Kapitola druhá

23. července 2010 v 19:36 |  Kniha 1(Nečistí)
Ráno jsem se probudila a první co jsem si uvědomila,bylo to,že dneska jdu vlastně po dlouhé době do školy. Naposledy jsem tam byla asi tak před rokem a půl.
Nová škola,noví spolužáci a nový způsob života.
Poté co jsem se trochu probrala,jsem se zvedla z postele a šla přímo do koupelny. Umyla jsem si obličej,vyčistila zuby,rozčesala si vlasy a nakonec se trochu namalovala. Neměla jsem ráda přehnané malování,jen řasenka,tužka na oči a lesk na rty. Pak jsem se zase vrátila zpět do ložnice a poté co jsem otevřela skříň,jsem musela podotknout,že by nejlepší bylo vzít si džíny,moje oblíbená černý triko s nápisem a mikinu s kapucou. Asi bych si měla něco nakoupit,uvědomila jsem si,protože moje skříň obsahuje dost společenského oblečení než oblečení do školy. To hlavně kvůli tomu,že většinu času jsem strávila v sídle starších,kde se nějaký džíny nenosí.
Když jsem se podívala do zrcadla,musela jsem uznat,že lepší to asi nebude. Na rozdíl od upírek jsem nebyla ani hezká a ani jsem neměla super postavu. Byla jsem vysoká,modrooká černovláska s dlouhými vlasy,které mívám většinou rozpuštěné..
Sešla jsem dolů do kuchyně,kde jsem si udělala snídani,cornflaky s mlékem. Mezitím co jsem je jedla,vzpomněla jsem si sen,který se mi zdál. Zvlášť na toho kluka. Až mi přeběhl mráz po zádech,když jsem si uvědomila,kdo byl. Upír!Ale byl nádherný,něco mě k němu v tom snu přitahovalo. Podruhé se mi už nezdál.
Snědenou misku jsem hodila do dřezu a z chodby si vzala bundu,do ruky batoh s učebnicemi,zamkla barák a cestou k autu si oblékla bundu. Byla výhoda,že v Americe můžou mít řidičák už od 16,ale mě bylo teprve 15,ovšem už jsem taky jezdila v autě. Bez auta bych se totiž neobešla,protože jsem potřebovala často jezdit.
Moje autíčko bylo malé a černé. Batoh jsem si hodila na zadní sedadlo,nastartovala jsem auto a pustila jsem si radio. Zrovna hráli moji oblíbenou písničku,takže jsem si radio dala nahlas a začala jsem si zpívat spolu se zpěvákem. Vyjela jsem na silnici a jela směrem ke škole. Měla jsem to docela daleko,škola byla pomalu na druhý straně města,takže jsem musela jet přes celý město. Rádio jsem si radši ztlumila,přece jenom to bylo malý město a ráda bych jsem zapadla. U školy jsem zaparkovala na nějakým volným místě a poté co jsem vystoupila z auta,jsem si uvědomila,že jsem středem pozornosti.
Nesnášela jsem,když jsem středem zájmu,nejsem na to zvyklá. Cítím,jak jsem se začala červenat. Ze zadního sedala jsem si vzala batoh,zamkla auto a šla rovnou do školy. Teda spíš do ředitelny. Musela jsem se představit a potřebovala jsem dostat rozvrh a tak. Prostě otrava!
Doprovázena snad všemi pohledy jsem došla po nějaké době do ředitelny. Ještě štěstí,že tady nebylo moc chodeb,takže jsem jí našla snadno.
Rozpačitě jsem zaklepala na dveře a čekala než budu vyzvána jít dovnitř. Jakmile jsem uslyšela:
,,dále"otevřela jsem dveře a vstoupila do malé,leč útulné pracovny,kde za pracovním stolem ve prostřed místnosti seděl postarší pán. Hned na první pohled vypadal sympaticky.
,,Dobrý den,jmenuji se Lea"pozdravila jsem.
,,Ahoj,ty jsi ta nová,viď?"zeptal se mi a šibalsky se na mě usmál.
,,Tak tady máš rozvrh a klíček od skříňky a tvoje nová třída bude 9.A"informoval mě a podal mi rozvrh a klíček.
,,Škoda,že nastupuješ až na druhý pololetí,lépe by ses aklimatizovala"dodal smutně
,,To je dobrý,já to zvládnu,snad"pousmála jsem se na něj
,,Bude to snadný,uvidíš,většinu žáků tady znám osobně a jsou to milí lidi"
,,Ehm,děkuji. Tak já radši půjdu,abych nepřišla pozdě" podotkla jsem mírně.
,,Ano,máš pravdu. Teď máš podle rozvrhu angličtinu,že?"souhlasil se mnou a už hledal druhý rozvrh,jen aby mi mohl říct,kde jsem měla hodinu. To bylo od něj milé.
,,ano,mám anglinu. Děkuji a na shledanou"rozloučila jsem se a už jsem otvírala dveře
,,Ahoj a hodně štěstí"popřál mi mi nakonec a já už mohla konečně odejít. Na chodbě jsem si z rozvrhu zjistila číslo učebny a začala jsem jí hledat.309,310,311,312-moje učebna. Už bylo 5minut po zvonění. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala na dveře a vstoupila jsem. Ve třídě bylo asi 12 žáku a učitelka seděla za katedrou a zapisovala do třídnice.
,,Dobrý den,jmenuji se Lea a jsem tu nová a omlouvám se za zpoždění,ale zdržela jsem se v ředitelně"pozdravila jsem a omluvila se malé,štíhlé profesorce.
,,Ahoj,už jsem o tobě slyšeli,těší mě,,pozdravila mě a povzbudivě se na mě usmála
,,aha"nic lepšího ze mě tedy opravdu nemohlo vypadnout
,,Tak tohle je vaše nová spolužačka,doufám,že ji mezi sebe přijmete. Leo,tamhle vedle Joshuyi je volné místo"ukázala dozadu k chlapci s krátko sestřiženými,blonďatými vlasy.
Zamířila jsem si to rovnou k němu a snažila se nevnímat všechny ty pohledy. Posadila jsem se vedle něj a doufala jsem,že už přestanou všichni civět .Byla jsem nervozní.
,,Ahoj,já jsem Joshua"ozvalo se vedle mě a já jsem musela uznat,že měl příjemný hlas.
,,Lea"odpověděla jsem mu stručně a už jsem se na plno věnovala hodině.
První hodina po skoro dvou letech byla pro mě docela zajímavá. Ovšem to,že za povinnou četbu byly knihy,které jsem už četla s upíry,mě trochu zesmutněly. Ono všechno co ta učitelka vykládala,jsem už znala,takže jsem mohla odpovídat,pokud pokládala nějaké otázky. Sice si moji noví spolužáci mysleli,že jsem šprtka,ale mě to nevadilo. Bylo to pro mě takové všechno nové.
Když zazvonilo,hodila jsem si učebnice do tašky a už jsem spěchala do další učebny,jen abych se vyhla všem těm otázkám. Škola byla rozdělená na patra podle ročníků. Základka do páté třídy byla v prvním patře a od pětky až do devítky byla zase v druhém patře a vyšší třídy byly v třetím patře. Takže jsem si měnili navzájem třídy vždy jen v tom jednom poschodí Podle toho,co jsem věděla,sem chodili i děti z té rodiny,akorát že do vyšších ročníků.
Další hodinu jsem měla matiku .Když jsem si sedla do lavice samozřejmě,že jsem se těm otázkám nevyhla.
,,Odkud jsi?"
,,Z Evropy,ale často cestuji,takže ani nemám trvalé bydliště"
,,Kolik ti je?!
,,15,skoro 16"
,,Máš kluka?"
,,Ne,není čas,jak jsem řekla často se stěhuji"
,,Kde bydlíš"
,,Na druhý straně města,skoro u lesa"
,,A s kým tam bydlíš?"
,,Sama"
,,Fakt?"
Připadala jsem si jak u výslechu u policie,ale naštěstí zazvonilo na hodinu a přišla učitelka,takže mi dali pokoj. S tímhle učitelem to bylo stejný jako u předchozí,vlastně u všech to bylo stejný. I to učivo bylo vesměs,to,co už jsem uměla. Spolužáci měli ještě nějaký otázky za celý ten den,ale ke konci,už se moc neptali,spíš mě jenom pozorovali,což bylo ještě horší než ty otázky.
Podle rozvrhu už jsem neměla žádné hodiny,tak jsem šla směrem k jídelně. Cestou jsem si našla skříňku,protože mě nebavilo sebou nosit bundu. Tak aspoň teď vím,jaká je ta moje,abych jí nemusela ráno hledat. K jídelně jsem šla s davem,takže jsem jí nemusela ani hledat. Ovšem že dneska stejně končili i ty vyšší ročníky zrovna nebylo nejlepší,ty mě ještě neviděli,takže začalo znova zírání na moji maličkost. A potom se to stalo. Tehdy jsem je poprvé ucítila,sice neviděla jsem je,ale tu jejich vůni jsem cítila i na takovou dálku. Po tom roce všemožného pronásledování a zabíjení,jsem si navykla,že jakmile jsem ucítila upíra,chtěla jsem ho zabít. Ta touha zabít je,byla tak silná,že jsem se těžko ovládala. Musela jsem utéct,jinak bych mohla někomu ublížit a to jsem nechtěla,ne lidem.
Běžela jsem rovnou k autu. Ještě štěstí,že jsem se ovládla natolik,že jsem běžela jako normální člověk a ne jako upír. Tašku jsem zase hodila do zádu a nastartovala jsem a co nejrychleji jsem vyjela z parkoviště,pryč od zmatených obličejů a hlavně té vůně. Jela jsem domů,co nejrychleji to šlo. Když jsem přijela a vypnula motor,šla jsem na lov. Sice jsem zabíjela nečistý,kvůli jejich potravě,ale já sama jsem šla občas lovit zvíře. Vždyť jsem částečný upír,takže mám někdy žízeň po krvi,ale to abych kvůli tomu zabila člověka. Tak to nikdy. To už bych mohla kousat sama sebe.
Stejně si myslím,že rada to ví. Ale asi mě chápali,jinak bych byla už mrtvá.
Normálně by mi stačila jenom malá srnka,ale dneska jsem potřebovala něco většího .Třeba medvěda. Zhluboka jsem se nadechla a začala jsem filtrovat všechny vůně než jsem ucítila pumu. Vydala jsem se na lov. Miluji,když se můžu prohánět lesem bez starostí. V sídle se o mě říkalo,že na to,že jsem jen poloviční,jsem rychlá a silná jako mocní upíři z rady možná i víc. Nevím jistě jestli je to pravda,ale nějak mi na tom nikdy nezáleželo.
,puma už byla blízko. Asi mě ucítila,byla připravená k boji. Jako predátor proti predátorovi. Dneska jsem si musela vybít energii,takže jsem si s ní pohrávala. Po chvilce kdy jsme měla roztrhané oblečení a šrámy od jejích tlap na svým těle,jsem po ní vyskočila a zakousla jsem se jí do krku. A začala jsem sát. Cítila jsem v její krvi adrenalin a chuť´t divočiny. Vždy kdy jsem pila krev ze zvířete jsem cítila z nich přírodu. Moje žízeň byla uhašena a moje touha po zabíjejí byla zažehnána. Teď by mi asi upíři nevadili. Věděla jsem,že teď moje modré očí měli taková blankytný nádech. Takový byly vždy po lovu zvěře.
Asi bych měla jít domů,uvědomím si,poté co si prohlídnu svoje potrhané oblečení.
Ale moc se mi domů nechce,ne teď. Rozhodla jsem se,že se projdu. Vydala jsem se směrem,kde jsem ještě nebyla. Cestou jsem si vybavila tu vůni,co jsem cítila ve škole. Ale tohle bylo jiný než co jsem znala. Nějaký nádech ještě nějaké vůně. Takové,kterou jsem nikdy necítila. Dráždila mě,ale taky přitahovala. Byla jsem zmatená.
Zjistila jsem,že jsem došla k nějakému domu. A pak mě to zase uhodilo do nosu. Ta vůně jako u jídelny,dokonce i ta další vůně,ta kterou jsem neznala. Tak tady bydlí. Docela blízko mě,ale to mě mělo napadnout,že budou chtít být stranou jako já a být poblíž lesa. Taková náhoda. Teď by stačilo,abych se rozhodla a mohla jsem je všechny zabít,uvědomila jsem si smutně,ale dneska jsem zabíjet nechtěla,hlavně bych chtěla zjistit,co to bylo za tu vůni. S povzdechnutím jsem se otočila a namířila domů. Pěkně pomalu jako člověk,krok za krokem,vychutnat si ten pocit,že jsem byla ve škole a dokonce jsem se i ovládla.
Vzala jsem si batoh z auta a zamkla autíčko a ploužila se domů. Odemkla jsem,bundu pověsila,batoh hodila na zem a zamířila do kuchyně pro něco k obědu. Moc toho jsem na výběr neměla. Chleba,paštika,jogurt,džus,marmeláda,sušenky. Nakonec jsem se rozhodla pro jogurt a sušenku. Zítra musím nakoupit nějaký jídlo,uvědomila jsem si,a mohla bych se koupit nějaký oblečení, Při nejhorším budu experimentovat,pomyslela jsem si.
Jogurt i sušenku jsem snědla,obal od nich jsem vyhodila,tak jsem si to namířila do obýváku,Svalila jsem se na gauč a zapnula jsem hifi. Hm,miluji,když můžu takhle relaxovat. Zavřela jsem oči a pohupovala hlavou do rytmu. Po chvilce jsem se zvedla a šla si pro batoh,který jsem nechala ležet na zemi v chodbě. Namátkou jsem si vybrala nějakou učebnici a otevřela ji. Byl to zeměpis. Skvěly,tak tuhle učebnici moc používat nebudu,přece jenom jsem něco procestovala. Další učebnice byl dějepis. Tak pokud nebudou chtít historii upírů,tak to bych si ji měla pročíst. Prolistovala jsem pár stránek a docela dost mě to zaujalo. Po chvilce jsem jí hodila na stůl a pročetla jsem si i ostatní učebnice.
Za chvíli mě to už nebavilo,tak jsem si šla vyměnit moje roztrhané oblečení. Docela mě mrzelo,že moje oblíbený tričko bylo na cáry. Vzala jsem si nový džíny,nějaký pomuchlané triko a svetr a vyrazila jsem zase do lesa. Cestou jsem si vypla hifi,vzala si mp4 a bundu z věšáku v chodbě. Venku bylo příjemně. Sice nesvítilo sluníčko,ale aspoň nebyla taková zima,jak by se na tohle roční období slušelo. Po krátkém zaváhání jsem si to namířila opačným směrem než byl ten jejich dům. Ač jsem byla najedena,nechtěla jsem svoji touhu po jejich smrti moc pokoušet. Do uší jsem si dala sluchátka a pustila přehrávač. Hudbu jsem si dala na plné pecky a bezcílně jsem se potulovala po lese. Zastavila jsem u jednoho stromu,opřela jsem se o něj a zavřela oči. Poslouchala jsem hudbu a přitom si vychutnávala všechny vůně z lesa. Znova jsem je ucítila,ale moc jsem to neřešila,samozřejmě,že jejich vůně byla po celém lese,vždyť tady taky lovili. Rytmicky jsem se pohupovala do rytmu písničky a nevnímala svoje okolí,ale to byla chyba. Zvlášť jsem přecenila tu vůni. Byla totiž blíž a byla víc intenzivnější,ale teď tady nebyl ten podtón té vůně,co mě tak vzrušovala. Tohle byla klasické aroma upírů.
Otevřela jsem oči a uviděla před sebou 3 upíry.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama