kapitola pátá (Pomsta)

31. července 2010 v 0:05 |  Kniha 2(Pomsta)
Když jsem se probudila,slunce už bylo vysoko na nebi. Protáhla jsem se a uvědomila si,že takhle dobře jsem se dlouho nevyspala.
Posadila jsem se a rozhlédla se,jestli někde v místnosti neuvidím Samuela,ale místo toho byly všude krabice. Zamračila jsem se a vylezla z postele,abych se na ně podívala. Otevřela jsem jednu a překvapeně jsem otevřela pusu,když jsem zjistila její obsah. Byly tam moje šaty. Otevřela jsem další krabice a v nich byly další moje věci. Našla jsem všechno kromě meče. Porozhlídla jsem se pozorně po pokoji a objevila ho na stole u okna. Oddychla jsem si a šla do koupelny.
V koupelně jsem si umyla obličej a vyčistila zuby kartáčkem,který mi taky někdo přinesl. Zajímalo by mě,kdy to všechno přinesli,protože já jsem nic a nikoho neslyšela.
Oblékla jsem si spodní prádlo,ale košili jsem si nechala. Byla volná a já se v ní cítila pohodlně. Hlavně taky byla Samuelova. Vzala jsem si pro jistotu jednu dýku,kterou jsem zastrčila za kalhotky. Nemínila jsem se ani obouvat. Dneska jsem chtěla odpočívat a hlavně jsem se cítila v bezpečí.
Odešla jsem z pokoje a zamířila dolů do baru. Myslela jsem,že když je den,že tam nebude moc upírů,ale spletla jsem se. Bar byl docela narvaný. Nevěděla jsem,co si o tom mám myslet. Zvlášť,když mi včera Samuel říkal,že už mu podnik tolik neprosperoval a už neměl tolik zákazníků. Taky bylo zvláštní,že byl den. Upíři jsou občas ve dne viděni,pokud nesvítí moc slunce,ale nejaktivnější jsou v noci.
"ahoj Leo"pozdravil mě od baru Mike. Zrovna nalíval do sklenice krev. Jako vždy jenom zbytky,ale to asi tady těm upírům nevadilo. Neobvyklý to jev.
"nazdárek"pozdravila jsem ho na oplátku a došla k baru.
"chceš džus? Samuel sem natahal nějaké lidské jídlo,kdybys chtěla"nabízel mi. Měla jsem docela hlad,takže jsem neprotestovala,když mi začal Mike chystat jídlo,aniž bych odpověděla.
"kde je Samuel? A hlavně,kde se tady vzaly moje věci?"zajímalo mě a posadila se na stoličku. Mike mi naservíroval míchaná vajíčka s pomerančovým džusem. Mňam.
"tak za prvý,Samuel ti sem ty věci dal proto,abys byla v bezpečí a za druhy,od rána jsem ho neviděl. Ani nemám čas ho hledat,je tu nějaký frmol,až je to docela podezřelý."odpověděl mi a já se pustila do jídla. Bylo mi líto,že tu Samuel nebyl,ale věděla jsem,že ho ještě uvidím.
Když jsem dojídala,všimla jsem si,že se prostředí v chýši nějak změnilo. Cítila jsem napětí. Podívala jsem se na Mike a podle toho,jak se tvářil,jsem věděla,že myslel na to samý. No pak se to stalo.
Musela jsem mít nějaký zpomalenější reflexy,protože mi nedošlo,co se děje. Než jsem se nadála,někdo mě zezadu popadl a svalil na zem. Zahlédla jsem,jak Mike vyskočil na bar s vyceněnými zuby a jak všichni upíři v baru jsou připravený k boji. Jenže proti Mikemu. Mělo mi dojít,že by tady nemohlo být tolik upírů,když tenhle podnik nebyl v přízni bosse a taky tady nebyl nikdo,koho jsem tu předtím vídala,jakoby zmizeli. No jistě,ti sem chodili jen večer.
"pusťte ji a odejděte"přikázal jim Mike. Z tě řady upírů vyšel jeden vysoký a statný upír a pohrdavě se zasmál.
"pokud vím,tak ty tady nerozhoduješ a Samuel tu není,čili teď tu má hlavní slovo Leonardo a on ji chce"při poslední větě na mě ukázal a vycenil zuby. Na nic jsem nečekala a rychlým pohybem vytáhla dýku a bodla mého držitele do ruky. Zařval a já mezitím vyskočila na nohy. Stoupla jsem si před Mike a čekala nějaký výpad.
"nebraň se Lovkyně,stejně tě dostaneme"radil mi ten vysoký a přistoupil ke mně. Připravila jsem se k boji,jenže mě přelstili. Obešli Mike zezadu a chytli ho a mezitím,co jsem čekala,jsem si nehlídala záda. Uchopili mě dva páry rukou a držely mě pěkně silně. Ten vysoký chlapík ke mně přistoupil,vzal mi dýku a svázal mě.
"já ti to říkal"zašeptal mi do ucha a praštil mě. Byla to silná rána a já omdlela.
Probudila jsem se v tmavý a vlhký místnosti. Hlava mě bolela jak něco a trošku jsem se motala. Zvedla jsem se ze země,kam mě pohodili a všimla si,že jsem byla v cele. Došla jsem k mříži a mžourala do světla,protože jsem něco viděla. Počkala jsem,než si oči přivykli a jakmile jsem viděla,vykřikla jsem.
Naproti byla zeď a k ní byla přidělená,zevnitř posázená safíry,pouta a v nich byl Samuel. Byl do půl těla nahý a vypadal zbědovaně. Na břiše měl zaschlou krev. Začínala jsem zuřit.
"Samueli"zakřičela jsem na něj,ale on nereagoval. V tu chvíli mi připomněl Marcuse,který byl taky takhle vyčerpaný.
"Samueli"zakřičela jsem znova a nadskočila leknutím,když někdo praštil nožem o mříže.
"buď zticha"zařval na mě Spike a přitom si házel s nožem. Zašklebila jsem se na něj.
"vypadá to,že tě vyléčili"podotkla jsem mrzutě a přistoupila blíž k mříži. Klidně mohl natáhnout ruku a tím nožem mě bodnout.
"musím uznat,že takovou bolest jsem dlouho nepocítil"uznal a přestal si házet s nožem.
"víš,zjistili jsme,že na tom byl jakýsi jed,který jsme nemohli identifikovat"pokračoval a podíval se na mě.
"škoda ale,že už na té dýce nic nezbylo,abych mohl Samuel pociťovat stejnou bolest"povzdychl si hraně a pak se na mě zašklebil.
"pusťte mě,jinak toho budeš litovat"
"já?spíš ty,jen koukej"došel k Samuelovi a bodl ho do břicha. Samuel se v tu chvíli probral a zařval bolestí.
"nech ho"zakřičela jsem a začala cloumat s mřížemi,ale nemělo to žádný efekt. Spike se nespokojil s jedním bodnutím,stále do Samuela bodal. Nemohla jsem se na to dívat,musela jsme něco udělat. Věděla jsem,že mi moc dlouho trvalo než jsem v sobě tu upírku potlačila,ale Samuel byl pro mě nyní důležitý. Nadechla jsem se a snažila se probudit v sobě upíra.
Začínala jsem cítit tu moc,když mě začalo pálit tělo. Čím víc jsem sílila,tím víc mě to spalovalo. Usykla jsem bolestí.
"víš,ten jed mi vnukl myšlenku,že nejsi člověk. Tvoje síla a rychlost byla pozoruhodná. Tak jsem pátral. No a zjistil jsem,že jsi bývala upírkou,velitelkou lovců a že jsi dcera Mauriceho. Jen stále nechápu,proč jsi s ním přestala komunikovat a hlavně,proč ses chovala jako člověk a nepoužívala upírskou moc"zvědavě se na mě podíval a já si odfrkla.
"tobě to tak budu vysvětlovat"sdělila jsem mu ironicky. Sáhla jsem si na krk,kde jsem měla můj a Samuelův safír a zjistila,že mi tak připnuli další řetízky se safíry. Zvedla jsem si košili a tam jsem měla zase obrovský pás safírů. Ani nohy nevynechali. Po celém těle jsem měla řetězy se safíry. Zavrčela jsem.
"copak sis myslela,že se nezabezpečíme? Že si necháme ve vězení,tak skvělou bojovnici bez pojistky?"otázal se mě pobaveně a já se snažila uklidnit. Čím víc mě štval,tím víc jsem uvolňovala v sobě upíra. Nemohla bych Samuelovi pomoci,kdybych shořela.
"pusť ho,udělám co budete chtít"začínala jsem být zoufalá,když jsem mu nabízela svoji pomoc.
"haha,my nic nechceme. My se chceme jenom pobavit a pak tě zabijeme. Zabijeme Lovkyni,chápeš to? Můj pán bude díky tomu slavný a možná se stane šéfem většího města než tohohle"
"nebo ho můj otec zabije,až se dozví,co jste mi udělali. Sám si řekl,že nevíš,proč se s ním nebavím."jeho sebejistý výraz na chvíli zmizel a vystřídal ho strach a nejistota. Pak se ale vzpamatoval a byl to zase on,nafoukaný parchant.
"uvidíme. Teď se pobavíme. Musí tě to sžírat,když vidíš,jak mu ubližuji a ty mu nemůžeš pomoc. Bolí tě to,viď? A to si neviděla to nejlepší,máme i jiné možnosti,jak ti ublížit."
"Seleno"zavolal a během dvou sekund u něj byla vysoká upírka,která by mohla dělat modelku. Byla nádherná a smyslná. Ta musela mít lidské muže omotané okolo prstu,vlastně i ty upírské muže. Tušila jsem,že ale bude Leonardova děvka. Asi jako Viktorie v sídle.
Na nic se neptala,asi věděla,co má dělat. Nejspíš nebudeme se Samuelem první,koho tady mučili. . Přistoupila k němu a svými pěstěnými nehty mu přejela pobodanou hruď. Po jejím dotyku tam zbyly krvavé šrámy.
Dřepla si a jazykem mu začala slízávat krev z bodných ran. Přitom se ale dívala na mě. Nemohla jsem od toho odtrhnout oči. Žárlila jsem a strašně.
Najednou se postavila a celým svým tělem se k němu přitiskla. Sáhla mu rukou do kalhot a začala ho uspokojovat. Spike stál u mé cely a smál se mi. Chtěla jsem tu upírku zabít. A moje zlost na ni se prohloubila ve chvíli,kdy se mu zakousla do krku a začala sát.
"dej od něj ty pracky pryč"zařvala jsem na ni a výhružně se na ni podívala. Spíke se rozchechtal a ji jsem taky pobavila,jak jsem usoudila podle jejího výrazu,když se na mě podívala. V tom momentě mě zase začaly pálit moje "pouta". Nemohla jsem to ovládnout. Cítila jsem smrad ze spáleného masa. Zařvala jsem bolestí.
Znenadání Samuel zvedl oči a podíval se na mě. Vypadal vysíleně,ale taky odhodlaně. Nejdřív jsem nechápala proč,ale pak jsem pochopila. Cítila jsem,jak opět propadám jeho očím. Najednou jsem nevnímala nic kromě jeho očí. Žádná bolest,Spike ani ta kurva. Jenom já a Samuel. Oddala jsem se jeho moci a nechala se unášet pryč. Bylo to nádherný.
Nevím jak dlouho jsme takhle na sebe koukali a nevnímali,ale když jsem se probrala z toho tranzu,nikdo tam nebyl. Oddychla jsem si,ale jen do doby než jsem viděla Samuela. Vypadal zničeně a strhaně. Předtím musel docela dost vykrvácet a plus použil svoji sílu k tomu,aby mi pomohl od bolesti,což ho musela stát taky moc energie. Ač ze mě pil včera nebo kdy to bylo,bůhví jak dlouho tu jsem,tak by potřeboval další dávku.
"promiň mi Samueli,je to moje vina"omluvila jsem se a mu a zuřila jsem sama na sebe.
"kdybych zabila Leonarda hned,mohl si být v pořádku"byla jsem tak hloupá,nač jsem myslela,proboha. Vždyť tohle už se jednou stalo,kvůli tomu,že jsem odkládala svůj úkol,jsem se zamilovala do Marcuse,kterého zabili.
"to neříkej. Nebýt toho,nikdy by jsme se nepoznali a nezamiloval bych se do tebe"odporoval mi a podíval se na mě. Oplácela jsem mu jeho pohled,ale po chvilce jsem ucukla.
"já tě odtud dostanu,slibuji"oznámila jsem mu odhodlaně a začala jsem probouzet mé silnější já. Jenže jakmile jsem se cítila trošku silnější,moje tělo skoro hořelo. Tělo jsem měla ohořelé a tím,že jsem se nemohla léčit,jsem musela vytrpět tu bolest,když jsem se jen trošku pohnula. Musela jsem si dát pauzu,aby se aspoň částečně moje tělo vyléčilo.
Naši věznitelé mě zatím mučili,tedy aspoň po psychické stránce. Všechnu tu fyzickou bolest odnášel Samuel,tedy na výjimku jménem Selena. Ta mu dělala jenom dobře,tedy po tělesné stránce,ale jemu to ubližovalo po duševní jako mě. Nepočítala jsem ani dny,ale tipovala bych, že to musela být už tak měsíc,co nás věznili.
Jednou ale nevynechali ani mě. Spika totiž stále štvalo,jak jsem ho přemohla bez toho,aniž bych byla upírka a hodlal se mi pomstít. A Leonardo mu to nejspíš umožnil,jak mi došlo poté,co vešel ke mně do cely s dalšími dvěma upíry.
"abys neřekla,že se ti nevěnujeme,tak teď ti poskytneme tolik pozornosti,že tě to možná zabije"uchechtl se a nakopl mě. Podle síly,jakou do toho kopance vložil,bych hádala,že se nemínil nějak hlídat,aby mě nezabil. Nejspíš by měl menší problém,kdyby mě zabil,ale ne moc velký. Nejspíš už bylo Leonardovi jedno,jestli mě Spike zabije.
Nalítla jsem na zeď a vykřikla bolestí. Moje popáleného tělo se bouřilo. Ležela jsem na zemi a cítila,jak krvácím z hlavy. Samuel zlostně křičel a sliboval Spikemu odplatu. Snažil se vyprostit,ale byl moc slabý a pouta ho udržovala v klidu. Pro ně Samuel nebyl hrozbou,ne nyní.
Než jsem se vzpamatovala,Spike mi jedním pohybem sundal pás se safíry z krku,chytl mě pod krkem a zvedl do vzduchu. Začínala jsem se dusit,ale i když jsem kopala a mlátila sebou,Spike sevření nepovolil.
Chvilku mě dusil a pak mě silně přitiskl na zeď. Jednou rukou mi chytl ruce,tělem se přitiskl ke mně,aniž by řešil,že se spálí o safíry a druhou rukou mi odhrnul vlasy z krku. Poté se mi silně a zuřivě zakousl do krku. Zařvala jsem a snažila ho od sebe odstrčit,ale nemělo to žádný efekt.
Myslela jsem,že ze mě bude jenom sát,ale spletla jsem se. Roztrhl mi kalhotky a vyhrnul košili. Jednou rukou si se svlékl kalhoty i spodní prádlo a vnikl do mě. Bránila jsem se,škrábala ho,ale nic ho neodradilo. Dál mi sál krev a vychutnával si tu převahu. Nemohla jsem nic dělat. Chtěla jsem se podívat na Samuela,ale stud a ponížení mi bránil.
Když se mnou Spike skončil,sesunula jsem se na zem. Ten parchant mě znásilnil a sál moji krev. Myslela jsem,že je to konec,ale nebyl. Ti dva upíří na mě měli taky chuť a Spike jim nebránil. Na nic nečekali a vlítli na mě.
Už jsem se nenamáhala bránit. Věděla jsem,že proti nic nemám žádnou šanci,zvlášť když se tak těšili až mi budou sát krev a znásilňovat mě.
"nechte ji na pokoji,jinak vás zabiji"zařval Samuel,ale ti dva si z toho nic nedělali. Nejdřív jeden si se mnou užíval a pak druhý. Oba byli surový a nenasytný. Vysáli mi skoro všechnu krev a můj krk byl pěkně pokousaný. Pak mi vrátili pás na krk. Všimla jsem si,že byli se Spikem od safírů popálený,ale nejspíš jim to za to stálo. Bylo mi z toho špatně,cítila jsem se použitá,zbědovaná a bídně. Doplazila jsem se do kouta a tam jsem se skrčila a snažila se usnout.
Probudila mě rána do obličeje a já vyskočila,jak jsem se lekla. Spike mi ale podrazil nohy a já zase spadla. Věděla jsem,co mě čeká. Zase chtěl krev a sex. Než mi zabránil ve výhledu ,všimla jsem si Samuela,jak se na Spike naštvaně a nenávistně díval. Pak ovšem přišla Selena a ta ho zcela zaměstnala. Musel být daleko víc slabší než já. Občas mu dali pár kapek krve,ale to bylo vše. Zvlášť když z něj Selena obden pila a jinak každý den ho ještě bodali nebo řezali.
Takhle to pokračovala den za dnem,Spike si se mnou užil a pak odešel. Se Samuelem si hrála Selena a posluhovači Leonarda. Moje tělo bylo pokousané od Spike a ještě spálené do masa.
Jednou dokonce Spike namočil kus látky do mé krve a dal to Samuelovi na obličej. Nikdy bych nevěřila tomu,že může být upír tak zoufalý. Samuel totiž ten kapesník spolkl. Tím že mu ten kapesník dali,udělali chybu,protože moje krev byla jiná než ta lidská. Samuel hned vypadal líp,jenže nám to nijak nepomohlo,jenom tím,že nás nyní nemohli zlomit,díky tomu že Samuel byl v lepší kondici,jsem se mohla uklidnit aspoň na chvilku.
I když to ty upíry bavilo,nemohlo to trvat věčně. Někdy už musela Leonardovi dojít trpělivost. Nečekala bych ale,že to bude tak brzo. Tedy brzo na upíra.
Zrovna jsem spala,protože před chvíli u mě byl Spike s dalšíma kumpány,když mě probudily hlasy.
"už mě to nebaví. Jeho zabijeme a ona bude naše děvka."
"stejně si s ní užíváte víc než dost"dodal chraptivý autoritativní hlas a přitom se díval na mě. Košili jsem už neměla. V cele jsem ležela nahá jen se safírovými pásy kolem těla. Na těle jsem měla kromě puchýřů,kousanců,jizev i modřiny. Musela jsem vypadat zbědovaně.
"nebudu ničí děvka"zavrčela jsem a schovala se víc do stínů. Nelíbilo se mi,jak mě ten upír pozoroval.
"ne? Tak to jsi holčičko na omylu,jsi na mém území a tady se poslouchá mě"upozornil mě posměšně a mě došlo,kdo to byl. Leonardo. Mělo mi to dojít. Byla jsem dost oslabená,potřebovala jsem vypadnout.
"ne,už jsem ti to jednou řekla"stála jsem na svým a provokativně se na něj podívala. Vycenil špičáky a vstoupil ke mně do cely.
"budeš mě poslouchat,to ti zaručuji"zašeptal mi výhružně do ucha a chytil mě za vlasy. Vytáhl mě nahoru a pozorně si mě prohlídl. Zakryla jsem se rukama,ale jeho posluhovači mi je dali za záda.
"hm,když tak na tebe koukám,nedivím se,že si s tebou Spike tak často užíval"sdělil mi a naklonil se k mému krku. Než se ho dotkl,někdo mi sundal pás.
Zakousl se mi do krku a začal sát. Potom se přesunul níž a zase se zakousl. Takhle postupoval až dolů,zakousl se na nějakém místě,chvilku sál a pak si zase vybral jiné místo. Značkoval si mě. Došlo mi,že si vybírá místa,kam mě kousli jeho posluhovači nebo Spike. Poznala jsem to podle bolesti na místě,kde jsem měla předešlé nevyléčené kousance.
Zakňourala jsem bolestí a svezla se na zem. Nikdo mě nechytil,byla jsem označená čili jsem byla nyní Leonardovým majetkem. Aspoň že si se mnou už nemůžou užívat ty blbci bez Leonardova příkazu.
"teď jsi na řadě ty,Samueli"informoval Leonardo Samuela a vzal si meč,který mu podal jeden z jeho sluhů.
Přiložil čepel k Samuelovýmu krku a pak se rozpřáhl.
"už mi nebudeš ničit kšefty"zamumlal a chystal se mu useknout hlavu. V tu chvíli mi proběhla vzpomínka na Marcusovu bezvládnou hlavu a moje tělo zareagovalo zcela automaticky. Probudila se ve mně ta upírka. Jak jsem si myslela,projela mnou ohromná síla,jak jsem předpovídala. Všechna ta potlačovaná síla se drala ven. Všechny svaly se mi napnuly,smysly se mi zlepšili tisíckrát a vyjeli mi špičáky.
Jedním pohybem jsem si ztrhla všechny safírový pásy a vyšla ven z cely,díky tomu,že jsem vylomila mříže. To všechno jsem stihla během chvíle,co se čepel přibližovala k Samuleovi.
Dostala jsem se k Leonardovi,vyškubla mu meč z ruky a lehkým dotykem ho odhodila přes celou místnost na zeď,kterou prorazil a letěl dál. Než se vzpamatovali ostatní upíři,zlomila jsem všem vaz. Byla jsem rychlejší a silnější než obvykle a to jsem neměla v sobě svoji,vlastně žádnou krev.
Opatrně jsem vytrhla Samuelova pouta ze zdi a včas chytila Samuel,který padal. Nevnímal,byl hladový a zesláblý. To bylo špatné. Roztrhla jsem ty zatracená pouta a zkontrovala,jak moc měl popálený zápěstí. Nebyl na tom tak špatně jako já,ale neměl je zahojený,na to potřeboval krev.
Cítila jsem šimrání,jak se moje tělo začalo léčit. Jenže to jsem teď nechtěla. Potřebovala jsem se zbavit toho zpropadeného označení.
Došla jsem ke stolu,kde jsem si vzala nůž,kterým Spike bodal do Samuela. Nadechla jsem se a začala si odřezávat označenou kůži. Naneštěstí mě Leonardo pokousal po celém těle,čili jsem se musela zbavit kůže na celém těle.
Jakmile jsem to vyčerpaně dokončila,začalo se mi léčit tělo. Kůže mi narostla nová a byla opět hladká. Mrzelo mě,že jsem se musela zbavit i označení od Samuela.
Poté jsem si klekla k Samuelovi a řízla se do ruky. Přiložila jsem mu ruku k ústům a nechala mu kapat moji krev do úst. Tak moc mi to připomnělo Marcuse.
"prosím,prober se"mumlala jsem si a doufala,že moje krev zabere.
Netrpělivě jsem čekala a za chvilku jsem se dočkala. Otevřel oči a jeho oči vypadali odpočatě a svěže. To bylo dobré znamení. Pohladila jsem ho po zakrvácených vlasech a něžně ho políbila na rty. Chutnaly po krvi.
"ahoj upírko"pozdravil mě a začal se pomalu zvedat. Pomohla jsem mu na nohy a snažila se ho odnést odtud. Museli jsme být ve sklepě,takže jsem automaticky hledala schody nahoru. Rozhlédla jsem se a po chvilce je našla. Vyvedla jsem Samela do přízemí a posadila ho do první sedačky,kterou jsem viděla. Ač vypadal líp než předtím,jeho tělo si stále muselo přivyknout na to,že zase má v sobě krev.
"musím si ještě něco vyřídit,ale hned jsem tady"slíbila jsem mu a už jsem se otáčela,když mě chytil za ruku.
"buď opatrná Leo. Dlouho jsi nepoužívala upírskou moc a mohlo by tě to zradit"upozornil mě a lehce se na mě usmál.
"neboj,vím co dělám"oznámila jsem mu a zmizela. Nejdřív jsem hledala ložnici,abych si vzala nějakou košili. Nemohla jsem bojovat nahá,stačilo,že už ze mě viděli víc než dost.
Jakmile jsem měla tělo zahalené do dlouhého trika,vrátila jsem se zpátky do sklepa. Chtěla jsem zabít Leonarda. Po tom všem co udělal Samuelovi,si nic jiného nezasloužil.
Zaslechla jsem za sebou pohyb a já na nic nečekala. Otočila jsem se a praštila pěstí Leonarda do obličeje. Nečekal tak rychlou reakci,takže se nechránil. Slyšela jsem prasknutí,takže jsem mu musela něco zlomit. Jakmile dopadl na zem,skočila jsem k němu a prudkým trhnutím jsem mu urvala ruku. Hlasitě zařval.
"já jsem ti říkala,že toho budeš litovat"zašeptala jsem a zvedla ho ze země,abych ho mohla znova odhodit. Doběhla jsem ho a ještě v letu jsem ho chytla pod krkem a plnou silou s ním třískla o zem. Nechala jsem ho ležet a vzala nůž ze země,kde jsem ho nechala.
Znova jsem ho zvedla,opřela si ho o zeď a pak jsem do něj začala bodat. Měla jsem úplně zatemněný mozek při vzpomínce na to,jak Samuel trpěl.
"chcípneš"sdělila jsem mu zlomyslně a nechala si tvořit jed. Vyjeli mi špičáky a já se naklonila k jeho krku. Přejela jsem špičáky po jeho krku a cítila,jak se Leonardo třese. Bál se mě.
Zakousla jsem se mu do krku a nechala mu proudit jed do jeho těla. Jeho tělo se začalo chvět a Leonardo začal slábnout.
Ovšem nečekala jsem,že mě někdo odtrhne. Pro Leonarda už bylo pozdě,zemře tak či onak,ale já jsem si chtěla vychutnat ten opojný pocit,až chcípne.
Doletěla jsem do půli místnosti a zmateně se rozhlédla. Myslela jsem,že jsem všechny jeho přítomné sluhy zabila a kdyby nějací přišli,slyšela bych je. Nyní bych slyšela každého přijít,leda že by byli...
"nazdárek Leo"pozdravil mě známý hlas a já si povzdychla.
Leda že by byli lovci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama