abych šla za nimi a už se k nim nakláněla a řekla jim,aby byli slušný.
,,Ty se znáš se Sullivenovými?"ozvalo se za mno a já se otočila do obličeje Joshuyi,který se změnil z lehce zamračeného na rozpačitý,když jsem se na něj podívala.
,,Trošku,včera jsem potkala Kat,Christophera a jejich otce"odpověděla jsem mu po pravdě
,,Aha. Víš,jsou divný. Jsou to sourozenci a chodí spolu. Teda Kat a Christopher. Já vím,že nejsou pokrevně příbuzný,ale i tak. A taky se s nikým nebaví než mezi sebou a ty jsi tady chvilku a už se k tobě má Kat"vysvětlil mi a vypadalo to,že to stále nemůže pochopit,jak jsem to dokázala.
Pokrčila jsem rameny a zapla jsem si mp4,kterou jsem stále v kapse ze včerejška. Dala jsem si sluchátka do uší a ztišila jsem si hlasitost,aby mi to tak neřvalo. Těžko bych vysvětlovala,jak to můžu mít tak hlasitě a přitom jsem ještě neohluchla.
Byla výhoda,že les byl všude okolo,takže jsem nemuseli jít ani takovou dálku. Šli jsem asi pět minut než jsme se dostali k lesu. Přešli jsem silnici a vstoupili do lesa.
Zastavila jsem se a zhluboka jsem se nadechla. Věděla jsem,že na sever od nás byla skupina srnek, a a východě bojovali dva medvědi. Jeden z nich byl vážně zraněn. Na západě od nás byla puma na lovu. Cítila jsem to napětí,které jí vyzařovalo z její těla. Dlouho nic neulovila. Byla hladová a slabá.
Najednou se mě něco dotklo studeného na rameni a já jsem uskočila aspoň metr od toho dotyku. Nic lepšího jsem nemohla udělat,pokud bych jí nechtěla zabít. Měla bych se pro příště miň zamyslet a líp se soustředit. Nesměla jsem dělat takovéhle chyby. Ještě štěstí,že jsem nezavrčela. To bych se prozradila a byl by konec.
,,Promiň,nechtěla jsem tě vylekat"omlouvala se mi Kat s provinilým pohledem.
Vyndala jsem si z uší sluchátka a zhluboka jsem se nadechla. Puma měla štěstí,ulovila malou srnku.
,,To nic,já jsem byla trochu mimo"vysvětlila jsem ji a pokusila se na ni povzbudivě usmát. Ovšem výsledek byl ten,že to byl spíš škleb než úsměv.
,,Takže ty hodíš do devítky?"neptala se,spíš konstatovala.
Když viděla,že jsem lehce zmatená vysvětlila mi jak to ví.
,,Tak za prvé,můj bratr Marcus chodí do prváku"řekla mi a kývla směrem ke svému bratrovi,který poslouchal
,,A já chodím s Christopherem do druháku,takže jediná možnost byla devítka,protože na miň bych tě nehádala,spíš bych tipovala taky prvák nebo možná druhák"zamyslela se a podívala se na mě zkoumavě.
,,Hm,jsi dobrá"uznala jsem. Proč musela být tak blízko mě?A co teprve její přítel a hlavně bratr. Měla jsem pusu plnou jedu,jak jsem ho nestíhala polykat.
,,Vy tam zádu,pospěšte si"volal na nás učitel za předu,když zjistil,že jenom stojíme a mluvíme,místo toho abychom šli a poslouchali jeho výklad. Vím,že to bylo neslušné,ale nasadila jsem si zase sluchátka a doufala,že jsem je a především Kat neurazila. Vyrazila jsem dopředu a snažila se jít co nejpomaleji,jenže zrovna v tuhle chvíli to nešlo. Zvlášť když jsem měla za zády upíry.
Vzpomněla jsem si,jak jsem v sídle závodila s ostatními upíry v běhu a v boji. Většinou jsem neprohrávala. Když jsem na vzpomínala,musela jsem se sama pro sebe usmát,protože mi to přišlo směšné,jak se snažím jít co nejpomaleji a přesto mi stačilo pár kroků,abych došla ostatní.
Koutkem oka jsem viděla,že si Marcus s Christopherem vyměnili zmatený pohledy. Povzdechla jsem si. To jsem zase něco provedla a nakopla jsem šišku,která mi stála v cestě. Ještě štěstí,že jsem se jí jenom lehce dotkla,protože i tak doletěla do stejné dálky jako kdybych jí nakopla pořádně. Kruci,co to dneska se mnou bylo,nadávala jsem si a snažila jsem pochopit,proč moje vždy dokonalé sebeovládání je v troskách. Vždyť pokud jsem chtěla nebylo na mě nic poznat a ani na tom co jsem dělala,že jsem upír a že jsem měla nadlidskou síly a byla jsem neuvěřitelně silná. Ta šiška praštila učitele do hlavy a já jsem měla co dělat,abych se nerozesmála nahlas,ale ty vzadu neměli takový štěstí. Všichni tři se tam smáli tak nahlas,až se na ně učitel nasupeně podíval. V tu chvíli mi jich bylo docela líto,protože to vypadalo,že učitel už našel svoje viníky.
Jakmile viděli,že se na ně díval,snažili se uklidnit,ale moc jim to nešlo,zvlášť když si profesor stále třel to místo,kde ho praštila ta šiška. Musela jsem uznat,že to bylo docela vtipný. Nejvíc mě ale v tu chvíli zaujal jak se ti tři smějí. Katin smích jsem poznala,ale u těch dvou jsem si nebyla jistá. Jeden byl takový hluboký a vážný,ale ten druhý zněl tak sametově jako pohlazení.
Na co jsem to zase myslela. Radši jsem si dala víc nahlas mp4 a bylo mi jedno co si o mě budou ostatní myslet. Hlavní bylo,abych neslyšela ten jejich smích.
Asi po deseti minutách chůze v lese,jsem se všichni zastavili a čekali,co se bude dít.Mp4 jsem si vypla a zase jsem si jí dala do kapsy.
,,Takže,nyní máte půl hodiny na to,aby jste si vychutnali přírodu čili máte volno,ale upozorňuji vás,žádně vylomeniny a ne abyste se ztratili."přikázal nám a a přísně se na nás podíval.
,,A pak vám dám mapu,podle který půjdete na jedno místo,kde na vás bude čekat učitel zeměpisu. Dohodl jsem se s ním,že spojíme naše hodiny a něco pro vás vymyslíme."mrkl na nás
"Takže až tam dojdete dostanete papír s obrázky zvířat a rostlin a vy k nim napíšete,jak se jmenují. Abyste to měli jednoduší po cestě budou stejný obrázky jako na tom papíře,takže se je cestou můžete naučit."vysvětlil nám a nevšímal si otrávených obličejů žáků.
,,Rozdělte se prosím na skupiny po čtyřech a nejlepší bylo,aby v každé skupině byli žáci různých tříd"požádal nás ještě naposledy a už si sedal k nejbližšímu stromu,kde si začal číst knihu,kterou měl v ruce.
,,Budeš s námi"řekla Kat nekompromisně a už mě zase jako rána táhla k nim.
,,Tak jo,ale omluvíš mě ještě prosím"podívala jsem se na ní prosebně a doufala,že to pochopí.
,,Ale ne aby ses tady zatoulala,ještě to to neznáš"napomenula mě jako malou školačku a ignorovala můj výraz,který jasně ukazoval co si zrovna o ni myslím. Kdyby věděla jak dobře to tu znám,asi by se divila. Pousmála jsem se a už jsem od ní odcházela.
Šla jsem co nejdál od všech,dokud jsem jsem nebyla spokojená. Po chvilce jsem si našla kámen,na kterým by se dobře sedělo. Došla jsem až k němu a sedla si na něj. Měla jsem pravdu,byl dobrý na posezení. Zavřela jsem oči a poslouchala jsem šum lesa okolo mě. Uklidňovalo mě to,až jsem cítila,že se můj tep srdce zpomalil na minimum. Potřebovala jsem nabrat trochu síly,abych to zvládla,až s nimi vyrazím. Nejlepší bylo jít si něco ulovit,sice bych to stihla,ale cítili by ze mě zvíře a její krev jako já předtím.
Po každým nadechnutí jsme ucítila každé zvíře okolo mě,vodu,která tekla v potoce,květiny které tady rostly všude a jejich vůni. Čím víc jsem byla ve styku s nimi,tím se mi zdálo,že už to bylo pro mě lehčí a lehčí .Zajímalo by mě,jak to bylo s nimi,jestli se taky museli takhle ovládat jako já. Přestala jsem na všechno myslet a jenom jsem vnímala les okolo.
,,Hej nespi,už se máme jít připravit"snažila se mě vzbudit Kat a já si uvědomila,že jsem opravdu usnula.
,,jo,už jdu"zamumlala jsem a šla jsem tím směrem odkud jsme přišla s Kat v zádech.
,,Takže první by mohli jít Sullivenovi s Leou"navrhl učitel a už podával Marcusovi mapu a popoháněl nás.
,,Další půjde až za pět minut"oznámil ostatním a zase se začetl do knížky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama