kapitola první

23. července 2010 v 19:34 |  Kniha 1(Nečistí)
Nikdy jsem nepřemýšlela proč se to stalo! Nikdy jsem nikomu nedávala za vinu,kým jsem se stala! Vlastně co jsem? Zachránce nebo vrah? Člověk nebo upír? Přemýšlet nad svým životem začal pomalu být můj zvyk,zvlášť pokud jsem v lese. Milovala jsem les. V lese jsem nemusela předstírat,to co jsem byla. Zde jsem žila vlastním životem a nikdo mě nemůže omezovat. Zhluboka jsem se nadechla a vychutnala si tu vůni,co mi vnikla do nosu.
Jmenuji se Lea a jsem tím,čím jsem . Otce mám v cizině a moje maminka byla mrtvá. Vím,jak zemřela,ale nesmím to nikomu říct. Kdo by mi taky věřil. Vždyť jí zabil upír,kterého milovala a který byl jako můj otec,kterého jsem nikdy nepoznala. Upír,který mě kousl ve 14 spolu s dalšími osmi upíry,abych se proměnila v jednoho z nich. Upír který se jmenoval Maurice.
A přece nejsem jenom upír,jsem i člověk. Nikdo z nich nevěděl čím to je,ale bylo to tak. Napůl upír napůl člověk. Silná a rychlá jako upír,křehká a voňavá jako člověk. Můj jed který jsem měla v zubech jako správný upír,byl na rozdíl od ostatních upíru jedovatý i pro ně. Jejich jed je totiž pro ostatní upíry neškodný,ale můj je zabije v hrozných mukách. A moje krev nejenom,že je hrozně přitahuje,ale díky ní jsem stále naživu. Moje krev byla totiž pro mě něco jako první pomoc. Ono celé moje tělo se dokázalo samo léčit,takže pokud mi nějaký krvežíznivec např. něco zlomil,za chvilku jsem to měla vyléčené. A můj dech dokázal každého,upíra nevymývaje natolik omámit,že mi naprosto podlehli. Ale taky dokázal stejně jako jed pomalu zabíjet. Akorát u něj to nebylo tak rychlé a mučící. Vražedná kombinace. Byla jsem Mauriceho nejlepší voják pro pronásledování a zabíjení nečistých. Nikdy jsem nepochopila,proč je musím zabíjet,ale já nechtěla porušit pravidla a tak jsem poslouchala rozkazy starších.
A teď se nacházím v lese v jednom malým městečku,kde žije jedna upírská rodina nečistých. Můj další úkol. Úkol,který mi nemusí trvat ani moc dlouho,ale už mě nebaví jenom zabíjet,ale chci někde i žít. Proto jsem se sem nastěhovala a budu zde chodit do školy. A potom je zabiji.
Nemyslím,že se Mauricovi můj nápad líbil,ale ví,že je pro mě lidskost neobjevená část mého života a proto nic nenamítal. Ale možná to bude i tím,že mě stále bere jako svoji dceru a chce pro mě udělat naprosto vše. Nebo to bude tím,že jsem za celý rok byla víc úspěšnější v lovu nečistých než ostatní upíři a mám to jako odměnu. Nevím,popravdě je mi to v tuto chvíli naprosto jedno. Měla jsem úkol,ale taky jsem si mohla vyzkoušet žít jako správný člověk. Už se nebudu muset učit sama,ale budu mít hodiny,ve kterých bude učit učitel a ne nějaký upír. Budu mít spolužáky a už ne upíři spolubojovníky. Konečně aspoň jednou prožiji lidský život,tak jak jsem si přála.
S povzdechnutím jsem se zvedla z pařezu na kterým jsem seděla a namířila si to rovnou do mého nového domova.
Koupila jsem si malý domeček,který se nacházel poblíž lesa a kolem dokola nikde nikdo nebyl. Líbil se mi.
Pro dnešek jsem toho už měla dost. Nejdřív dlouhá cesta a potom stěhování. Docela jsem se těšila až se vyspím. Sice spát nemusím jako každý upír,ale pro mě je lepší když se čas od času pořádně zdřímnu. Jsem pak silnější.
Ovšem nejdřív než jsem šla spát do ložnice,jsem se šla vysprchovat. Rovnou jsem teda zamířila do koupelny,kde jsem si zalezla pod sprchu a nechala si na sebe padat spršku studený vody,která mě osvěžila. Umyla jsem se a potom se oblékla do mého oblíbeného pyžama. Černé kraťásky s bílým tílkem.
Moje nová ložnice byla prostorná,vymalována byla na modro a všude byl nábytek z tmavého dřeva. Skříně,stůl a postel,která byla obrovská a s povlečením,které mělo modrobílou barvu.
Zalezla jsem si do postele a vychutnala si ten pocit,že od zítřka začnu žít jako člověk. S tímhle pocitem jsem zavřela a usnula.
Po chvilce jsem se propadla do snu,ve kterým jsem se nacházela uprostřed lesa. Domnívala jsem se,že jsem tam byla sama,ale jen do doby než jsem si všimla,že poblíž mě se nacházel ještě někdo. Ten někdo byl kluk. Mohlo mu tak být 17.Byl nádherný. Vysoký,štíhlý a měl polodlouhé,černé vlasy,které kontrastovaly s jeho alabastrovou pletí. Vypadal jako černovlasý anděl. Ale nejvíc mě na něm zaujaly ty jeho oči. Byly tak pronikavé,když se na mě díval. Bylo až nemožné,aby někdo takový mohl existovat. A pak mi to došlo,když jsem přemýšlela nad jeho dokonalostí. Vždyť on byl upír .Po tomhle zjištění jsem se přikrčila a vycenila svoje upírské zuby a zavrčela jsem směrem k němu. On se ale ani nepohnul,jenom stál a stále se na mě soustředěně díval. Rozběhla jsem se k němu a zakousla jsem se do jeho studeného tvrdého krku. Cítila jsem jak můj jed pomalu proniká do jeho těla a jak se jeho tělo třese bolestí. Odstoupila jsem od něho a dívala se jak pomalu umírá a jak jeho polomrtvé tělo padá dolů. Naposledy co jsem viděla než spadl byli jeho čokoládové hnědé oči,které pomalu vyhasínali. V tu chvíli jsem se rozbrečela.
S výkřikem jsem se probudila. Zvedla jsem se do sedu a cítila jsem jak jsem celá zpocená. Proboha,co se mi to zdálo,pomyslela jsem si. S pár hlubokými nádechy a výdechy jsem se uklidnila. Pomalu jsem si lehla a zavřela oči.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama