kapitola čtrnáctá

28. července 2010 v 0:10 |  Kniha 1(Nečistí)
LINK="#000080" VLINK="#800000" DIR="LTR">
Prohnula jsem se a hlasitě jsem zavrčela. Každý můj sval se těšil,až konečně začne boj.
Zaslechla jsem za sebou pohyb,tak jsem se otočila a zavřela jsem oči,abych je nevyděsila a poznala jsem,že ke mně postupuje Marcus. Nechtěla jsem,aby se do toho pletl. Otevřela jsem oči,vycenila zuby a zavrčela jsem. Marcus zaváhal,ale dál postupoval. Skočila k Marcusovi a povalila ho na zem.
"vrat se k rodině a už za mnou nechoď"přikázala jsem mu a zvedla ho jednou rukou ze země a hodila ho k jeho rodině. Snažila jsem se být něžná,ale byla jsem moc silná a hlasitá rána,která se ozvala,znamenala,že jsem až tak něžná nebyla. Kruci!
Otočila jsem se zpátky k lovcům a naklonila jsem hlavu na stranu. Pak jsem vydechla. Můj dech je všechny zmátl,až na Marca. Ach,už se naučil moje techniky.
Zašklebila jsem se na něj a začala jsem se k němu nepatrně přibližovat. Byla jsem jako lev,který čeká na to,kdy jeho oběť udělá chybu,aby ho mohl bez problému chytit.
Začali jsme s Marcem okolo sebe kroužit a navzájem jsme na sebe vrčeli s vyceněnými zuby.
"změnila ses"zašeptal Marco a já jen víc vycenila zuby.
"pro lásku se člověk změní"řekla jsem a odhalila ještě víc svoje špičáky.
"Mauricio z tebe nebude mít radost,zklameš ho,jestli nás nenecháš,aby jsme je zabili"zašeptal a stoupl si mi za záda,když jsem se zastavila.
"jeho dcera,kterou miluje nadevše,dala přednost před nečistýma"pokračoval a mně začaly stékat slzy po tváři. Mauriciho jsem milovala,ale tahle rodina pro mě dost znamenala a já ji nechtěla nechat zabít. Přijdu o ni,ale alespoň budu vědět,že jsou na živu.
"já vím"zamumlala jsem a otočila se čelem k němu.
"ale stejně je zachráním"řekla jsem a skočila na Marca. Nečekal to a spadl. Jednou rukou jsem mu chytla ruce nad hlavou a druhou jsem mu odhrnula vlasy z krku. Nevzpíral se,věděl,že by mě nepřemohl. Udělal chybu a už se nedalo nic dělat.
"je mi to líto,ale musím to udělat. Ostatní mě poslechli,tak proč ne ty?"zeptala jsem se ho a naklonila jsem se blíž k jeho krku.
"protože tě nemají tak rádi jako já a nevědí,co tě čeká"řekl něžně a zavřel oči. Nechala jsem si vytvořit jed,ale ne silný jako vždy,ale jen,který ho uspí a oslabí. Taky jsme ho měla ráda a nikdy bych ho nezabila.
Zakousla jsem se mu do krku a nechala můj jed proudit do jeho těla. Cítila jsem,jak jeho tělo začíná reagovat na můj toxin. Zavřela oči a přestal dýchat. Pohladila jsem ho po tváří a zvedla ho ze země,abych si ho hodila na záda.
Otočila jsem se na lovce a hlasitě jsem zavrčela. Okamžitě se probudili z transu a hned pochopili,co se stalo. Všichni do jednoho se uklonili a čekali na další rozkazy.
"tuto rodinu necháme naživu,ale Mauricemu řeknu,že jsme je zabili. VY mi tady slíbíte,že budete mlčet a nikomu neřeknete,co se tady stalo. Pokud se nějak rada dozví,co se tady stalo,jejich hněv půjde na moji hlavu. To vám zase slibuji já."řekla jsem autoritativně a výhružně jsem vycenila zuby.
"přísaháme"řekli všichni lovci najednou a já věděla,že se od nich nikdo nic nedozví. Věřili mi jako já jim a měli jsme se rádi a měli jsme k sobě vzájemnou úctu.
"Andriane,Leone,jděte ke mně domů a přineste mi šaty a hábit spolu s dýkami."přikázala jsem jim a ani ne během vteřiny zmizeli a nebylo po nich památky.
"Luciusi,vezmi Marca,jenom spí,v sídle ho zase probudím"opatrně jsem Luciusovi podala Marca a něžně ho políbila na tvář.
V tu chvíli se vrátili Adrian a Leon a podali mi šaty. Svlékla jsem si džíny a oblékla si černé šaty,které mi poslal Maurice. Kluci věděli,co se mi líbí. Usmála jsem se na ně a oblékla si i hábit a nasadila kápi. Leon mi podal dýky a já si je připevnila k noze a k opasku.
Kývla jsem na lovce a oni si též nasadili kapuci a čekali,co bude dál.
"jdeme do sídla"řekla jsem jim a vyrazila jako první. Když jsme byli pár kilometrů od Sullivenů,zastavila jsem se a odchytla si Jesse.
"Jessi,musím si ještě něco zařídit. Běžte dál,dohoním vás"kývl na srozuměnou a běžel za ostatníma.
Vrátila jsem se zpátky k Sullivenům a skryla se za strom. Christopher a Alex drželi pevně Marcuse,který se jim snažil vytrhnout a běžet za mnou. Měl vyceněné zuby a vrčel. Peter a Anna vypadali nešťastně a snažili se Marcusovi domluvit,aby se zklidnil. Rose a Kat byli opodál a zdáli se vyplašený. Marcusův zdrcený výraz mě hrozně bolel. Chtěla jsem jít za ním,obejmout mu a říct mu,jak moc ho miluji,ale to by nešlo. Nemohla jsem za ním a místo toho jsem se musela dívat,jak trpí.
Vyšla jsem zpoza stromů a a ušla jsem pár kroků,aby mě viděli a přitom,abych nebyla blízko.
První si mě všimly Rose a Kat a pomalu se začalo usmívat,ale když viděli,že se už nepřibližuji,zarazili se.
Pak mě zpozorovali i ostatní,až na Marcuse. Všichni na mě zírali a v jejich tváří se měnili výrazy. Hněv,oddych,strach,zmatenost i něha.
Marcus,který si všiml,že už ho Christopher ani Alex nedrží pevně a že celá jeho rodina kouká jedním směrem,došlo mu,že jsem zpátky.
Podíval se na mě a v jeho očích jsem viděla bolest,že jsem mu lhala,ale i lásku. I když jsem,čím jsem. Stále mě miluje,došlo mi. Bude to tím pádem horší. Opustit ho navždy.
"Leo"vydechl a udělal krok ke mně. Ucouvla jsem a potichu jsem zavrčela.
"nepřibližuj se ke mně Marcusi."
"přišla jsem ti jenom něco vrátit"řekla jsem a už jsem byla u něj. Jedním pohybem jsem si sundala řetízek a prstýnek a druhou jsem mu zvedla ruku a oba šperky jsem vložila do jeho dlaně. Vrátila jsem se zpátky na svoje místo a všimla jsem si,že vůbec nepostřehl,že jsem se pohybovala. Byla jsem opravdu rychlá. Usmála jsem se pro sebe,ale hned jsem zase zvážněla.
"jsi mocný upír"poznamenal Christopher a položil ruku na Marcusovo rameno a stiskl ho.
"jsme ti vděčný za náš život. Děkujeme"poděkovala mi Anna a já jsem hlasitě zavrčela.
"vděčný? To já jsem vděčná vám. Aspoň na chvíli jsem měla rodinu a poznala jsem,jaký to je být člověk. Takže to já vám děkuji. Vy my nemusíte děkovat,vy by jste mě měli nenávidět za to,jak jsem vám ublížila"křičela jsem a automaticky jsem vycenila zuby. Ještě že jsem měla kápi.
"tohle bylo všechno jenom jako,že? Takže si mě vlastně nemilovala."promluvil najednou Marcus a podíval se ně mě těma svýma očima. Polkla jsem a nechala si téct slzy po tváři. Pokud mu řeknu,že to není pravda,že ho opravdu miluji,tak půjde za mnou a zabijí ho,ale když mu řeknu,že jsem ho nemilovala,že to byla jenom hra,tak mu to moc ublíží,ale časem by na mě zapomněl,ale tohle jsem mu nedokázala říct. Je to ode mě sobecký,ale já to prostě nedokážu.
"myslím Marcusi,že víš pravdu. V srdci to víš"zamumlala jsem a podle výrazu ve tváři Marcuse,jsem pochopila,že to ví. Vypadal spokojeně a možná i šťastně.
"tak tu zůstaň"začal se ke mě přibližovat,ale já se nemohla hýbat. Měla bych,ale ty jeho oči mě hypnotizovaly.
Došel až ke mně a sundal mi kápi. Usmál se a setřel mi prstem slzy. Pohladil mě něžně po tváři a lehce se naklonil ke mně. Držela jsem a dívala jsem se stále na něj.
Lehce mě políbil na ústa a když viděl,že neprotestuji,začal mě líbat. Nejdřív jsem nereagovala,ale pak jsem to nevydržela a obejmula ho rukama okolo krku a líbali jsme se.
Pak jsem si vzpomněla na radu a na Mauriceho a došlo mi,že dělám chybu.
Přestala jsem ho líbat a pustila jsem ho. Než mu došlo,co se děje. Odstrčila jsem ho,až doletěl k rodině a já začala vrčet Vyjely mi špičáky a cítila jsem jed v ústech.
"je konce Marcusi. Už se nikdy neuvidíme a tohle se nemělo stát. Byla to chyba"řekla jsem mu a nasadila si zase kápi.
"sbohem"rozloučila jsem se a rozběhla jsem se. Věděla jsem,že pro ně to bude jako bych najednou zmizela. Ani upír by mě nedokázal zahlédnout ani porazit.
ZA chvilku jsem doběhla lovce a zase se ujala vedení skupiny. Nikdo se na nic neptal a já jim za to byla vděčná. Tohle byla moje rodina a nikdo jiný. Nevím,co jsem si myslela,že se stane. Že Mauricemu nedojdou nervy a že sem nepošle lovce,jenom aby mě už měl u sebe? Nebo že pošlu lovce domů a nikdo se nic nedozví já budu žít s Marcusem? Nebo snad že Marcus a jeho rodina se nikdy nedozví,kdo doopravdy jsem? Byla jsem tak naivní.
Musela jsem se zastavit,protože jsem se smála. Smála jsem se své prostoduchosti,že jsem tomu uvěřila. Bože,jak já byla hloupá.
Lovci se naráz zastavili a pozorovali mě. Zavrtěla jsem hlavou a uklidnila se. Ale pak to na mě dopadlo. Došlo mi,že už nikdy neuvidím Marcuse a jeho rodinu a že jsme se rozloučili ve zlém. Sedla jsem si na zem a rozbrečela jsem se.
"Leo"vyslovil jemně moje jméno Christian a obejmul mě. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a plakala jsem. Timothy mě objal z druhé strany a ostatní lovci mě starostlivě pozorovali.
"ty ho opravdu miluješ,že"zeptal se mě Matthew a já kývla. Podívala jsem se na něj a došlo mi,proč se ptá zrovna on. Co si pamatuji,jeho přítelkyně byla také nečistá a on ji musel zabít. Na rozdíl ode mne poslechl rozkaz. A podle jeho zasněných očí myslel zrovna na ni.
Po nějaký době jsem přestala brečet a jen odpočívala.
"ehm,možná bys měla vědět,že Priam si vzal Jasmine"vzpomněl si Lucius a já se musela pousmát.
"že mu to ale trvalo"uchechtla jsem se a vzpomněla si,jak se snažil dvořit Jasmine. Priam byl jedním z rady. Sice nebyl nejmladší,ale nebyl ani nejstarší. Je to pěkný mrzout,ale je spravedlivý a já ho mám ráda. Když mě měl kousnout,pohladil mě po vlasech a řekl,že když to vydržím,dostanu od něj,co budu chtít. Já jsem vydržela a on svůj slib splnil. Dostala jsem psa. Je to vlkodav a nesnáší upíry. Docela ironie. Jenom mě zbožňuje. Na každého jenom vrčí a cení zuby. Párkrát napadl i upíra,ale málem si chudák vylomil zuby. Jmenuje se Aegis. Musím mu už chybět. Nemá rád,když nejsem v sídle.
"jak se má Aegis?"zeptala jsem se a podívala jsem se na Jesse. Věděla jsem,že jenom on mi na tuhle otázku dokáže odpovědět,protože Aegis ho sice k sobě nepustí,ale nevadí mu tolik jako když je v jeho blízkosti jiný upír.
"postrádá tě"odpověděl mi a potvrdil tím moji myšlenku.
"asi mu už chybí moje rozmazlování"podotkla jsem a zvedla se. Došla jsem k Marcovi a políbila ho. Můj dech mu pronikl do těla a já si klekla vedle něj. Otevřel oči a mrkal,jak byl zmatený.
"jak ses prospal?"zeptala jsem se ho pobaveně a už jsem ležela na zemi. Sedl si na mě a začala mě lechtat. Kroutila jsem se pod ním,ale nechtěl mě pustit. .
"počkej,vy jste se viděli s Derekem,Kristianem a Camem?"optala jsem se se zájmem.
"jo,cestou k těm nečistým"pokrčil rameny a slezl ze mě.
"promiň,že jsem tě uspala,ale neměla jsem na vybranou"ospravedlnila jsem svůj čin a bylo mi to opravdu líto. Marco byl můj blízký přítel.
"v pohodě"usmál se na mě a mně bylo ještě hůř. Každý věděl,že Marco mě bere víc než jen dobrou kámošku. A teď když ví,že někoho miluji,tak že bych za něj dala vlastní život,musí ho to hodně bolet.
"měli bychom vyrazit"připomněl mi Lucius a já s ním souhlasila. Chtěla jsem být odtud co nejdřív. Ale pak jsem si všimla nepatrných Luciusových posunků směrem k ostatním a něco mi tu nehrálo. Moc jsem nevnímala okolí,ale když jsem se pozorně zaposlouchala,došlo mi,proč už chtějí jít. Běželi sem dva upíři. Zhluboka jsem se nadechla a rozpoznala jsem je. Marcus a Christopher. Mělo mě to napadnout,že Marcus se jen tak nevzdá a poběží za námi. A Christopher jako jeho bratr půjde s ním. Jako bývalí lovci pro ně není problém nás vystopovat a na rozdíl od své rodiny jsou rychlejší.
"Kruci"zaklela jsem,protože mi došlo,že nás budou pronásledovat až k sídlu.
"Lovci,do útočných pozic"přikázala jsem a sledovala jejich seřazení. Ačkoliv jsem tohle viděla už několikrát,vždy mě to uchvátilo. Ty jejich bezchybný pohyby,ta koordinace a to,jak si rozuměly i beze slov. A já byla jedním z nich.
Stoupla jsem si před ně a čekala.
Nemuseli jsme čekat moc dlouho. Za pár minut byli u nás. Byli překvapeni,když nás tam našli,ale rychle je zorientovali. Zastavili se a pozorovali nás.
"řekla jsem ti,že je konec. Co na tom nechápeš?"zeptala jsem se ho naštvaně a mávla na Leona a Adriana,aby je obešli a stoupli si za ně.
"proboha Leo,to nejsi ty. Kde je ta dívka,kterou jsem poznal?"odpověděl mi otázkou a Junius vedle mě zavrčel.
"klid Juniusi"
"ty se mě ptáš,kde je ta dívka? Vždyť stojím před tebou Marcusi. Celou dobu jsem to byla já,akorát jsem se musela hlídat,abych se neprozradila. Pořád jsem to já,akorát jsem upírka a velitelka lovců,kteří vás chtějí zabít,tak já nevím,proč tvrdíš,že to nejsem já"opáčila jsem a hleděla na Marcuse,který vrtěl hlavou. Nene Marcusi,je to pravda. Já ti nikdy nelhala,jenom jsem ti neřekla všechno.
"nemůžu jinak,ale donutil si mě k tomu. Kdybych to neudělala,zemřel bys."Zavřela jsem oči a dala jsem pokyn lovcům,kteří pochopili. Zaslechla jsem,jak se na ně vrhli,ale Marcus i Christopher je nejspíš odrazili,protože jsem slyšela ránu a pohyb.
Otevřela jsem oči a uvědomila si,proč byli Marcus s Christopherem,tak dobří lovci. Nemuseli se ani dorozumívat a přesto věděli,co ten druhý udělá. Když se Marcus otočil,Christopher mu kryl záda a odrážel každý útok,který šel na jeho bratra. Ve chvíli kdy Christopher vyskočil do vzduchu,aby skočil na Adriana,Marcus vyskočil taky a sejmul ve vzduchu Leona,který chtěl chytit Christohera. Byla to nádhera,pozorovat to,ale na to nebyl čas.
Zavrčela jsem a lovci si s nimi přestali hrát. Jesse vypadal trochu pochroumaně,ale jinak všichni vypadali v pořádku.
Junius,Timothy a Matthew chytli Christophera a Marco,Lucius a Adrian sevřeli Marcuse. Ač se oba vzpírali k ničemu jim to nebylo. Lovci se od jejich odchodu hodně zlepšili. Leon,Christian a Jesse byli poblíž a sledovali každý pohyb těch dvou,kdyby se náhodou osvobodili.
Přistoupila jsem k Marcusovi a pohladila ho po tváři.
"je mi to líto Marcusi,ale musím to udělat"sice jsem neuměla vymazat vzpomínky,ale můj dech je dokázal "otrávit" čili ta osoba si nic nepamatovala,ale nesmělo ji být nic připomínáno,co by ji ty myšlenky zase "vyléčilo".
"poslední polibek"zamumlala jsem a políbila ho. Můj dech mu pronikl do úst a čím déle jsem ho líbala,tím jeho oči ztráceli lásku ke mně,ale vypadali spíše zmatené.
Aby si nevzpomněl hned tady,kousla jsem ho do krku a on hned usnul. Odhrnula jsem mu vlasy z čela a naposledy se na něj podívala. Bude mi chybět.
"Christophere,pokud mu mě nebudete připomínat,nevzpomene si"otočila jsem se k němu a kývla na lovce,aby ho pustili.
"tvůj bratr se do 6hodin probere,neboj se. Teď už by jste ale měli jít"pokynula jsem na ostatní a ty pustili Marcuse,kterého si chytil Christopher.
Dívala jsem se na ně,dokud mi nezmizeli z dohledu. Už jsem ani neplakala,prostě jsem se vyrovnala s tím,že ho nikdy neuvidím.
Otočila jsem se a vyrazila jsem. Lovci vyrazili hned za mnou a začali se mnou závodit. Byla jsem ráda,že se mě snažili rozptýlit.
Za chvíli už budeme v sídle,pomyslela jsem si. Teda doma,opravila jsem se a uvědomila si,že tento domov a domov,který jsem měla se Sullivenovými se opravdu nedá porovnávat. Ale já patřím do sídla. Prostě patřím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama