kapitola čtvrtá

23. července 2010 v 19:38 |  Kniha 1(Nečistí)
,,Takže tudy"oznámila Kat velitelsky a ukázala směrem na sever. Uvědomila jsem si,že Kat byla asi opravdu osobnost,protože jí nikdo neodporoval a nebo to nemělo smysl,protože vypadala,že pokud něco chtěla stejně to dostala.
,,Můžu se podívat"zeptala jsem se váhavě a natáhla jsem ruku po mapě.
Zdráhavě mi ji podala a ještě dodala:
,,Věř mi,vím kam máme jít,už tu nějakou dobu bydlím"
Podívala jsem se na mapu a pak do lesa. Ušklíbla jsem se a oznámila jsem ji:
,,Sice nevím,jak dlouho tady bydlíš,ale sama musíš uznat,že jít podle téhle mapy je zbytečný."
,,Nebo si to chceš prodloužit a jít delší cestu"zeptala jsem se se zdviženým obočím
,,Jak můžeš vědět,co je delší a co kratší?Bydlíš tu jen chvíli"divila se
Pokrčila jsem rameny. Tohle jí vysvětlovat nebudu a vyrazila jsem směrem na východ.
Bylo mi jedno jestli jdou za mnou nebo ne. Nadechla jsem se a čekala až ke mně zavane vůně člověka .Ano,šla jsem správně.
Šla jsem dál a pobrukovala jsem si,když jsem za sebou zaslechla,že nejsem jediná kdo si pobrukuje.
Otočila jsem se a uviděla jsem pár očí,který na mě vyzývavě hleděl. Marcusovi z hrdla vycházela stejná melodie jakou jsem si pobrukovala já. Melodie písničky,kterou mi zpívala moje maminka,když jsem byla malá. Najednou jak jsem jí uslyšela od někoho jiného,vzpomněla jsem si na ní a oči se mi zalily slzami. Otočila jsem rychle hlavou a snažila se ty slzy odehnat,ale nešlo to.
Tekly mi po tvářích a já cítila jejich slanou chuť. Věděla jsem,že Marcus přestal pobrukovat,asi se divil proč pláču.
,,Promiň,nechtěl jsem tě rozplakat"omluvil se mi Marcus,který nyní stál vedle mě.
Jenom jsem zavrtěla hlavou a zrychlila jsem krok. Stejně ho to neodradilo. Zrychlil taky a šel vedle mě. Několik minut bylo ticho,ozývaly se jenom moje kroky.
,,Jak si věděla kudy jít?"zeptal se mě náhle
,,Trošku to tady znám"odpověděla jsem mu vyhýbavě a koukla jsem se dozadu. Kat vypadala docela uraženě.
,,Z Kat si nic nedělej,když není po jejím,tak se jí to moc nelíbí"vysvětlil mi,když viděl na koho se dívám.
Jeho obličej byl najednou hrozně blízko,když jsem otočila hlavu zpátky,takže jsem ucítila vůni,která mu vycházela z úst,když mluvil. Byla tak lahodná. To se mému tělu líbilo. Jed se mi začal tvořit a můj dech nabral sladké aroma.
,,děkuji"zašeptala jsem a snažila se moc neotvírat ústa,ale i tak to stačilo,aby ucítil moji vůni z pusy. Vím,jak to funguje na upíry. Ale u něj to bylo jiné. Trhnul sebou a kousek ode mě poodešel. Ve tváři měl zmatený výraz. Jeho oči najednou vypadali zastřeně,když se na mě díval .Uhnula jsem pohledem a byla jsem ráda,že už jsem na místě.
Učitel vypadal překvapeně,že už jsme byli u něj. Asi čekal,že to bude trvat déle. Došla jsem k němu a vzala si od něj ten papír na doplňování. Sedla jsem si na zem a chtěla jsem začít vyplňovat. Ostatní přišli za mnou,ale Marcus se držel radši vzadu.
,,Teď jsem zvědavá,jak to chceš vyplnit,když jsme minuli ty obrázky s těma nápovědami."řekla mi Kat vyzývavě a čekala,až začnu vyplňovat.
Ušklíbla jsem se na ní a začala vyplňovat kolonky. Bylo to dost jednoduchý,tohle jsem probírala s upíry,který měli lepší poznatky,než učitelé a učebnice. Abych Kat ještě víc pozlobila napsala jsem to i latinsky. Rostliny a zvířata jsem uměla velmi dobře.
Vyplněný papír jsem odnesla a nevšímala jsem si toho,jak jsem je vyvedla z míry. Bylo vtipný se na ně dívat. Věděla jsem,že kdybych to nevěděla,tak oni by to vyplnili. Ale tohle jsem si nemohla nechat ujít .I profesor vypadal pěkně frustrovaně,asi si myslel,že to nikdo nebude vědět.
Sedla jsem si pod strom a zavřela oči. Tušila jsem,že se na mě Sullivenovi dívali,i když každý z jiného důvodu. Usnula jsem.
Ocitla jsem se ve známým lese,kde jsi už dvakrát byla. Tak jako vždy tam byl on,ale dneska nestál na jednom místě,pohyboval se směrem ke mně. Moje tělo se připravilo k boji. Vycenila jsem zuby a polykala přebytečný jed,který se mi tvořil .Byl čím dál tím blíž a já jsem zavrčela. Nic to s nim neudělalo,jenom začal pobrukovat moji písničku. Jakmile jsem jí zaslechla,začaly mi téct po tváři slzy a já po něm skočila a zakousla jsem se mu do krku. Už jí nepobrukoval,ale zpíval jí. Měla stejná slova jako ta kterou mi zpívala maminka. Zakousla jsem se mu víc do krku a nechala proudit můj jed do jeho rány. Najednou přestal a schodil mě ze sebe a chytl mě okolo pasu a přitáhl si mě k sobě. Díval se na mě a já propadala kouzlu jeho očí. Jeho rty se blížili k mým a já cítila jeho dech na mých ústech. Mírně jsem pootevřela pusu a vychutnávala si tu lahodnou vůni .A pak mě políbil.
Se zděšením jsem se probrala a vyskočila na nohy. Zatím tady bylo asi jen pět skupinek,ale všechny se na mě teď dívaly. Cítila jsem se trapně. Zvlášť když jsem se podívala na Marcuse,který mě zkoumavě pozoroval,jsem okamžitě zčervenala a uhnula jsem pohledem od něho. Jediná Kat se na mě nedívala jako na exota. Shovívavě se na mě usmála a najednou začala zpívat. Hrozně nahlas a falešně. Takže všechna pozornost ostatních se přesunula na ní. Usmála jsem se na ní a němě sem jí poděkovala. Přestala zpívat a začala si zase povídat s Christopherem jakoby se nic nestalo.
,,Zdálo se ti něco ošklivého"zeptal se mě Marcus měkce,poté co ke mně pomalým krokem došel.
Přikývla jsem a doufala,že si nevšiml,jak jsem zčervenala.
Asi si všiml,protože jsem viděla jak se mu koutky úst vytáhly do úsměvu.
Nějak se mi to všechno vymykalo z ruky,pomyslela jsem si. Vždyť já se tady bavím se svojí budoucí obětí.
,,Promiň,já jsem se ani nepředstavil"omluvil se mi za svoji nezdvořilost.
,,Jmenuji se Marcus"představil se a roztáhl ústa do širokého úsměvu.
,,Lea"zamumlala jsem a koukala se přitom do země.
Slyšela jsem jak v sobě dusí smích. Podívala jsem se na něj a on hned přestal. Najednou měl vážný a soustředěný výraz.
Zvedl ruku a přitom se mi díval do očí. Jeho ruka byla těsně u mého obličeje,když jí najednou dal rychle dolů. Nevím,jak jsem se tvářila,ale\padalo to,že jsem ho asi vylekala. V očích měl zvláštní výraz,který jsem nedokázala indetifikovat. Byla jsem zmatená.
,,máš....máš něco ve vlasech"jeho hlas mu přeskočil,když mi to říkal. Sáhla jsem si do vlasů,kde jsem měla větvičku. Proč najednou tu ruku stáhl?
,,Tak mládeži,ti co už jsou tady,můžou jít domu. Ty hodiny,které vám odpadnou,vám omluvíme"oznámil nám profesor a rozloučil se s námi.
,,Tak ahoj Marcusi"zašeptala jsem a už jsem odcházela
,,Ahoj"zavol za mnou,ale já se neotočila. Rozběhla jsem se ke škole a snažila se najít co nejkratší cestu. Proč vlastně běžím jako člověk? Stejně tady nikdo není! Přestala jsem se ovládat a utíkala jsem jak jsem to měla nejradši. Rychle a nespoutaně. U školy jsem byla ani ne za 3minuty. Nikdo tady ještě nebyl. Nastoupila jsem do auta a už vyjížděla z parkoviště,když jsem viděla Sullivenovi jak přiběhli stejně jako já před chvilkou. Tvářili se dost překvapeně a váhavě. Vím na co mysleli,jestli jsem je viděla,jak byli rychlí a taky jak jsem to stihla takhle rychle. Radši jsem šlápla na plyn a jela co nejrychleji to šlo. Dávám jim asi hodně námětu,o tom kdo ve skutečnosti jsem,pomyslela jsem si.
Cestou jsem se zastavila v místním obchodě,kde jsem nakoupila nějaké jídlo a pití.
Doma jsem všechno vybalila a šla do mé pracovny připsat další jméno. Marcus.
Pak jsem šla dolů udělat si něco k obědu. Zítra bych už měla do té jídelny zajít,uvědomila jsem si.
Můj lehký oběd špagety s kečupem jsem snědla hned a potom jsem neměla nic na práci. Ale jen do doby než začalo pršet. Hned mě napadlo co budu dělat. Pokud pršelo měla jsem nejraději,když jsem si vzala motorku a šla na ní jezdit ven.
Běžela jsem do garáže,kde jsem měla svoji terénní motorku. Vyjela jsem s ní ven a naskočila na ní. Vždycky jezdím bez helmy,takže dneska jsem si jí taky nevzala. Nahodila jsem jí a vyjela do lesa. Jezdila jsem všude,jednou jsem vjela do díry,někdy zase najela na kopeček. Takhle jsem jezdila asi 2hodiny,než jsem celá mokrá a od bahna přijela domů.
Motorku jsem zaparkovala do garáže,kde ji potom budu muset umýt. Pěkně jsem jí zašpinila. Chvilku jsem stála před garáží a nechala na sebe padat kapky deště. Bylo to příjemné a osvěžující.
Když jsem byla v sídle,vždycky jsem vytáhla pár upírů na závody na motorkách ven. Byla to sranda. Měli rádi rychlost a nebezpečí stejně jako já,takže mi často za to děkovali. Rada by jim tohle nikdy nedovolila. Na to byla až moc konzervativní. Měli rádi staré zvyky a nic na nich nehodlali měnit. Jejich jediná zábava byla lovení lidí a nečistých.
Měla jsem pocit,že mě někdo sledoval. Otočila jsem se směrem do lesa a zahlédla někoho na větvi na stromě. Byl to Marcus. Co tady dělal? Zakroutila jsem hlavou a vešla domů.
Šla jsem rovnou do koupelny. Všechno oblečení jsem dala rovnou do koše na prádlo a zalezla pod sprchu. Pořádně jsem se vydrbala a umyla si i vlasy.
Vylezla jsem ze sprchy a ručník jsem si omotala kolem těla. Vlasy jsem si rozčesala a nechala volně rozpuštěné,aby líp uschly.
Zamířila jsem do obýváku,kde jsem si pustila hifi na plné pecky a natáhla se na gauči.
Proč byl tady na stromě? A proč odtáhl najednou tu ruku? Měla jsem hodně nezodpovězených otázek. Ale proč mě to vlastně zajímá? Jsem tu teprve dva dny a už jsem porušila tolik pravidel.
Zaposlouchala jsem se tolik do hudby,že jsem ani nezaslechla tiché ťukání na dveře. Vyskočila jsem z gauče a trochu jsem ztlumila hifi. Šla jsem otevřít a to kdo byl za dveřmi mi vyrazilo dech.
Nemohla jsem najednou dýchat a moje srdce se nečekaně na chvilku zastavilo. Chvilku mi trvalo než jsem se vzpamatovala a moje srdce a dýchání bylo zase pravidelné.
Jeho černé vlasy,které mu stále neposedně padaly do obličeje,měl nyní mokré a přesně obkreslovaly jeho obličej. I jeho řasy,které lemovaly jeho nádherné oči,byly mokré. Byl ještě hezčí než dopoledne.
,,A..hoj,,dostala jsem těžce ze sebe a zase jsem jako vždy v jeho přítomnosti zčervenala.
,,ahoj"pozdravil mě pobavený mojí reakcí. Pak si mě prohlídl a najednou vypadal rozpačitě
,,asi jsem tě vyrušil"kývl směrem ke mně a já si uvědomila,že jsem před ním polonahá a jediné co mě zakrývalo,byl ručník.
,,trošku"souhlasila jsem s ním.
"nepočítala jsem s žádnou návštěvou"přiznala jsem popravdě a překřížila jsem ruce na prsou.
,,A proč jsi vůbec tady?zeptala jsem se ho podezřívavě a přimhouřila jsem trošku oči.
,,No,zapomněla sis v lese mobil,asi ti musel vypadnout"pokrčil rameny,když mi to vysvětlil a podal mi telefon
,,taky ti zvonil,ale nebral jsem to"dodal
,,Díky,vůbec jsem si neuvědomila,že ho nemám. Jsi hodný,že si mi ho přinesl"poděkovala jsem mu a myslela to upřímně. Vždyť mi ho mohl dát zítra ve škole.
,,chceš jít dál?"nabídla jsem mu
,,ne,děkuji,jenom jsem ti přinesl ten telefon"odmítl,ale tvářil se váhavě.
,,aha,tak zítra"
"ahoj"rozloučil se a už odcházel
,,ahoj"
Dívala jsem se na něj,dokud nezmizel v lese. Řekla bych,že když byl z mého dohledu,rozběhl se.
Podívala jsem se na mobil a vytočilo číslo,které mi volalo. Bylo Mauricovo. Ač neměl rada ráda moderní techniku,mobily byly jediné, co vlastnili taky.
Nechala jsem ho vyzvánět,dokud jsem nezaslechla schránku. Asi měl nějaké jednání s radou.
,,Jsem v pořádku,Sullivenovi jsem našla a zaměřila jsem se na ně. Jinak co se týče mého nového lidského života,tak je super"Nechala jsem mu vzkaz ve schránce a ukončila rozhovor. Mobil jsem položila na stolek v chodbě a šla si číst knížku do obýváku,kde jsem jí od minule nechala.
Nepřečetla jsem ani 10 stránek,když mi začal mobil vyzvánět. Ani ne za půl vteřiny jsem byla u něj a přijala jsem hovor.
,,Lea"
Ale nikdo se neozval,jen jsem slyšela někoho dýchat,ale to bylo vše.
"Haló!Je tam někdo?"nic se neozvalo. Ukončila jsem to a mobil jsem radši vypla. Zajímalo by mě,kdo to byl.
Ke knížce už jsem se vracet nechtěla,nějak mě dneska nebavila. Vypla jsem hifi a šla jsem spát. Sice bylo brzo,ale byla jsem unavená. Usnula jsem za chvíli.
Probudila jsem se. Všude byla tma. Podívala jsem se na budík,který jsme měla vedle postele. Bylo něco po půlnoci. Zavřela jsem oči a pokusila jsem se znova usnout,ale nešlo mi to. Chvilku jsem se převalovala ze strany na stranu a pak jsem to vzdala. Vylezla jsem z postele a podívala se ven z okna. Byl úplněk. Chvilku jsem přemýšlela a pak jsem kráčela dolů ze schodů přímo do chodby. Obula jsem se a vzala si na pyžamo jenom bundu. Vyšla jsem ven a vychutnala si tu bezvadnou noc. Šla jsem kam mě nohy táhly,až jsem zjistila,že jsem se ocitla před domem Sullivenů. Proč jsem přišla sem? Ptala jsem se sama sebe,ale odpověď jsem nevěděla.
Měli všude rozsvíceno. Občas jsem ráda,že můžu spát na rozdíl od upírů. Vyšplhala jsem na strom a sedla si na větev jako odpoledne Marcus a pozorovala jejich barák. Slyšela jsem puštěnou televizi a šustění stránek knihy. A taky kytaru,která hrála moji melodii.
Musela jsem tak sedět hodinu,než mě to přestalo bavit. Seskočila jsem z větve na zem,tiše jako kočka a vyrazila směrem domů. Jakmile jsem přišla domů,lehla jsem si do postele a hned jsem spala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama