kapitola dvanáctá

28. července 2010 v 0:06 |  Kniha 1(Nečistí)

To,co následovalo po mé větě mě uchvacovalo. Tolikrát jsem už viděla upíry,jak se pohybovali,jak moc byli silní nebo to,že na sluníčku trošku zprůsvitněli. Ale u osoby,kterou milujete z celého svého srdce,je to něco úžasné. Každý jeho pohyb,každý jeho sval,jeho tělo,jeho oči,síla a rychlost. Byla jsem jako v nebi. Vše začalo po mě větě.
"pohodlně se posaď a dívej se"oznámil mi a políbil mě. Pak se odtáhl a najednou byl pryč. Ani jsem nemrkla a on prostě zmizel. Zahlédla jsem ho,ale na druhém konci jezera,jak tam na mě mával. Pak zase zmizel a náhle stál přede mnou. Tohle jsem znala ze sídla,ale tak moc mě to nikdy nefascinovalo. Vlastně to bych lhala. Poprvé mě to oslnilo,když jsem se přistěhovala do sídla. Tam jsem poprvé viděla na vlastní oči upíry,pokud pominu Mauriceho,který se ale přede mnou vždy choval jako člověk. Až na ten osudný den. Dodnes si pamatuji náš rozhovor,když jsem se ocitla v sídle.
"vím,že tohle je poprvé,co jsi poznala upíry,ale není důvod se jich bát"uklidnil mě,když viděl můj vyjevený výraz.
"ač jsou oni silnější a rychlejší,nevyrovnají se tobě. Ty jsi člověk a dokážeš se ovládat,můžeš někoho milovat a třeba i odpouštět. Ty jsi jako tvoje maminka. Ji nevadilo čím jsem. Měla na rozdíl od nás srdce jako ty."pokračoval a pohladil mě po vlasech. Obejmula jsem ho a vesele pozdravila Michaela,kterého jsem tenkrát poprvé uviděla. Zamával mi,ale bylo na něm vidět jak se ovládal.
"ale jednou budeš stejně silná a rychlá jako oni. Uvidíš"ukončil náš rozhovor a odešel něco řešit s radou.
Vrátila jsem se do reality a zmateně zírala na Marcusovu ruku,která mi mávala před obličejem.
"nad čem přemýšlíš?"zajímalo ho a sedl si vedle mě.
"vzpomínala jsem"odpověděla jsem mu popravdě a lehla si. Byla jsem ráda,že už nebyla taková zima. Nade mnou zrovna letěl nějaký dravec. Hledal si svoji oběť jako já tedy poprvé.
V té době jsem už byla upír. Celá rada mě proměnila a já stále zůstala napůl člověkem. Na zádech jsem měla vykousaný znak všech devíti členů rady. Byla jsem poloviční upír a přesto jsem byla v sídle nejsilnější. Žádný upír se mi nevyrovnal. Maurice se mnou trénoval a pak přenechal trénink dalším upírů. Tedy spíše lovcům. Od té doby mě jenom učil jazyk rady,který uměli jenom on a ostatní členové rady. Rychle jsem se učila a převrátila celý systém rady naruby. A pak mě jednou odchytl Maurice.
"tvůj výcvik je u konce a vedla sis dobře"pochválil mě Maurice a já se ušklíbla na Alexandra,který byl jedním z členů rady. Ten mi to oplatil,ale jakmile ho zahlédl Maurice nasadil zase tu svoji masku. Byl z celé rady nejmladší. I jako člověk i jako upír. Šel s Maurice,když si mě odchytl.
"tím to ses stala právoplatným lovcem a nyní dostáváš svůj první úkol"oznámil mi a celý přímo zářil nadšením. Byla jsem taky nadšená a moc jsem se těšila. Každý lovec mluvil o tom,jak moc se těšil,až dostane další úkol. Tak jsem tedy dostala úkol a já ho splnila. Jakmile jsem se vrátila do sídla,všichni mi blahopřáli a uznali,že mám talent.
"něco ti ještě ukážu"řekl mi Marcus a zvedl se ze země. Rozběhl se a skočil do jezera. Chtěl mi ukázat,jak moc dlouho vydrží pod vodou. Věděla jsem,že tam může být neskutečně dlouho,ale každý se musí jednou vynořit. Já jsem se taky vynořila a procitla jsem. A to jenom díky Marcusovi a jeho rodině.
Na každý obtížný úkol začali posílat mně. Byla jsem v tom hodně dobrá a strčila jsem do kapsy i ty nejlepší lovce. Byla jsem na sebe pyšná jako byl na mě Maurice. Kluci ze sídla se předháněli o to,kdo se mnou kamarádit nebo chodit. Každý z nich se mnou chtělo mluvit. Byla jsem oblíbená a žádaná. Co si víc přát. Mě ale něco chybělo,něco co jsem našla až teď. Lásku. Ovšem Maurice si všiml,že mě něco trápilo. Snažil mi vynahradit tatínka,který nás opustil a teď i maminku. Myslím si,že si Dodnes neodpustil,že mi vzal moji maminku. On za to,ale nemohl,jak jsem mu říkala. Byl to jenom jeho upíři pud. Měla jsem ho moc ráda jako ostatní upíry ze sídla. Byla to moje veliká rodina. A nyní jsem měla Sullivenovi,za které bych bojovala i s Mauricem a s ostatními ze sídla.
Marcus se vynořil a šel ke mně. Kapky vody mu stékaly po jeho úžasném obličeji a svalnatém těle. V tu chvíli bych ho snad snědla. Teda ne doslova,ale...
"mohl by jsi jít sem,prosím?"požádala jsem ho a on mě poslechl. Jakmile byl u mě a stoupla jsem si naproti němu.
"víš,že je nezdravé mít na sobě mokré oblečení"upozornila jsem ho a začala mu svlékat triko. Nechal se a přitom se usmíval.
"jde vidět,že se jsi informovaná"řekl mi se smíchem,mezitím co jsem ho líbala na jeho hrudi.
"jsi nádherný"sdělila jsem mu a skočila na něj. Obepnula jsem ho nohama a chytla ho okolo krku.
"jsi ten nejkrásnější a nejúžasnější upír"pošeptala jsem mu od ucha a on si mě přitáhl co nejblíž k sobě.
"miluji tě"řekla jsem mu a políbila ho na krk.
"já tebe taky miluji"vyznal mi a povolil stisk,když si uvědomil,že mě mačká víc než by měl
"jsem neopatrný"zamumlal a já z něho slezla.
"jsi opatrný až dost"vyvrátila jsem mu jeho názor.
"jsi až moc křehká"nesouhlasil se mnou a došel k velkému šutru,který byl poblíž nás. Lehce se rozpřáhl a pěstí do něj praštil. Šutr,který byl před chviličkou v celku,se rozpůlil na dvě části,které spadly na zem.
"už to chápeš?"zeptal se mě a já jenom polkla. Přesně takhle se prvně zachovali kluci ze sídla,když jsem je vyzvala na souboj. Začali se mi smát a potom tam předvedli něco podobného jako Marcus. Samozřejmě,když jsem byla na půl člověk,tak nejsem správná osoba k boji. Pro ně jsem byla jenom člověk,potrava a slaboch. To jsem vždycky nenáviděla,když ze mě dělali někoho,čím jsem nebyla. Ač jsem byla křehká,tak se ke mně nikdy žádný upír nedostal tak blízko,aby mi ublížili. Což pochopili všichni,jakmile jsem si s nimi zabojovala a oni byl poražení. A nyní jsem byla zase křehká. Já chápala,že Marcus nevěděl,že jsem upírka a že měl o mě strach,ale mě to tak štvalo.
"to že rozbiješ skálu,neznamená,že to uděláš i mě"řekla jsem naštvaně a uhnula mu,když mě chtěl políbit.
"samozřejmě,že bych ti nechtěl ublížit,ale já jsem predátor a občas mám problémy se ovládat. Zvlášť v tvé přítomnosti,což mě dost štve"vysvětlil mi a chytl mě za ruku. Vytrhla jsem mu ji a vzpomněla si,jak mi Maurice vtloukal do hlavy,že bych dokázala člověka zabít jedním prstem a upíra dvěma. Jaká ironie.
"já se s tebou nechci hádat,ale já ti důvěřuji. Chápeš to?"křičela jsem na něj a byla jsem na něj naštvaná,ale přitom za to mohly i ty vzpomínky.
"neměla bys důvěřovat upírovi"zašeptal a já k němu přistoupila. Vzala jsem mu obličej do dlaní a políbila ho.
"já hlavně důvěřuji osobě jménem Marcus a to je osoba,kterou miluji"řekla jsem mu a on přikývl. Pohladila jsem ho a přitiskla se k němu. Obejmula jsem ho rukama okolo pasu a políbila ho na hruď.
"měli bychom se vrátit"oznámil mi Marcus a já ho pustila. Vzala jsem mu triko ze země a podala mu ho. Bylo mokrý a špinavý. Vzala jsem mu ho za ruku a zamířili jsme k němu domů. Najednou se zastavil a chytl mě okolo pasu,aby mě mohl vyhodit do vzduchu. Přitáhl si mě k sobě a já ho obepnula nohama.
"co to jako děláš?"zajímalo mě.
"hraji si"odpověděl stručně a rozběhl se se mnou na hrudi. Bylo to dost nepříjemné,když člověk neví,co se před ním děje. Cítila jsem,jak se Marcus otřásal smíchy. Byla jsem fakt ráda,že mu to připadalo vtipný.
Ani v půlce cesty k domu,jsme se zastavili. Nadechla jsem se a podle vůně jsem poznala Alexe a Rose. V duchu jsem zaúpěla.
"brácha,co to máš na hrudi za klíště?"dělal si z nás Alex srandu a já vzdychla. Marcus se otřásal,jak se smál.
"to není vtipný"řekla jsem mu a tím ho ještě víc rozesmála. Zaklonila jsem hlavu a vyplázla na Alexe jazyk. Samozřejmě se začali všichni ještě víc smát a já se po chvíli přidala k nim. Cítila jsem se s nimi báječně.
Ovšem takhle jsem se i občas cítila v sídle. Když mi zrovna nechyběla moje lidská stránka,byla jsem šťastná. Znala jsem se s každým upírem jak z rady,tak i s těmi který do sídla přicházeli za nějakým účelem. Každý upír mě něco naučil,ať už to bylo důležité nebo nějaká lumpárna. Nejhorší vždy bylo když jsem dostala splín,tak to se mnou nebyla žádná zábava. Všichni upíři touž znali a tím pádem akceptovali. Za to jsem jim byla moc vděčná.
Nečekaně se vedle mě ocitl Alex a chytl mě. Snažil se mě odtrhnout od Marcuse,ale já se ho pevně držela nohama. Jenže pak Alex zatáhl silněji a já jsem se musela Marcuse pustit,jinak bych byla moc nápadná. Kopala jsem do Alexe,ale to tomu to nic nedělalo. Rozběhl se i se mnou zpátky k jezeru a nevšímal si mých pokusů o útěk.
"Alexi.."volala za nim nešťastně Rose,ale ani ji neposlechl. Za okamžik jsme byli u jezera. Zastavil se a k nám doběhli Marcus s Rose.
"nedělej to Alexi"žádala Rose Alexe,ale bez výsledku. Stále jsem nevěděla,co chtěl dělat,dokud mě nehodil do vody. Letěla jsem pěkný kus vzduchem než jsem dopadla. Voda byla studená a já se nalokla vody. Vynořila jsem se a vyplivla tu vodu. Zahlédla jsem,jak Rose praštila vysmátého Alexe a já za mnou skočil Marcus. Ponořila jsem se pod vodu a plavala směrem od břehu. Tušila jsem,že bych se měla vynořit a jakoby nadechnout,ale mě se nechtělo. V tu chvíli jsem se cítila jako za starých časů v sídle. Byla jsem volná a byla jsem upír.
Najednou jsem spatřila rychlý pohyb za mnou. Byl to Marcus. Okamžitě jsem přestala plavat a vynořila se,abych se mohla nadechnout. Zase jsem se ponořila a čekala na Marcuse,který byl u mě za sekundu. Připlavala jsem k němu a políbila ho. Obejmul mě něžně okolo pasu a začali jsme se líbat. Bylo to úžasný. Hbitě se mě dotýkal na těle a přitom plaval za nás za oba. S ním jsem se cítila tak nádherně,ale stál jsem měla před očima co se stane,jestli sem přijdou další lovci. Snažila jsem se ty představy odehnat,protože jsem si nechtěla tuhle chvíli kazit. Uvědomila jsem si,že Marcus se mnou plave ke břehu. Přestala jsem se s ním líbat a kousek od něj odplavala. Došlo mu,proč jsem se odtáhla a usmál se. Praštila jsem ho,ale tím že jsem se musela chovat jako člověk,nebylo v té raně žádná síla,jak ji zpomalila voda. Marcus se začal kuckat a já vyplavala nad hladinu.
Začala jsem plavat ke břehu,když mě něco stáhlo pod vodu. Teda spíš někdo. Myslela jsem,že to byl Marcus,ale když jsem se otočila,zahlédla jsem Alexe,jak mě drží za nohu. Rose se opodál smála s Marcusem. Alex mě sílu a moje chabý odpor neměl smysl. Trošku mě pustil,abych se mohla vynořit nad hladinu a nadechnout se,ale pak mě zase chytl a stáhl. Teď jsem se nebránila ba naopak plavala jsem dolů. Alex,který tohle nečekal,plaval za mnou. Ač mě stále držel za nohu,táhla jsem ho teď já. Alex se v tu chvíli vzpamatoval a vzal zase situaci do svých rukou. Přesně na to jsem čekala. Otevřela jsem pusu a nechala si utéct všechen vzduch. Zavřela jsem oči a dělala jsem,že jsem omdlela. V tu chvíli nabrala situace rychlý spád. Naše rychlost ve vodě byla ohromná. Byli jsme tak rychlí. Cítila jsem,že mě vytáhli na souš a někdo se připravoval na umělé dýchání. Podle vůně a chutě jsem poznala Marcuse.
"cos to provedl?"ptala se Rose naštvaně Alexe a zněla hodně rozlobeně.
"já nevím,co se stalo,hlídal jsem ji,aby měla dost vzduchu"bránil se Alex a já si uvědomila,že se mi tohle nepovedlo. Nadechla jsem se a vyprskla vodu,která se mi dostala do plic.
"jsi v pořádku?"ptal se mě ustaraně Marcus a já přikývla. Přiložil mi na hruď svoji hlavu a kontroloval,jestli dýchám v pořádku.
"promiň mi to"omlouval se mi Alex a já se na něj usmála. Spíš bych se měla omluvit já jemu,za to co jsem provedla. Chovala jsem se hloupě. Měla bych si začít uvědomit,že tady nejsem v sídle a že tihle o mě mají velký strach,protože neznají pravdu.
"v pohodě Alexi"řekla jsem mu a bylo vidět,že si po mých slovech oddechl,ale hned vypadal zase kajícně,když viděl,jak se Marcus tvářil. Tak tohle jsem nechtěla už vůbec,aby se pohádali kvůli mé blbosti.
"ani bych neřekl"odporoval mi Marcus a zase mi položil hlavu na hruď.
"nepravidelně dýcháš"zamumlal a starostlivě mě prohlídl. Ani jsem si neuvědomila,že bych dýchala nepravidelně. Byla jsem na to zvyklá ze sídla,kde jsem moc nedýchala a chvilku trvalo než se mi ten dech vždy srovnal.
"za to nemůže Alex ale ty. Jsi tak nádherný"zašeptala jsem,ale nevypadalo to,že by mi to Marcus sežral.
"musíš k doktorovi"řekl mi a už mě zvedal ze země do náruče. Obejmula jsem ho okolo krku a políbila ho na krk.
"já nikam nechci"protestovala jsem a Marcus se zarazil.
"je mi dobře. Nechci k doktorovi,ale k tobě domů"pošeptala jsem a on si povzdychl.
"dobře,ale jestli se to nezlepší,tak pojedeme k doktorovi."řekl nakonec a já si byla jistá,že nikam nepojedeme. Na to jsem se znala až moc dobře.
"sorry Leo,já opravdu nechtěl"omlouval se mi znova Alex,jak běžel s Rose vedle Marcuse.
"nemáš se za co omlouvat"pověděla jsem mu,ale Marcus byl jiného názoru. Jakmile jsem dořekla,hlasitě a rozhněvaně na něj zavrčel. Protočila jsem oči a praštila Marcuse do ramene.
"nech to ho. On za to nemohl."zabručela jsem a Marcus si mě přitáhl blíž k sobě jako by se bál,že bych mu mohla utéct.
"promiň Alexi"omluvil se Alexovi a já ho políbila. Byla jsem ráda,že byl takový. I když měl o mě strach,dokázal odpustit Alexovi. Měla jsem ho čím dál radši.
"díky"poděkoval mi tiše Alex a pak se s Rose někam ztratili.
"jsi takový anděl"pošeptal mi Marcus do ucha a políbil mě do vlasů.
"co?"zeptala jsem se ho nevěřícně.
"jsi náš anděl"zopakoval mi a já polkla. Kdyby tak znal pravdu. Žádný anděl ale ďábel.
"vtipálku"zamumlala jsem a poslouchala jeho tichý smích,když se rozběhl domů.
Jakmile jsme dorazili k němu domů,zavolal na nás Christopher z obýváku,kde seděl s Kat na pohovce a prohlíželi si nějakou knihu. Okamžitě jsem ji poznala. Byla to ta samá,co si ji minule Christopher prohlížel.
"už vím,kde jsem to tetování viděl"sdělil Christopher Marcusovi a já ztuhla. Tak tohle bude zlé.
"podívej"ukázal Marcusovi tu knihu,když k němu Marcus došel. Viděla jsem,jak na okamžik znehybněl,ale ihned se vzpamatoval.
"Leo,jak tě napadlo vytetovat si ten znak,co máš na krku?"zeptal se mě a já vystřelila rukou na krk,na místo kde jsem měla to tetování.
"ani nevím,někde jsem ho asi viděla"vymyslela jsem si a doufala,že to znělo dost přesvědčivě. Asi se mi to moc nepovedlo,protože jsem viděla ten jejich pochybovačný výraz. No jistě,tenhle znak nejde jen tak někde vidět. Že mě to nenapadlo dřív.
Doteď jsem si ale pamatovala ten den,kdy jsem si nechala vytetovat tohle znamení
"takže nevíš,co ten znak znamená?"zajímalo ho dál a než jsem stačila odpovědět,někdo třískl předními dveřmi. Vypadalo to,že se vrátili Alex a Rose. Z patra přišli dolů Anna s Peterem a přišli za námi do obýváku. Alex i Rose vypadali poněkud překvapeně a polekaně.
"máme návštěvu"zamumlal Alex a já pochopila. Přicházeli lovci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama