kapitola dvacátá první

28. července 2010 v 0:20 |  Kniha 1(Nečistí)
LINK="#000080" VLINK="#800000" DIR="LTR">
"ale no tak Leo,tomuhle říkáš přivítání?"zeptal se mě škádlivě Honorius a já jako na svoji odpověď zavrčela.
"kde je Marco?"zajímalo mě,když jsem se rozhlédla. Nikde tady nebyl.
"nechtěl se na tohle dívat. Proto teď velím lovcům já"usmál se na mě a tím ukázala svoje špičáky. Jak já ho nesnášela. Byl to tak nafoukaný upír,že jsem se vždycky divila,že se stal lovcem.
"no nemysli si,že tě Maurice nechá vést lovce celou věčnost. Jakmile se vrátíte povede skupinu Marco a ty to víš"oznámila jsem mu a s uspokojením jsem pozorovala jeho reakce. Zrudnul vzteky,tedy pokud to upír dokáže a vycenil špičáky.
"ale no tak Honoriusi,sám moc dobře víš,že budeš jenom strážce Alexandra a nic víc"poznamenala jsem a viděla,že by na mě nejradši skočil. Být strážcem člena rady je pocta,ale být velitelem lovců,kteří jsou miláčkové rady,to je pro každého upíra sen.
Všimla jsem si,že se lovci začali nenápadně přibližovat. Zavrtěla jsem hlavou. Pomalý a přesný pohyb,kousek doprava,kousek doleva. Zavrčela jsem a oni kousek poodstoupili. Usmála jsem se,takhle se mi to líbilo víc.
"jak jste mě vlastně našli?"vyptávala jsem se dál a všimla si,že teď se usmíval Honorius
"tvůj otec dal tvému čoklovi do obojku čip,když si všiml,že si nějaká divná."odpověděl mi a mě ztuhl úsměv na tváři. Můj otec tušil,že uteču ze sídla.
Tak a konec. Už jsem na to neměla náladu. Jenže jsem neměla u sebe dýky. Do hajzlu,proč jsem si jen sundala.
Pak mi došlo,že když si pro ně do sklepa skočím,oni si toho ani nevšimnou. Měla jsem v sobě lidskou krev a teď jsem byla rychlejší než obvykle.
Ve sklepě jsem sebrala dýky namočené v mém jedu a dva meče pro Christophera a Marcuse. Myslím,že Alex neuměl zacházet s noži.
Vrátila jsem se zpátky a lovci byli ohromeni. Aby ne,když pro ně jsem teď zmizela a hned se zase objevila.
Usmála jsem se a připevnila si dýky. Otočila jsem se a hodila klukům meče.
"utečte"zašeptala jsem a oni poslechli,až na Marcuse. Zloba z něj přímo sršela. Bála jsem se o něj,nechtěla jsem o něj zase přijít. Asi pochopil a rozběhl se za svoji rodinou. Dívala jsem se na něj dokud mi nezmizel z dohledu a poté se otočila zpátky k lovcům.
V tom okamžiku vyrazilo několik upírů. Už od začátku jsem věděla,že oni nemají zabít mě,ale Sullivenovi. Mě mají přivést v pořádku domů.
Dotkla jsem se 6 ti dýk a vytáhla je z pochvy. Rychlý pohybem jsem je odhodila a všech 6 dýk našlo svůj cíl. Upíři se skáceli na zem a umřeli. Zaculila jsem se na Honoriuse,který v tu chvílí vypadal,že jsem ho zrovna dvakrát nepotěšila.
"pojď Honoriusi,pojď"lákala jsem ho k sobě a nemusela jsem ho zrovna dvakrát pobízet. Sundal si plášť a sejmul si ze zad meč. Připravila jsem se a vytáhla další dýku.
Honorius mě začal obcházet a já si držela les za zády. Nechtěla jsem jim dovolit,aby následovali Sullivenovi.
Zaútočil. Neustoupila jsem,uhnula jsem čepeli a sekla po něm uprostřed prudkého pohybu. Lehce jsem ho škrábla na krku. Rozzuřil se ještě víc. Usmívala jsem se na něj a pořád jsme kroužili okolo sebe.
Najednou mě zasáhlo ostří a rozťalo mi paži. Sekla jsem a zasáhla ho křížem přes břicho. Neuskočil,ale vrhl se na mě. Uhnula jsem noži a odpotácela jsem se od lesa. Usmál se. K ksakru. Chtěl mě dostat od lesa.
Cítila jsem prudkou ostrou bolest v paži. Ale i po jeho krku a plochém břiše se táhla karmínová linie. Usmála jsem se na něj.
Ustupovala jsem před ním. Tohle mě fakt nebavilo a hlavně jsem si všimla,že se lovci přiblížili k lesu. Vrhla jsem se na Honoriuse s prudkým švihnutím čepele. Zaskočila jsem ho,couvl. Napodobila jsem jeho přikrčený krok a začali jsme se navzájem obcházet.
Zpozorovala jsem jednoho lovce,který byl až moc blízko lesu. Hodila jsem po něm dýku,kterou jsem měla v ruce přímo do srdce.
Honorius si nevšiml mého pohybu,ale zaslechl výkřik toho lovce. Otočil se a to byla moje příležitost. Vytáhla jsem další dýku a skočila za Honoriuse. Zabodla jsem mu dýku do zad. Zarazila jsem ji pevně,až po jílec. Honorius strnul,jednou rukou se pokusil čepel vytáhnout. Nečekala jsem,jestli se mu to podaří. Vytrhla jsem druhou dýku a vrazila mu ji ze strany do krku. Pomalu se zhroutil dopředu,tváří k zemi.
Nechala jsem v něm dýky. Mohla jsem je vytáhnout,ale to bych mu ulehčila jeho utrpení a to já nechtěla. Došla jsem k upířím mrtvolám a vytrhla z nich moje dýky. Nechala jsem si tvořit jed a nechala ho na ně kapat. Prstem jsme jed rozprostřela a vrátila je zpátky do pochvy.
"okamžitě vypadněte"zařvala jsem na ně,ale neposlechli mě.
V tom momentě mým tělem projela ohromná bolest. Cítila jsem v sobě žár,jako by se mi všechny vnitřnosti spalovali.
Ten žár ve mne,mě donutil kleknout na kolena. Lovci mě obstoupili,ale nezaútočili. Jenom mě pozorovali a já jsem zavrčela. Srdce mi tlouklo až v krku,takže jediné co jsem slyšela,byl tep,který mi duněl v hlavě. Jed mi prožíral kosti.
Zavřískala jsem. Nemohla jsem se pohnout. Nemohla jsem se ovládnout. Strašně to bolelo. Musela jsem křičet.
Tohle nebyli moje bolesti. To trpěl Marcus.
Chtěla jsem se zvednout,ale nešlo to. Svezla jsem se na všechny čtyři. Zvedal se mi žaludek,žaludeční šťávy mě pálily v krku. Zvracela jsem.
Musím mu jít pomoct. Ale můj další pokus zvednout se,nevyšel. Jeho bolest nyní byla moji a já ji trpěla spolu s ním.
"okamžitě mě zvedněte"přikázala jsem jim,ale nikdo se nepohl.
"nemůžeme Leo. Je tady Maurice"vysvětlil mi Lucius a já zavrčela. Jediný,kdo by mě dokázal porazit je rada a hlavně Maurice.
Nemohla jsem jenom tady klečet a nic nedělat. Jenže ta bolest byla příšerná. Musel do něj bodat dýkou od mého jedu. Kde ji ale vzal? Podívala jsem se na opasek a všimla si,že na zádech mi chybí jedna dýka. Musel mi ji vzít při boji s Honoriusem. Sakra,jak to,že jsem si ho nevšimla. Kam se hrabe moje moc oproti jeho.
Klečela jsem a řvala bolestí.
V tu chvílí jsem si uvědomila,kdo jsem. Vždyť mě 9 krát kousli a stále jsem člověk,moje moc by se dala skoro srovnat s členem rady,jsem Mauriceho dcera,bývalá velitelka lovců a členka rady. Já se nevzdám. Nechala jsem v sobě víc kolovat tu moc a zvedla se. Lovci odstoupili a skrčili se.
Narovnala jsem se a rozhněvaně zavrčela. Byl to vzkaz pro Mauriceho.
Jesse a Adrian mi skočili do cesty,ale jedním pohybem jsme se jich zbavila. Otočila jsem se jestli ještě někdo mě chce zadržet,ale nikdo se k tomu nechystal.
Rozběhla jsem se do lesa a doufala,že to stihnu. Nadechla jsem se a ucítila Marcuse na sever ode mne. Zrychlila jsem a doběhla na místo,odkud jsem ho cítila.
"přestaň Maurice"zavřeštěla jsem,když jsem si všimla Marcusova stavu. Jeho oblečení bylo roztrhané,obličej měl od krve a na jeho hrudi byly díry po dýce. Co to s ním udělal? Marcusova tvář byla ztrhaná a stažená bolestí. Měl zavřené oči.
"odejdi Leo"přikázal mi,ale já neposlechla. Skočila jsem k Marcusovi a objala ho. Otevřel oči a já ho pohladila po tváři.
"Leo"zašeptal a já mu dala prst na rty. Nechtěla jsem,aby mluvil. Bylo to pro něj moc vyčerpávající. Políbila jsem ho na rty a rozřízla si nehtem kůži na ruce. Chtěla jsem mu dát svoji krev,která by mu pomohla a zacelila mu všechny rány,ale když už jsem měla paži u jeho úst,odletěla jsem od něj a dolétla na strom.
Zvedla jsem se a zamířila k Marcovi. Já se nevzdám. Ranka už se mi zacelila,ale znova jsem se řízla. Marcus už ani neotevřel oči. Byl příliš vyčerpaný.
"jak si jen mohl"otočila jsem se k Mauricemu a vycenila špičáky.
"jak jsem mohl? Řekl jsem ti,že pokud si budu myslet,že to není pro tvoje dobro,sám se toho zbavím"připomněl mi a já vzdychla. Ano to říkal,ale Marcuse zabíjet nemusel.
"pokud půjdu s tebou zpátky do sídla a vezmu si kohokoliv mi řekneš,necháš ho žít?"zeptala jsem se s nadějí v hlase.
"ne"řekl stručně a já se obrátila zpátky k Marcusovi.
"Marcusi"zatřásla jsem s ním a on se probral. Zamžikal a když mě poznal,usmál se. Cítila jsem radost,lásku,něhu ale i vyčerpání. Marcusovi pocity,které možná slyším naposledy. Políbila jsem ho. Tenhle polibek nebyl tak vášnivý jako ty předešlé,ale za to byly plné něhy a citu. Dotkla jsem se jazyku jeho špičáku a v tu chvílí mě něco napadlo. Kousla jsem se do jazyka a nechala si téct krev do pusy a poté k Marcusovi do úst. Měl tři loky,když nás odtrhl Maurice. Cítil krev.
Všimla jsem si,že má Marcus lepší barvu a že stopy po dýkách,už se také zmenšily. Bohužel si toho všimli i Maurice.
Chtěl bodnout Marcuse do srdce,ale já si stoupla před něj. Skoro mě bodnul,ale včas se zarazil.
"Leo,ustup"nařídil mi,ale já se nehla. S Mauricem jsem bojovat nemohla,prohrála bych to.
Vzal mě a odhodil. Dolétla jsem zpátky k domu,ale jakmile jsem se dotkla země,rozběhla se zpátky.
Když jsem dorazila,bylo už pozdě. Všude byla krev. Jeho krev. Maurice stál pořád na tom samém místě a v rukách držel jeho hlavu. Marcusova hlava měla zavřené oči a krev na rtech. Moji krev. Maurice věděl,že teď už ho vyléčit nedokážu.
V tom okamžiku jsem byla u Mauriceho a mlátila ho. Vzala jsem dýku a zabodla mu ji do srdce,ale nic se nestalo. Byl až příliš starý,pomyslela jsem si a zhroutila se na zem.
Opřela jsem se o strom a chytla Marcuse za ruku. Byla studená. Už to nebyla ruka upíra,ale mrtvoly. Necítila jsem z ní žádné teplo.
Vím,že jsem tam brečela hodně dlouho. Držela jsem Marcusovu ruku a plakala. Maurice odešel po chvílí,co jsem se tam objevila. Chtěl mě pohladit po hlavě,ale uhnula jsem. Nesnáším ho!
Možná bych tam byla celou věčnost,kdyby nepřišla Anna. Také brečela,ale když uviděla Marcuse zarazila se a podívala se na mě. Nemohla jsem vydržet její pohled a radši se dívala na zem.
"ach Leo"zašeptala a obejmula mě.
"co se děje Anno?"zeptala jsem se ji a její výraz ztvrdl.
"zabili Petera"zašeptala a já zavrčela. Proč? Tohle všechno jenom kvůli tomu,že jsem milovala nesprávnou osobu?
"mám pro tebe jednu prosbu. Chci aby si mě zabila"zamumlala a já se zděsila. Nejdřív jsem ji chtěla odporoval,ale pak mi došlo,že by si našla nějaký způsob. Nechtěla bez Petera žít. Kdybych mohla zabila bych se taky,ale musím využít svoji sílu pro pomstu.
"sbohem Anno"rozloučila jsem se s ní a kousla ji do krku. Můj jed ji začal pronikat do těla a ona po pár vteřinách zemřela.
Vzala jsem ji do náručí a šla po stopě,která mě zavedla k Peterovi. Ležel na zemi s probodnutým nožem v srdci. Lovec,který ho zabil,ho právě vysával.
Zavrčela jsem,položila Annu na zem a skočila na toho lovce. Vzala jsem jednu dýku a bodla mu ji do nohy. Zařval bolestí a zhroutil se.
Odkopla jsem ho a přesunula Petera k Anně.
"Leo?"ozvalo se za mnou a já se otočila. Stáli tam Christopher,Alex,Kat a Rose. Byli také od krve,ale vypadli v pořádku. Aspoň někdo.
"kde je Marcus"zeptala se napjatě Kat a já se zhroutila. Držela jsem tu bolest v sobě,ale teď vyplula na povrch. Vycenila jsem špičáky a vrčela. Mlátila jsem rukama do země a pak jsem si uvědomila,že si tu zlost můžu vybít jinak. Zvedla jsem se a rozběhla se zpátky k domu.
Lovci stále stáli u domu a Maurice tam byl s nimi. Vytáhla jsem dýky a odhodila je na lovce. Upíři klesli k zemi a ostatní lovci se otočili na mě. Zavrčela jsem a vlítla mezi ně.
Tasila jsem jednu dýku a bodla nejbližšího lovce. Byla jsem vzteky bez sebe. Bodala jsem a bodala a pozorovala,jak všichni ti bodnutí lovci trpí.
Chytla jsem jednoho upíra pod krkem a přitáhla ho k sobě. Zakousla jsem se mu do krku a vyškubla mu kus masa.
"Leo,uklidni se"chytily mě dva páry silných rukou,ale já se jim lehce vytrhla.
"tohle by Marcus nechtěl Leo"mluvil ke mně Christopher a já se pomalu uklidnila. Měl pravdu,co jsem to proboha udělala?
Rozhlédla jsem se kolem a spatřila tu spoušť. Tohle se nemělo stát. Opodál stál Maurice a mračil se.
"jdeš s námi Leo?"zajímalo ho a já po něm hodila dýku. Chytil ji jako nic a usmál se na ni.
"tohle beru jako ne"poznamenal a já kývla. S radou už nechci mít nic společného. Už nikdy.
"pojď Leo"chytil mě Christopher za ruku a táhl mě zpátky do lesa,kde čekaly Kat a Rose.
"proboha"vykřikla Kat,když jsme k nim došli. Ucouvla o krok zpátky a měla strach v očích. Zatáhla jsem špičáky a otřela si tvář od krve. Nedivím se,že se bojí.
"jak to,že Maurice chytil Marcuse"zeptala jsem se jich tiše a zavřela oči. Nemohla jsem se na ně dívat,když se mě báli,
"už jsme byli u moře,když Marcus řekl,že bez tebe neodejde a vrátil se. Nás pak napadlo pár lovců,ale dokázali jsme si s nimi poradit. Jeden nám ale nejspíš proklouzl a zabil Petera"odpověděl mi Christopher a já cítila,jak mi stékají slzy po tváři. Věděl,že to pro něj bude znamenat smrt,ale přesto šel za mnou.
"je to všechno moje vina"zamumlala jsem a padla na kolena.
"ne není. Kdyby nebylo tebe,byly by jsme mrtví všichni"klekla si vedle mě Rose a obejmula mě.
"ale zemřel kvůli mně Peter,Anna a Marcus"odporovala jsem ji a ona si povzdychla.
"Leo,Marcus by se za tebou vydal tak či onak a my jako jeho rodina my jsme ho podpořili a možná by nás zemřelo víc"
"ale stejně..."dala mi prst na rty a umlčela mě. Vždyť kvůli mně zemřeli členové její rodiny.
"Leo,my odcházíme,půjdeš s námi?"zeptal se mě Christopher po chvílí a já se na něj podívala. Bylo by pěkný mít rodinu,ale bez Marcuse by to nebyl ono. Ani bez Petera a Anny. Už by to nebyla rodina,kterou si pamatuji.
"ne Christophere,nepůjdu"odpověděla jsem mu a stoupla si.
"sbohem"rozloučila jsem se s nimi a objala je. Věděla jsem,že Annu a Petera pohřbí. Já se chtěla postarat o Marcuse sama.
Doběhla jsem do domu pro sirky a benzin a běžela k Marcusovi. Vzala jsem ze země jeho hlavu a přiložila k tělu. Polila jsem ho benzinem a škrtla se sirkou. Přiložila jsem ji k němu a on okamžitě vzplanul. Dívala jsem se na ten oheň a na plameny,jak olizovaly jeho tělo. Dotkla jsme se přívěsku na krku a přísahala,že jednou Marcuse pomstím. I kdybych při tom měla sama zemřít.
Netušila jsem,co mě čeká,ale jedno jsem věděla. Už nikdy nevkročím dobrovolně do sídla a nebudu lovkyni nečistých. A nebudu Mauriceho holčičkou. Maurice na mě pošle lovce,aby mě přivedli do sídla,ale to se jim nepovede. Já už nejsem členkou rady a nebudu poslouchat rozkazy a dodržovat pravidla.
Svlékla jsem si triko a zaťala prsty do kůže na zádech. Nadechla jsem se a strhla jsem si kůži se znakem rady. Bolelo to,ale bolest ze ztráty Marcuse byla větší.
Odhodila jsem kůži do ohně a cítila,jak se mi záda zacelují. Už jsem nebyla označená. Byla jsem volná.
Otočila jsem se od ohně a rozběhla se k moři. Nevěděla jsem,kam půjdu,ale hádala jsem,že to,co jsem měla v plánu,se Mauricemu nebude vůbec líbit.
Skočila jsem do moře a zavřela oči. Padala jsem do neznáma.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 zuzu zuzu | Web | 3. srpna 2010 v 18:15 | Reagovat

och.... prečítala som celú poviedku ... na počkanie, dalo by sa povedať... nič iné som dnes skoro nerobila :-D
Marcusa mi je ľúto... neverila som do poslednej chvíle, že zomrie....
Idem sa pustit do pokračovania...

2 Marketa Marketa | 31. července 2014 v 12:43 | Reagovat

Kniha je hezká a podle mě i smutná a těším se na Knihu 2 (pomsta) :-) .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama